U Jakoubka jsme zkoušeli Estivillovu metodu, když mu bylo něco po půl roce. Postupně jsme odbourali noční kojení a nakonec i noční buzení. Vzbudil se až k ránu, vzali jsme si ho do postele, já mu dala sosíka a společně jsme ještě asi hodinku dospali.
Byli jsme najednou vyspalí, nadšení a všude tuhle metodu doporučovali.
Když bylo Jakoubkovi 13 měsíců, začali jsme mu před spaním vyprávět pohádku nebo básničky, zpívali písničky. Líbilo se to jemu i nám. Nejdřív si po pohádce usínal sám, ale pak jsme se dopracovali k tomu, že jsme pohádku nebo spíš několik za sebou jdoucích pohádek vykládali a vykládali a vykládali až do jeho úplného vytuhnutí 🙂 Když ještě úplně nespal a já (nebo manžel) jsme odešli z pokoje, spustil řev. My se museli vrátit a znovu a znovu šeptat nějakou pohádku či básničku, než opravdu zabral natvrdo.
Nikdy tohle usínání netrvalo déle než půl hodinky, tak jsme si říkali, proč mu tuhle půlhodinku nevěnovat. Jenže teď je mu 17 měsíců a už asi 3 týdny se budí i v noci. Křičí maminkááá a my musíme uspávat úplně stejně jako při usínání... a to už nás fakt nebaví... takhle ponocovat... Takže nakonec vždycky skončí u nás v posteli (a to někdy už od 22h). Je to naše zlatíčko, je příjemný se s ním tulit, ale mít ho celou noc v posteli... Zabere nejvíc místa, roztahuje se, kope nás a my s manželem ležíme každý namáčklý na své straně postele a vlastně se vůbec nevyspíme.
Co s tím? Čím jsme to jeho krásné spaní pokazili?????
Uvažuji „estivillovsky“ 🙂 a napadá mě, že pokud už neumí sám usnout večer, nejde mu to zřejmě ani v noci a proto se budí a proto nás tam na usnutí potřebuje. Takže co s tím? No, zase začneme s Estivillem.......
Předevčírem
Po večeři, večerníčku a vykoupání dávám Jakoubka do dětské postýlky, nechávám rozsvíceno a povím mu pohádku, na kterou je už teď zvyklý. Když pohádku dopovím, řeknu „kouzelnou“ větičku „Jakoubku, maminka s tatínkem chtějí, abys spinkal sám. Máš tady medvídka Míšu, opičku a žirafku. Tak hezky spinkejte, dobrou noc.“ Zhasnu, odcházím. Řev........... Maminkááááá..... Chodím za ním v prodlužujících se intervalech a do 20 minut usíná. Hurááá. To bychom měli.
Jen se děsím, co bude, až se vzbudí....
Budí se cca kolem půlnoci. Uspání je horší. Než zabere, trvá mu to asi hodinu. Není to nic příjemného. Asi už jsem nějak vyměkla (nebo že by za to mohlo to těhotenství?) a nebo je to těžší naučit usínat starší dítko? Zvlášť když se z pokojíčku ozývá maminkáááá, mamííííí, rve mi to srdce. Manžel mě hodně podporuje a drží, abych to ustála a nevzala si ho k sobě do postele. Uf! Usnul a vzbudil se až ráno. Usmívá se na mě, má mě rád i přes tu noční hrůzu......(o které už teď asi neví) 🙂
Včera
Opět papání, večerníček, koupání, pohádka, položení, kouzelná formulka, zhasnutí, pláč 2 minuty, jdu tam, položím, kouzelná formulka, usíná....... 🙂 V noci se budí 2-3x, ale stačí tam zajít, položit a říct větičku a usíná. Jsem nadšená!!!!
Dnes
Úplně stejný průběh jako včera. Jsem zvědavá na noc!
Snad jsme na to kápli a Jakoubek bude spinkat zase tak pěkně jako spinkával dřív.
Když porovnávám, jak jsme ho učili usínat jako malilinkého a učení usínání dnes, musím říct, že teď to bylo rychlejší, ale ten „konkrétní“ řev (myslím tím to jeho maminkááá) byl opravdu drsnější než pláč miminka.
Všem, kteří s učením usínat začínají i těm, kteří si to „rádi“ zopakují jako my, přeju pevné nervy a co nejdříve prospinkanou celou noc!!! 🙂
Jamalka, Jakoubek a bříško
Přečtěte si i další články na téma usínání dětí:
Podívejte se také na velký výběr kojeneckého oblečení a potřeb pro miminka.
Darování vajíček
Tereza Holubová
Biopotraviny pro děti
Medusa