Čekali jsme naši vytouženou dcerušku. Termín porodu byl stanoven na 15. 12., byla jsem v 36tt, každý týden jsem chodila na cvičení pro těhulky a s porodní asistentkou se různými cviky snažila naši Málinku otočit, jelikož byla stále koncem pánevním (KP). Ten týden jsem si naordinovala cviky třikrát denně a doufala, že do plánovaného termínu porodu se malá otočí. Věděla jsem, že koncem pánevním rodit nechci, bála jsem se, že by se mohlo mimču ublížit.
Sama jsem se cpala ven zadečkem, měla jsem zlomenou konstrč a vykloubené obě nožičky a problémy přetrvávají dodnes. Zvláště pak v těhotenství se "staré rány" ozvaly, a proto jsem své dceři nechtěla připravit podobný osud. Se svojí lékařkou jsem své přání císařského řezu, v případě KP, probrala, nicméně se závěrem, že do porodu času dost (bylo úterý). V neděli tentýž týden (20.11.2011) v 3:33 hod mi odtekla plodová voda. Ač jako prvorodička, panika u mne naštěstí neproběhla, probudila jsem manžela, nasnídala se a s asi tři dny sbalenou taškou do porodnice jsme odjeli do třebíčské porodnice. Otočení po plodové vodě již nebylo možné, proto jsem při příjmu prosazovala císařský řez. Vyšetřující lékař mi však odměřeně a až nazlobeně povídá: "Císařský řez je až ta poslední varianta!". Donesl nám několik stránek textu, který osvětloval klady a zápory přirozeného porodu a císařského řezu, prodiskutoval s námi naše otázky a obavy a nakonec jsem podepsala, že vyčkáme na přirozený porod. Stahy začaly v 5:00 po pěti minutách, miminko celou dobu spinkalo a nevzbudilo se ani když mi po třinácti hodinách dali kapačku a řekli "Tlačte!". Na sále to při porodu vypadalo jako v kině, tři doktoři (jeden rodil, druhý poslouchal ozvy, třetí se kochal ;o), dvě přihlížející sestřičky, můj manžel přidržující mi kyslík, aby měla naše Málinka co dýchat a dětská lékařka se sestřičkou). Samotný porod trval půl hodiny, nebyl ani zdaleka tak hrozný, než jsem čekala a slyšela od svého okolí. Chvíle mezi stahy mi přišly hrozně dlouhé, byly dokonce možností k vtipkování. V 17:33 hod jsme uslyšeli křik a naše Málinka byla na světě - 2800 g a 49 cm. Porodník a okolo stojící však v tu chvíli splynuli s bílou zdí - důvodem, proč se nám nedařilo Málinku v bříšku otočit byla čtyřikrát otočená pupeční šňůra kolem krku. "Proto byla při porodu tak hodná a ani se nehla, věděla, že by se jí to stalo osudným." zděšeně poznamenal, do té doby vtipkující, lékař. Naštěstí vše dopadlo nadmíru dobře, Málinka je zdravá, čilá, usměvavá a až na malou modřinku na zadečku byla její strastiplná cesta na svět královskou jízdou. A lékař, který mi striktně sdělil, že císařský řez je až poslední variantou, ani netuší, jak moc jsem mu za jeho nerudnost vděčná!
Přečtěte si i další porodní příběhy:
Podívejte se také na velký výběr kojeneckého oblečení a kojeneckých potřeb.
1 Komentář