Vždy jsem dle mého názoru oplývala humorem sobě vlastním. Je pravdou, že ti, kdo mě znají ho berou naprosto v pohodě. Můj manžel si na něho musel zvyknout a myslím, že ho má rád, ale jak on říká - v soukromí. Naše malá přinesla do našeho života mnoho úžasných chvil, o to více se můj muž děsí, kdy z mé krásné a roztomilé pusinky vypadnou zase nějaká moudra. Tedy, hlavně se bojí, kdy u nás zaklepe sociálka. Upřímně řečeno, jsem strašný strašpytel. Takže jsem od zjištění, že čekáme miminko hlásala, že bez epidurálu nerodím. Chodila jsem poctivě na předporodní kurzy a snažila se být vůbec pečlivá nastávající maminka - asi jako každá.
A pak nastal den D. Kontrakce začaly o půlnoci pravidelně po 10 minutách. Ve tři jsem vzbudila tchýni, že se dole již sama nudím, ať mi jde dělat společnost. Byla jsem připravená, sbalená a čekala na okamžik, až vzbudím mého muže - pro jistotu čím později, tím lépe, aby nezačal moc brzy jančit. Připravena z předporodních kurzů, abych nedorazila moc brzy, jsme vyjeli, když kontrakce byly již po 3 minutách. Vybavena čajem pro zmírnění bolestí, svačinkou pro nás oba od tchýně, s foťáky a vším potřebným. Ještě v autě byly přesně po 3 minutách. Dojeli jsme, zaparkovali a šli se nahlásit v Motole na příjem.
A v tu chvíli manžel zaklel a strhnul si batoh ze zad. Měl je celé naprosto promočené. Uzávěr termosky byl špatně zavřený a obsah vytekl do batohu, samozřejmě se vším technickým vybavením. Takže jsme stáli na chodbě, tahali a sušili, já mezitím prodýchávala kontrakce a manžel nadával jak špaček. Utopili jsme totiž oba foťáky ( měli jsme dva kdyby jeden selhal ).
Když šla už potřetí sestřička kolem a viděla, že asi fakt rodím, tak se ho ne moc mile zeptala, jestli by mě vážně už laskavě nechtěl odvést na porodní sál 🙂 Jenže tím vším pobíháním a řešením co s foťáky a tak - prostě a jednoduše, když mě dali na monitor - kontrakce vymizely. Měli jste vidět ty pohledy - no jo, prvorodička a tvrdí, že je má po třech minutách. Naštěstí mne pan doktor prohlédl a konstatoval, že opravdu rodím, jelikož jsem otevřená na 2 cm, takže už si nás tam nechá.
Jelikož jsme měli dle doktorů doooost času, šli se vyplňovat papíry. Seděla tam dost nemilá paní doktorka a milý pan doktor, který mne odrodil. On klapal potřebné údaje do počítače, ona je vyplňovala vedle do papírů. Jenže to probíhalo jako kdyby paní doktorka byla nahluchlá. On se zeptal na mé zaměstnání, po mé odpovědi se mne zeptala ona. On se zeptal na zaměstnání manžela, hned poté se zeptala na to stejné ona. A takto to pokračovalo i dále, i přes naše významné pohledy s manželem, jestli je jako ta paní doktorka při smyslech. No a pak nastala veledůležitá otázka. Paní doktorka nás skoukla, vyhodnotila že jsme manželé a jsme tam oba, tak spíše jen pro sebe si řekla - takže dítě chcete a zaškrtávala políčka. Jenže ze mne v té chvíli vypadlo - NO TO MI JEŠTĚ NEVÍME, AŽ PODLE TOHO JESTLI SE NÁM BUDE LÍBIT. Paní doktorka vytřeštila oči, pan doktor se řehtal na celé kolo (alespoň někdo ocenil můj briskní humor), a můj manžel se ji snažil vyděšeně vysvětlit, ať si mě nevšímá, že je to můj trapný humor a že se na děťátko hrozně moc těšíme, ať na nás hlavně neposílá sociálku a drtil mi přitom ruku, abych proboha byla zticha. 🙂
A pak nastal porod. Nebudu vysvětlovat jaký byl, každopádně tam ten den byl dost cvrkot a pouze dva doktoři. Během hodiny na přípravně jsem se otevřela na 8 cm. Zjistili to pozdě!!! Takže už na stole mi oznámili, že na epidurál už není čas. Manžel vyděl můj vyděšený výraz a já se jim snažila vysvětlit, že bez epidurálu tedy fakt nerodím (dost nesmysl, když už jsem dávno rodila). Můj drahý choť - jelikož mne dobře zná, se panu doktorovi snažil vysvětlit, že to nepřipadá v úvahu a prosil ho, zda by to přeci jen nešlo nějak udělat. Skálopevně si stáli na svém - bídáci. Pravda je, že jsem nerodila pouze dalších 15 minut, jak se mi snažili namluvit, ale 4 hodiny. No, co - ale zvládlo se to.
Narodila se Ellinka - nádherná samozřejmě. Když ji pak přivezli v inkubátoru a já na ni koukala - prostě nádhera, a hlavně byla celý táta. Pan doktor mne ještě šil a já tak říkám - je celá ty. Pan doktor to zkoukl a konstatoval, že to většinou nepozná, ale tady je to evidentní. No a já opět zaperlila a říkám manželovi - TO JE SKVĚLÉ, ALESPOŇ UŠETŘÍME NA GENETICKÝCH TESTECH. No a myslela jsem že se skácí :-). Pan doktor se smál a říkal, s vámi se člověk moc nenudí co? No, asi ne - i když manžel na to má jiný názor, nechápu.
Přeji všem samé pohodové dny. Mili a Ellie
Pokud už se vám také blíží termín porodu, určitě se podívejte na článek - Co s sebou do porodnice.
Přečtěte si i další články o porodu:
Darování vajíček
Tereza Holubová
Biopotraviny pro děti
Medusa