Letošní voda s dětmi

Byli jsme na vodě. Já vím, nic zvláštního. Sjíždět řeky na lodích je dnes běžné, normální. My jsme letos vyrazili celá rodina. Tatínek, maminka, syn (10 let) a dcerka (rok a čtvrt). Byla tam legrace. Bylo to skvělé. Bylo to akční. Děti úžasné. Co víc si přát? Snad jen ... týden na zotavenou.

 

Letos se naše vodácká parta rozhodla, že po letech vyrazíme na řeku Otavu. Já jsem se moc těšila, protože to byla moje první voda, kterou jsem kdy jela, to bylo v roce 1991. Tenkrát jsme byli jako tábor, mně bylo jedenáct a od té doby vyrážíme každoročně. Teď mi je o dvacet dva let víc a vodu jsem si užila taktéž, ovšem už se svými dětmi.

Cesta do Sušice, kde jsme měli s ostatními sraz, byla dlouhá. Od nás tři hodiny jízdy, takže jsme vyjeli po obědě, aby se šestnáctiměsíční dcerka Emča v autě prospala a neprudila. Zvládli jsme i zastavit a prohlídnout hrad Rabí a pak už hurá do kempu za ostatními. Drobný zádrhel nastal hned po příjezdu do kempu v Sušici, kde se zrovna konaly několikadenní kajakářské závody dětí a kemp byl narvaný k prasknutí. Naštěstí jedni pohotoví kamarádi našli ještě místečko úplně na konci kempu, a tak jsme se utábořili tam. Další problém byl v tom, že jsme se autem nedostali až ke stanu, nýbrž jsme ho museli nechat na parkovišti asi 300 m od stanu, takže ten vejchyst musel manžel přenosit večer ke stanu a ráno zpět do auta. Chudák! A dovedete si představit, co se veze krámů, když se cestuje s dětmi.

Během odpoledne postupně přijížděli ostatní. Dětí bylo víc. Náš desetiletý syn Šimon a šestnáctiměsíční dcera Emilka a ještě asi pět dětí od kamarádů. Večer se udělal ohýnek. No uznávám, sám se neudělal. Kamarádi přebrodili řeku, aby se dostali do lesa pro dřevo na oheň. Pak se hrálo a zpívalo. A já šla uspávat do stanu Emču. Bylo toho na ní za celý den asi moc, protože se při večerním kojení zakuckala a komplet zeblila. Sebe, spacák,...No skvělý, to nám to pěkně začíná. Měla jsem sto chutí to zabalit a jet domů, ale ráno bylo moudřejší večera, krásné počasí a všichni už se těšili na vodu, že mě nějaké braní do zaječích zcela přešlo.

Půjčili jsme si trojmístnou kánoi Sambu. Emilka v lodi měla dětskou autosedačku, aby se jí pohodlně sedělo a mohla se i cestou prochrupnout. Plán byl následující. Manžel – zadák bude řídit loď, pádlovat a starat se o naše bezpečí. Šimon – háček bude pádlovat, bavit nás. Emča – porcelánek bude sedět, kochat se přírodou, řekou, sem tam si schrupne a bude hodná. Já – taktéž porcelán budu odpočívat, kochat se přírodou, opalovat se a starat se o blaho všech členů posádky po gastronomické i duševní stránce. Realita byla kapánek jiná. Jediný člen posádky, který splnil můj plán, byl manžel. Ještěže já ho mám.

První den jsme jeli úsek Sušice – Velké Hydčice. Na lodi se Emilka prospala, jinak si hrála se zvířátky, které ráda vyhazovala přes palubu, tu a tam něco slupla, taky se máchala rukama ve vodě. Visela hlavou z lodi, já jí jistila za nohu, zkrátka o zábavu bylo postaráno. Kemp ve Velkých Hydčicích byl pěkný, dokonce jsme se s Emčou večer i osprchovaly. Sice tekla jen studená, ale E. to zvládla statečně. Noc klidná. Ráno opět nádherné. Já ráno při ranní hygieně ztratila jednu kontaktní čočku. Po hodinovém hledání a mém smíření se, že pojedu v brýlích, čočka nalezena přilepená na stanu kamarádů.

Druhý den Velké Hydčice – Katovice. Plavba byla podobná předešlé. Zapomněli jsme však do lodi dát autosedačku a auto už bylo převezené v dalším kempu, takže Emča plavbu absolvovala na polystyrénu a celtě. Polystyrén byl multifunkční a plnil kromě sezení i funkci hračky. Emča si ho udrolovala a hrála si s ním. Já jí ho neustále vyndavala z pusinky. Do kempu v Katovicích jsme dojeli bez úhony. Kemp mě nadchl. Krásný, čistý. I teplá sprcha byla. Večer klasika. Oheň, hudba, zpěv. Noc klidná. Ráno opět pařák a slunečno.

Třetí den Katovice – Štěkeň. Tento úsek byl plný jezů, takže jsme pořád loď přenášeli. Jinak fajn. Kemp ve Štěkni žádná sláva. Večer jako každý. Oheň, kytary, basa,... Ráno jsme sbalili a jeli se podívat do Strakonic. Pak domů. Ostatní kamarádi ještě dva dny pokračovali v plavbě.

Když to shrnu, tak voda s děti je bezvadná, leč náročná. Potřebovali bychom ještě pár dní na zotavení. Myslím, že děti si to užily. Šíma se vyblbnul s dětmi, užil si to. Emče je asi jedno, kde je, hlavně že je se mnou, má neustálý přístup k mléku.

Žádný komentář

Vložit komentář