Reality Těhulka Tereza – 14. díl

Reality Těhulka Tereza – 14. díl

A PŘECE SE OTOČILA!

Kdo? Přece Emilka v břiše. Jupí. Hurá. Mám velikou radost, jaká je Emča šikovná holčička už teď v bříšku a ještě ke všemu poslouchá maminku. Však co mi to dalo přemlouvání.

Abych to upřesnila. Emilka byla na posledním ultrazvuku ve 31. týdnu koncem pánevním, tedy zadečkem dolů. Pěkně si tam seděla a hověla a vypadalo to, že je v té poloze spokojená. Poznal to pan doktor ultrazvukem, ale já jsem to poznala taky. Hlavičku jsem nahmatala nahoře nad pupíkem a kopance jsem cítila jedině dole. Tak jsem nastudovala, co vše se dá pro otočení miminka udělat a výsledek se dostavil. Nevím, do jaké míry jsem to ovlivnila já, nebo zda by se prostě otočila sama.

Několikrát denně jsem cvičila cviky na otočení miminka, které jsem si našla na netu a v literatuře, baterkou svítila na spodek bříška pod pupík. Prý jsou miminka zvědavá a otáčí se za světlem. Emče jsem domlouvala, že bude lepší, když bude hlavičkou dolů, že se maminka bojí císařského řezu a že i pro ni bude příjemnější přijít na svět přirozenou cestou, že budeme moci být hned spolu. Šimonek jí taky domlouval. Vždycky přišel k pupíku a říkal: „Emilko, otoč se.“  Dokonce jsem nastudovala, že na otočení miminka lze použít i moxování – akupunkturu a nějaké homeopatické léky. Nakonec stačilo dát jí jen čas.

Vím, že se klidně může otočit zpátky nebo může nastat nějaký problém a obávanému císaři se třeba nevyhneme, ale pořád doufám, že když už nešla přirozeně dovnitř, že by aspoň ven mohla jít přirozenou cestou. 🙂 Když jsem se ptala pana doktora, zda je možné, že se otočí zpátky hlavičkou nahoru, tak pravil: „Ano, vždyť je to člověk a vy si v posteli taky hledáte nejpohodlnější polohu, neležíte celou noc na jednom boku a vrtíte se.“ Já jsem mu na to řekla, že já mám v posteli dost místa, ale miminko tam prostoru tolik nemá. A navíc mám s Emilkou dohodu, že takhle je to pro ni i pro maminku mnohem lepší.

A co jinak nového?

Do porodu mi zbývá šest týdnů a tak jsem nastoupila na mateřskou. Uvědomila jsem si, že už se porod skutečně blíží mílovými kroky. Musím říct, že oproti prvnímu porodu, na který jsem se těšila, mám trochu obavy. Přece jenom už vím, do čeho jdu, i když po devíti letech. Mám strach, aby bylo všechno v pořádku, aby nenastaly komplikace a hlavně aby bylo miminko zdravé.

Těším se, až budu moci poprvé chovat miminko, se kterým už osm měsíců bydlíme v jednom domečku, ale přestože jsme se ještě neviděli, tak spolu komunikujeme. Já na Emču mluvím, povídám jí a ona reaguje na různé zvuky. Na štěkání a vytí naší Josefíny, to se někdy lekne a provede výkop, za který by se nestyděl lecjaký fotbalista. Když přišel tatínek z práce a promluvil, Emilka se tam začala vrtět. Prostě už teď je vidět, že je to člověk a reaguje na různé podněty (zvuky, hlasy, polohy...). S manželem jsme strašně zvědaví, zda bude podobná Šimonkovi...

Pro porovnání dávám fotky z 9. a 35. týdne těhotenství.

Sponzory projektu Reality Těhulka jsou:

- Internetový obchod s kojeneckým oblečením

- Fotoateliér Kateřiny Zvolánkové

Přečtěte si i další díly mého těhotenského deníku:

Těhotenství
Žádné štítky
Žádný komentář
10493
0
0

Publikováno uživatelem

Zobrazit všechny příspěvky uživatele:

Žádný komentář

Vložit komentář