Výuka čtení v 1. třídě – slabikování nebo čtení po písmenkách

U nás v České republice se k výuce elementárního čtení využívají zejména dvě metody. Rozšířenější metoda analyticko-syntetická a méně rozšířená, ač stále častější, metoda genetická. Obě metody mají společný cíl, a to naučit prvňáčka číst. Každá má své obhájce a kritiky a zároveň svá pro a proti. Pojďme se na obě metody podrobněji podívat.

Metoda analyticko-syntetická

Tato metoda je v českých zemích nejrozšířenějším způsobem, jak naučit děti číst a psát. Až do roku 1951 se tu učilo číst a psát i jinými metodami, ale právě v tomto roce, a to až do roku 1989, se analyticko-syntetická metoda stala jedinou oficiální a povolenou metodou k výuce počátečního čtení a psaní. Často se nazývá metodou hláskovou nebo zvukovou, ale nejčastěji je označována za tzv. hláskování.

Tuto metodu vytvořil J.V. Svoboda a používala se od roku 1864. Vycházel z řeči mluvené a učil děti slova analyzovat na slabiky a hlásky. Nejprve se začíná se samohláskami. S vyvozením prvních souhlásek dochází ke spojování se samohláskami a ke tvoření prvních slabik. Vychází se ze skutečnosti, že český jazyk je fonetický, tedy takový že písmenu odpovídá hláska, která se píše tak, jak se vyslovuje. Tato metoda kombinuje postup analytický (rozkládá slova na slabiky a hlásky) a postup syntetický (spojuje písmena do slabik a slov). Žáci při čtení slabikují (ko-lo, mu-cho-můr-ka). Současně se čtením začínají děti i psát. Seznamují se se všemi podobami hlásky. Tato metoda může vybírat z velkého počtu vydávaných učebnic a literatury.

Metoda genetická

Ač není tak často používaná, nejde o žádnou nově objevenou metodu, ani není převzata ze zahraničí a nejde ani o žádný experiment. I touto metodou se až do roku 1951, kdy byla povolena pouze analyticko-syntetická metoda v rámci tzv. jednotného školství, učilo prvopočáteční čtení a psaní. Tuto metodu obnovila až v letech 1995-96 PhDr. Jarmila Wágnerová, Csc. Jako projekt, jehož cílem bylo obnovit myšlenky a zkušenosti s genetickou metodou, kterou původně pro český jazyk vymyslel básník Josef Kožíšek.

Tato metoda vychází ze zkušeností, že se děti učí číst po hláskách. Tato metoda klade důraz na rozvoj sluchového vnímání. Slova se vůbec nerozkládají na slabiky, nýbrž rovnou na jednotlivé hlásky (písmena). Dítě si má každé písmeno zároveň propojit s odpovídající hláskou a tím urychluje proces učení čtení. Některé děti mají raději, že se nemusí opticky „zastavovat“ na každé slabice, ale že mohou rovnou přečíst celé slovo. U této metody se začíná pouze s velkou tiskací abecedou, kterou děti zvládnou velmi brzy. Výuka psacího písma se odkládá na druhé pololetí první třídy, takže děti do té doby vystačí s velkým hůlkovým písmem.

Srovnání obou metod

Analyticko-syntetická metoda se slabikami a způsobem vyvozování hlásek a pomalejším systémem čtení je v současné době terčem kritiky. Je jí vytýkána především práce s texty, které postrádají smysl (Milá mámo, my máme mimino), ztrácení se ve smyslu čteného a špatná artikulační a intonační obratnost. Dále je kritizováno současné osvojování tištěné i psané podoby písma (zároveň čtyři tvary – velké a malé tiskací, velké a malé psací). Toto osvojování jde pomalým tempem.

Genetické metodě se zase vytýká zbytečně dlouhé zabývání se pouze jedním typem písma. Kritizuje se názor, že děti chtějí číst pouze plnohodnotné texty. Dále že čtení neznámých nebo neobvyklých slov činí dětem potíže. A velkým problémem je také malé rozšíření této metody. Pokud se dítě přestěhuje a na nové škole se učí analyticko-syntetickou metodou, může mít dítě větší problémy „doučit“ se množství psacích písmen.

Pokud porovnáme obě metody, dojdeme k závěru, že obě mají své klady i zápory. Každá bude vyhovovat jinému typu žáků a také záleží na učiteli, jak ji aplikuje v praxi. Můžeme tedy říct, že každá z těchto dvou metod, pokud bude špatně aplikována, může mít mnoho záporů. Jednoznačně se tedy nedá určit, která z nich je vhodnější.

Jakou metodou se učily vaše děti? A jak jste s ní byli spokojeni?