Když se Jakoubkovi blížily první narozeniny, řekli jsme si, že by bylo prima, aby měl brzo sourozence. Aby od sebe nebyli věkově daleko. Netušili jsme ale po zkušenostech se snažením se o první miminko, že to bude tentokrát takový fofr. A byl...
Otěhotněla jsem, když byl Kubíkovi jeden rok a jeden měsíc. Ještě jsem to ani netušila, ale Kuba jakoby to nějak vycítil, nechtěl už ode mě mlíčko. Kojila jsem jenom jednou denně, ráno, když jsem chtěla, aby ještě chvíli dospal u nás v posteli. A on se najednou úplně odstavil. To už asi nechával prostor tomu svému pidisourozenečkovi, o kterém jsme my dospělí ještě ani nevěděli.
Na jednu stranu mě mrzelo, že už nekojím, ale aspoň si tělo odpočinulo a nabralo sílu na další dítko. I když jsem vídávala paní, která kojila obě své děti. Malé miminko měla u prsu, v klidu kojila a najednou přiběhl asi 3letý chlapeček a sosnul si také.......to mě ale moc nelákalo.... Takže bylo dobře, že odstavení Kubíka proběhlo takhle v klidu a nenásilně.
Termín porodu byl stanoven na 12.2.2009. Jůůů, to je ještě daleko....
První měsíce těhotenství jsem byla utahaná jak kotě a nebylo mi moc dobře. Chutě zmatené nebo spíš nijaké, všechno bleble.... Chodívala jsem si s Jakoubkem po obědě schrupnout a vždycky budil on mě. Já bych spala a spala a spala..... ale tentokrát už na to nebyl čas. 🙂
Když jsem byla si ve 14.tt, odjeli jsme s oběma babičkama, jedním dědečkem, jednou tetou a jedním strejdou na dovolenou na Slovensko. Mě i manžela tam schvátila jakási hnusná hnisavá angína, oba jsme vyfásli antibiotika a váleli se celý týden na chatě... bylo nám opravdu mizerně, ale o Kubíka bylo královsky postaráno. Ten si to užíval. Trochu jsem měla strach o miminko, ale tomu to bylo zřejmě úplně fuk a pěkně si rostlo.
První pohyby.... tak já nevím, zdá se mi to nebo to jsou opravdu první pohyby? Vždyť takhle to bylo cítit i poprvé...ale teď jsme teprve v 15.tt. Ale je to druhé mimčo, tak je to asi možné. Později kope jak ďas a různě se v bříšku otáčí, přesně cítím, kde má nožky, kde prdelku 🙂
Před Vánoci mi můj gynekolog nařídil klid. CS se mi zvyšovalo a já dostala strach, že mě na svátky zavřou do nemocnice (když jsem čekala Kubíka, ležela jsem úplně ve stejnou dobu těhotenství 14 dní v nemocnici, hrozil předčasný porod). Ach jo. Vykašlala jsme se na veškeré předvánoční uklízení, pečení a zdobení a v rámci možností se snažila být v klidu, abych mohla na svátky zůstat doma. Poslední kontrola před Vánoci byla 23.12. Naštěstí se vše zklidnilo a mně spadl kámen ze srdce. Uf!
Přibírám.... Zpočátku se zdálo, že tentokrát nebude můj váhový přírůstek tak velký. Přece jen lítání kolem dítěte dá zabrat a ještě když je vám k tomu trochu blivno... Začala jsem hodně přibírat až ke konci těhotenství a váha se vyšplhala na úplně stejnou úroveň jako při prvním těhu a to +17kg...fuj.... 🙂
31. ledna – v noci mi začala trochu odcházet hlenová zátka...ale to prý může trvat i několik dní i týdnů.... nebudu plašit
Je 2. února a já mám ještě několik dní do termínu. Spolu s ostatními těhulkami si malujeme hennou na bříško. Je to prima rozveselení, protože jinak se už cítím jak chodící koule.
3. února odpoledne odjel manžel s Kubíkem za tchánovci. Vzali s sebou cestovní postýlku, aby ji tam měli, až budou Kubíka hlídat, když budeme rodit. Já si udělala odpočinkové odpoledne. Jen jak za nimi zaklapli dveře, sedla jsem si s knížkou a teplým čajem na gauč, přečetla pár stránek...auau...co to je...stah? Au, další... A hned takhle po sobě. Stahy se začínají zpravidelňovat. To nebudou poslíčky. Já rodím. Já rodííííím. Volám manželovi, aby tam už Jakoubka nechal a rychle pro mě přijel, že rodíme...
Po sedmé večer odjíždíme do porodnice. Venku mrzne, je sníh, klouže to. Cestou z baráku do auta prodýchávám několik stahů. Sousedi, kteří jdou od garáže, na mě koukají, co blbnu... rodííím přeceeee 🙂
Porodnice praská ve švech, rodí se o sto šest. Strávím asi hodinu na monitoru. Prý to na porod určitě nebude, když se ještě tak směju.... ale mě ty stahy faakt bolííí....
Vyšetření...aháá, tak změna... nebojte, do půlnoci to stihneme! Líbí se vám dnešní datum?
Na chvilku jdu do horké sprchy, to mi dělá dobře. A pak hned tlačení. Nejdřív na posteli, pak na koze. Áááá...je to kluk! David, 3700g, 3.2.2009 ve 22:10h.
Připadá mi strašně maličkej. A krásnej 🙂 Je to přesná kopie Kubíka, když se narodil. Ale hned na sále se, na rozdíl od něj, pěkně přisosnul a kojení nám opravdu jde! 🙂
Druhý porod byl úplně jiný než první. Daleko rychlejší. Po porodu se cítím výborně, nejsem tak vyčerpaná. Ale plná zážitků a emocí jsem stejně jako poprvé, do rána neusnu, jak se mi vše znovu a znovu opakuje v hlavě. Bylo to krásné!
Zdraví Jamalka a klucí
P.S. Tak nevím, jestli jsem na něco důležitého z mého těhu a porodu nezapomněla...přeci jen je to už skoro půl roku.... 🙂 Příště zkusím napsat něco nového o našich dvou malých sourozencích, jak rostou, jak nespinkají, jak mě trápí.... a jaká jsou to zlatíčka!!!
Přečtěte si i další články o porodu:
Podívejte se také na velký výběr kojeneckého oblečení, u nás si určitě vyberete.
Darování vajíček
Tereza Holubová
Biopotraviny pro děti
Medusa