Cyklistou od narození (jízdy s Croozerem)

Říkají mi Kuba. Narodil jsem se, když kytičky začínaly kvést, travička se zelenat, mláďátka vylézat na svět a cyklisté nasedat poprvé po zimě na své dvoukolky. Bylo mi doma s rodiči moc pěkně, jezdil jsem si v kočárku, nechával se nosit ve vaku, ale byla to docela nuda. Až do té doby, než mi maminka s tatínkem přivezli domů můj nový vozík za kolo. Croozer 737!

Bylo mi přesně 6 týdnů, když se moji blázniví rodiče začali někam chystat. Oblékali se do podivných elastických obleků, na hlavy si nasazovali divné kulaté hrnce a na oči barevná sklíčka. Divil jsem se, co zase blbnou, ale vyčkával jsem, co bude dál. Mě neoblékali do ničeho speciálního. Já dostal dupačky jako vždy. Že by mě chtěli nechat doma? To ne. To ještě nikdy neudělali. A taky že ne. Vzali mě s sebou. A nestačil jsem se divit. Z místnosti za domem, kam tatínek vždycky zajíždí s tím, čemu říkají brm, brm, vytáhli každý svou dvoukolku a k tatínkově přidělali podivnou krabici, do které mě posadili. Říkali tomu Croozer-vozík za kolo a že prý je můj a že s ním teď budu jezdit na výlety. Sedělo se mi v něm pohodlně, i nějaké hračky mi tam dali. Měl jsem krásný výhled na svět a těšil se na svůj první výlet. Tatínek s maminkou si sedli na dvoukolky a mě táhli za sebou. Jezdili jsme po úzkých asfaltových silničkách v okolí Ranských jezírek poblíž Ždírce nad Doubravou, vozík příjemně drncal a já brzo usnul, takže ze svého prvního výletu si toho moc nepamatuju. Já si vlastně nepamatuju skoro ani jeden náš výlet. A že jich bylo. Ono se mi tam totiž tááák dobře spinká. Ale maminka vám to dopoví, viď mami?

To víš, že jo, Kubíku. 🙂

Už když jsem tě měla v bříšku, přemýšlela jsem, jak to uděláme, abychom mohli na kolo, až budeš na světě. Babičkovské hlídání nepřipadalo v úvahu, protože jsem tě chtěla kojit a mít tě tedy pořád u sebe. A tak jsme pátrali, vyptávali se a nakonec, to když už jsi byl na světě, koupili vozík za kolo Croozer 737. Aby se ti v něm pohodlně a bezpečně jezdilo, koupili jsme ti do něj takovou novorozeneckou vložku, kterou budeme používat, dokud ještě nebudeš umět sám sedět.

Všude, kde jsme s tebou jezdili, nás provázeli udivené pohledy a poznámky kolemjedoucích nebo kolemjdoucích. Ještě to není až tak úplně běžné potkávat na silnicích a cestách takovéhle vozítko. Zvládli jsme rovné asfaltky, kopcovitý terén, ale i drncavé a kamenité lesní cesty plné kořenů. Vozil tě tatínek, ale i já s tebou v zádech našlapala pár desítek kilometrů. No, pěkně jsi se provezl. Brali jsme tě v Croozeru ale i na pěší výlety a vyšlápli s tebou například na Kašperk. A to si pamatuješ určitě. Neříkej že ne! Vždyť jsi byl celou cestu vzhůru a ve vrcholové partii našeho náročného výstupu jsi na nás pokřikoval něco jako „Uáááá, uáááááá“. Asi to mělo znamenat „Rychléééjc, makááát!!!“ Kolemfunící skupinka důchodců na naši adresu vtipně poznamenala: „Však on vám to jednou vrátí, že se s ním takhle dřete a on se veze jako pán.........pošle vás do domova důchodců.“ :-))

Zažili jsme za uplynulé léto, ale i podzim spoustu krásných výletů. Ukážeme, Kubíku, pár fotek i ostatním maminkám?

To víš, že jo, mamí. 🙂 A už se těším, co se mnou budete provádět v zimě. Prý se s tím mým vozidlem dá jezdit i na běžkách..........

Maminky, pokud máte zkušenosti s ježděním s Croozerem, ozvěte se a podělte se o vaše zážitky! A jestli třeba o koupi vozíku za kolo zatím jen uvažujete a zajímaly by vás nějaké praktické věci, klidně se zeptejte, co budu vědět, odpovím 🙂

Jamalka

Žádný komentář

Vložit komentář