Reality Těhulka Tereza – 20. díl

JAK EMILKA PŘIŠLA NA SVĚT

Na psaní tohoto posledního článku jsem se těšila snad nejvíc. Ne snad kvůli tomu že je poslední a mě končí povinnosti s psaním, ale proto, že Vám budu oznamovat tu úžasnou novinu o narození naší Emilky a budu moct rozepsat, jak to naše sládě přišlo na svět.

Už od pondělka mi začala postupně každý den odcházet hlenová zátka. To by samo o sobě ještě nic neznamenalo. Dny se ploužily pomalu a mně přišlo čekání na porod jako nekonečné. V pátek 9.3. jsme s manželem zalehli kolem desáté večer a před půlnocí mě probudil pocit vlhka. Rozsvítím, vylezu z postele, kouknu do kaťat a ono opravdu! Slabounce růžová tekutina. Hurááá, to bude plodová voda. Vzbudila jsem manžela a že tedy vyrazíme směr porodnice. Ještě jsem se šla vysprchovat a to už ze mě plodová voda opravdu vytékala. Dobalili jsme poslední věci a vydali se do porodnice.

Tam jsme dorazili něco po půlnoci. Na příjmu jsem dala porodní asistentce vložku, aby udělala rozbor, zda je to opravdu plodová voda. A byla! Hned mi napojili monitor. Miminko spinkalo, děložní stahy takřka nulové. Přišel doktor, vyšetřil mě. Při odtoku plodové vody, pokud bude miminko v pořádku, budeme čekat 24 – 48 hodin, zda se porod nerozjede spontánně. Otevřená teprve na dva prsty. Hmmm, to bude ještě na dlouho, říkali jsme si. Přijali nás na pokoj a doporučili nám pěkně se prospat, než se rozjedou kontrakce. Tak jsme s manželem zalehli. On usnul, já nikoliv.

Ráno jsme vstali a manžela jsem poslala domů s tím, že mi donese jablka (měla jsem na ně strašnou chuť) a pobude doma chvilku s Šímou. Vrátil se za mnou asi o půl deváté a to se už stahy pomalu rozjížděly. Zatím byly přijatelné, slabší, snesitelné. Nastoupily ovšem rovnou po třech minutách. V devět hodin jsem šla do sprchy, tam stahy zesílily stále v tříminutovém intervalu. Ve sprše jsem strávila asi dvě hodiny. Stahy už byly výživné. Prodýchávala jsem. Sprchovala hodně horkou vodou střídavě břicho a záda (bolest šla do kříže). Asi v 11 hodin přišla porodní asistentka s doktorem. Doktor mě vyšetřil. Otevřená na pět prstů. Opět monitor, stahy lítaly už v pěkných hodnotách. Já prodýchávala. Další asi dvě hodiny jsme strávili na posteli, já vsedě, nohy na zemi, manžel za mnou, masíroval mi při kontrakcích kříž. V 1 hodinu opět monitor a vyšetření, na kolik jsem otevřená. Už na sedm. Prý už to nebude dlouho trvat. Šla jsem zpět do sprchy na gymnastický míč. Kontrakce už byly extra silné. Pomáhala jsem si při prodýchávání kontrakcí i vokalizací. Takže jsem si tam pěkně zahýkala. 🙂 Ve sprše jsem byla ani ne půl hodinky, když na mě přišlo nutkání tlačit. Manžel honem pro doktora, já vylezla ze sprchy. Doktor mě vyšetřil. Otevřená na deset, ale hlavička je ještě vysoko, tak mi doporučil lehnout si na bok, aby hlavička dorotovala a já při kontrakcích mám použít „psí“ dýchání. Hned při další kontrakci mě však nutkání tlačit přemohlo a já to nerozdýchala. A ejhle! Hlavička! Takže honem přejít na porodní křeslo. Jen co jsem dosedla na křeslo, přišla kontrakce. Zatlačila jsem a hlavička už se drala ven. Na druhu kontrakci vykoukla celá hlavička, na další ramínka a celé tělíčko. Ta úleva! A šup novorozeňátko ke mně na břicho. Je to holčička, je to Emilka! Narodila se 10. března ve 14:25 hodin. Začala jsem si ji ňuchňat, hladit, mazlit. Emilka si malinko zaplakala, ale jak byla u mě na břiše, zklidnila se a pozorovala. Dojatý a hrdý taťka přestřihla pupeční šňůru (prý byly tupé nůžky). Takhle jsme si tam užívaly jedna druhou asi deset minut. Mezitím mi píchli oxytocin do žíly a já vytlačila placentu.

Byl to tak silný zážitek. Moc milé bylo taky to, že se porodu Emilky účastnily dvě kamarádky, které měly zrovna službu v nemocnici. Jedna jako dětská sestřička Emču po porodu vážila a hodnotila, zda je v pořádku a druhá jako laktační poradkyně prostě jen přišla fandit. Bylo hrozně příjemné sdílet tu radost ještě s někým. Zatímco sestřička Emilku vážila a dělala nezbytné procedury po porodu, pan doktor zjišťoval, jak jsem na tom já, zda mám nějaká poranění. Rodila jsem bez nástřihu, přesto jsem se trochu natrhla, takže bylo nutné šití. Pan doktor mě šil a já zatím povídala s kamarádkami a tatínkem, kteří se starali o Emču. Emilka po porodu vážila 3450g. U nás v porodnici novorozence měří až třetí den po porodu, takže délku nevím. Jinak je Emča úplně zdravá a krásná holčička. Porod zvládla na jedničku. A mám pocit, že si celý porod vedla ona. Že ona přesně věděla, co má dělat. Proto nebylo potřeba žádných zásahů. Je to holka šikovná.

Pak jsme si už všichni tři přešli na pokoj, kde jsme strávili první dobu porodní. Tam jsem Emilku přiložila k prsu a ona se ukázkově přisála. Je to prostě savec. 🙂 Donesli mi oběd, ale já neměla na jídlo ani pomyšlení, zato taťka byl vyhládlý, tak se nadlábl on. Na pokoji jsme si užívali asi dvě hodiny, tedy do 16:30. Volali jsme, posílali zprávy, aby všichni věděli, že už nejsme tři, ale že jsme čtyři. Mamka, taťka, Šimík a Emilka.

Pak jsme se přesunuli na oddělení šestinedělí. Taťka s námi ještě chvilku pobyl a pak se vypravil domů a já jsem zůstala na pokoji s Emilkou už napořád. Nedala jsem ji sestřičkám ani na noc, abych si odpočinula. Prostě jsme zůstaly spolu všechny tři dny až do propuštění z porodnice.

Když zhodnotím a shrnu celý porod, tak to bude asi takhle: Od nástupu kontrakcí, které byly od začátku až do konce v tříminutových intervalech, až do samotného porodu uplynulo 5,5 hodin. Celý porod byl bez zásahů, bez nástřihu, bez klistýru, bez antibiotik, bez léků, (tedy až na jednu injekci oxytocinu na vypuzení placenty). Byla to fuška, ale výsledek stojí za to.

Sponzory projektu Reality Těhulka jsou:

- Internetový obchod s dětským a kojeneckým zbožím

- Fotoateliér Kateřiny Zvolánkové

Reality Těhulka 1. díl - článek

Reality Těhulka 2. díl - článek

Reality Těhulka 3. díl - článek

Reality Těhulka 4. díl - článek

Reality Těhulka 5. díl - článek

Reality Těhulka 6. díl - článek

Reality Těhulka 7. díl - článek

Reality těhulka 8. díl - článek

Reality těhulka 9. díl - článek