Jak se říká – než si někoho vezmete, jeďte s ním na vodu. Tam se váš vztah prověří a buď už spolu zůstanete napořád nebo se okamžitě rozejdete. Pokud jste se dokonale prověřili, vzali a máte malé děti, jeďte s nimi na vodu, tam prověříte kdeco.... 🙂
Jakoubkovi jsou 3 a čtvrt roku a Davídkovi 1 rok a půl. Můj svérázný manžel tudíž usoudil, že je nejvyšší čas vzít je oba na vodu. A abychom na to nebyli sami, jeli jsme s rodinami kamarádů. Jedni z nich mají sedmiletého kluka a druzí šestiletého (a navíc jim sousedi s sebou nabalili ještě sedmiletou holčičku).
Naplánovali jsme si sjet Jizeru z Malé Skály do Mohelnice nad Jizerou. Naplánovali jsme si pěkné počasí. Naplánovali jsme si úžasné a spolupracující děti, za jízdy sedící a hledící na okolí, nezlobící a večer ve stanu pěkně usínající.
V podstatě se splnil jen první bod našeho velkolepého plánu. Ale nebudu předbíhat.
Vyrazili jsme v neděli 18. července, kdy po třech týdnech velkých veder a sucha začalo konečně pršet. Přesněji lít jak z konve. Měli jsme z toho takovou radost, že jsme děti navlékli do pláštěnek a záchraných vest a hrnuli se na vodu... 🙂 Prostě, odpoledne už nelilo, jen krápalo a nám se zdálo, že tohle už děti přežijou. Přežili a docela se jim to líbilo.
Máme gumovou kánoi Pálava, doprostřed jsme umístili autosedačku, ve které trávil cestu Davídek. Jakoubek cestoval během plavby po celé lodi a protože na ní moc místa není, museli jsme se všichni trochu uskrovnit. A to nejen proto, že jsme na lodi pro dva byli čtyři. Kluci si s sebou totiž vezli různé nezbytnosti jako traktůrek, autíčko, plastová zvířátka různých druhů a velikostí a já samozřejmě spoustu úplatků, kdyby náhodou zlobili (sušenky, bonbóny, čokoládky...).
Řeka krásně tekla a tak jsme ty první kilometry sklouzli opravdu rychle. Plavbu jsme zakončily v kempu u hospody s podivným názvem Zrcadlová koza. Kemp byl malý, dokonale vybavený, čistý a až na jeden stan německé rodinky úplně prázdný.
Máme malý stan, do kterého se všichni čtyři nevejdeme a tak jsme si půjčili ještě jeden malý stan a kluky si na noc rozdělili. A dobře jsme udělali. Chodili spát hodně pozdě a Davídek byl každý večer tak rozjetý a asi i trochu přetažený, že dokázal před usnutím víc než hodinu lítat po celém stanu a žvatlat a žvatlat. Našimi usínacími rozhovory se bavil celý zbytek naší výpravy. Já už tolik ne 🙂
Asi půl kilometru odtud se nachází Dlaskův statek, byli jsme na prohlídce. Moc hezká expozice o tom, jak se dříve na statku hospodařilo, ale hlavně vařilo, peklo, udilo, krouhalo zelí..... i s dokonalými maketami všech druhů jídel. Doporučuji navštívit.
Druhý den, v pondělí 19. července, nás čekala vymetená obloha a teplíčko. Náš cíl: Ploukonice. Prý nějaký kemp u pískovny. Cesta probíhala vcelku v klidu, děti na střídačku spali. Jen jeden jez nás trochu rozhodil. Všichni jsme museli vysednout a lodě přetahovat. Kluci se zrovna oba probudili a řvali.... Jedna z horkých chvilek. Je vidět, že Jizera není zrovna vodácká řeka, protože najít místo, kde se dají lodě přenést, je opravdu kumšt.
Kemp nebyl kemp, ale jen louka-pláž u zatopené pískovny. K dispozici ani voda, ani WC. Náš nočník přišel nakonec vhod skoro každému 🙂 Z vody nás chodili strašit labutě, kterým jsme zřejmě zabrali jejich teritorium. Koupali jsme se, děti si hrály, hrálo se na kytary, dělali jsme ohýnek, prostě idyla.
Třetí den, v úterý 20. července, jedna rodina odjíždí, dítko má teplotu a není mu dobře. My vytrváváme a jedeme směr Mohelnice nad Jizerou. Davídek cestou spí, ale budí se na prvním jezu, který opět přenášíme. Je málo vyspalý, protivný a mně dá hodně práce, abych ho udržela v dobré náladě a hlavně na lodi... Uf! Těsně před dalším jezem usíná Kubík. Přenáším spícího Kubíka, Davídka za ruku, manžel jede jez (jediný, který se dal jet).
Davídek prudí. Házíme kamínky do vody, do lodi, trháme lupínky, nezabírá už ani traktůrek, ani žvanec. Cestou nádherné okolí – po délce asi 300m se z vody tyčí obrovská skála nebo útes. Vypadá to impozantně. Proplouváme těsně u ní. Škoda, že Davídek to neocení a zlobí.
Čtvrtý den, středa 21. července. Hic od rána. Už večer jsme se rozhodli, že dnes na vodu nepojedeme. Stačilo to. Starší děti jsou utahané z pádlování a na naše kluky (teda lépe řečeno Davídka) už toho bylo taky dost... a rodiče si musí také odpočinout 🙂
Voda s dětmi je bezva. Voda s dětmi je náročná. Na vodě s dětmi si rodiče příliš neužijí. Na vodě s dětmi musí být neustále v pozoru. Na vodu s dětmi pojedeme určitě za rok zas!!!
Přečtěte si si i další články o dovolené s dětmi:
Darování vajíček
Tereza Holubová
Biopotraviny pro děti
Medusa