Někomu by se možná mohlo zdát, že naše rodina, a speciálně já, jsme velmi pořádkumilovní a čistotu a hygienu milujeme nade vše. Mohli byste tak usuzovat podle toho, kolikrát jsem například včera vytírala, zametala a převlíkala děti....
Ne, opravdu nepřevlékám děti kvůli drobným flíčkům na bodyčku či tepláčkách, s tím se přece dá žít, ale vždy jen proto, že jsou celé mokré nebo tak špinavé, že by mohly zamazat třeba koberec, zeď, nábytek.....
Jsem na mateřské dovolené. Nevím, kdo pojmenoval několikaletý celodenní pobyt s dětmi v domácnosti slovem „dovolená“. Pravděpodobně někdo, kdo s dětmi delší dobu nikdy nebyl. I když jsem s nimi ráda, tak dovolenou bych to tedy rozhodně nenazvala. Mám dva syny, tříletého Jakoubka a o necelé dva roky mladšího Davídka. Nedávno jsme se přestěhovali do rekonstruovaného rodinného, podotýkám, že tím pádem nově vymalovaného (bude později důležité) domku. Kluci jsou dost živí a co se týče vymýšlení blbostí velmi kreativní tvorové. Někdy mám pocit, že moje celodenní snažení není nikde vidět. Vidět by asi bylo, kdybych nic nedělala. Prostě taková zbytečná práce. Jak ten chudák Sisyfos, než zametu drobky pod stolem, udělají bugr v nádobí, než poklidím nádobí, vylijí pití, než vytřu pití,............
Co že se to vlastně u nás celý den děje?
Kluci stolují
Jakoubek jídlo zásadně nedojídá, vždy aspoň sousto nebo lžička zůstává na talíři (a to nemluvím o tom, co zůstává napadané pod stolem). Davídek dojídá své jídlo a poté se přesouvá do Kubíkovy židličky a sní, co po bráchovi zbylo. V jeho židličce ho krmím, ale do Kubíkovy si leze sám a jí většinou rukama, vše padá na stůl, na zem, na Davídka. Matka převlékne, zamete, v případě polévky i vytře.
Jakoubek zásadně nedopíjí žádné pití. Ráno po něm v hrníčku vždy zůstává trocha kakaa. Davídek má kakao moc rád. Davídek rád leze do Kubíkovy jídelní židličky. Davídek by rád dopil Jakoubkovo kakao z Jakoubkova hrníčku. Davídek neumí pít z hrníčku. Kakao teče po Davídkovi, po stole, na zem. Nevadí. Matka převlékne, setře, vytře. Otec podotkne: Po kom to ten Kubík má.... Myslí matku. Takže matka si nemůže vůbec stěžovat.
Později. Davídek začíná jíst sám lžičkou. Odmítá bryndák. Dál nemusím líčit..... Během konzumace se otáčí a na lžičku nabírá trochu hlíny z květináče, který stojí na parapetu za stolem a šup s ní do pusy. To není ta dobrota, co maminka navařila, diví se. Matka už se nediví ničemu, se slovy „Ty čunče“ mu vybírá hlínu z pusy, vyplachuje ji vodou, spadlou hlínu zamete a dítě otře.
Nejhorší ze všech jídel je špenát. Je hrozně vlezlej. Lepí se na vše. I po týdnu ho ještě někde objevím. Kluci špěnát milují na všechny způsoby....
Kluci malují
Kubíček ve svých malířských začátcích maloval po zdech a tvrdil vždy, že namaloval kočičku. Davídek je mlčoch, netvrdí nic, ale maluje patrně také kočkovité šelmy.... Dle jejich velikosti soudím, že se nejedná o obyčejné kočky domácí, ale přinejmenším o rysy a tygry.
Davídek v pravé ruce rohlík, v levé žlutou voskovku a tvoří cosi na papír. V zápalu kreslení si ukousne voskovku, chce pokračovat svou kresbu rohlíkem...To už přibíhá matka a vyndává mu zkušeně kus voskovky z pusy se slovy: Ty sis to popletl, viď?
Kluci nočníkují
Jakoubek chodí někdy na nočník, někdy na záchod. Nevím, co z toho je lepší.
Řekne si. Svlékne se. Sedá na nočník. Vyčůrá se. Vykaká se. Matka už ho chválí, jakého má doma ale šikulku. Kubík vstává. Nočník přilepen na zadečku padá zpět na zem. Vyklápí se. Obsah teče/padá na zem. Matka s notnou dávkou sarkasmu procedí mezi zuby, jakého má doma ale šikulku... Bere hadr. Vytírá. A stále chválí šikovné dítko.
Podivné ticho. Kde ti kluci jsou? Ááá, Kubík si hraje v pokojíčku. Ze záchoda se ozývá podivné šplouchání. Davídek sedí na okraji záchodové mísy. Šplouchá si nožičky ve vodě. Potutelně se usmívá. Matka ho odnáší do vany. Sprchuje mu nožičky. V duchu se směje až se za břicho popadá.
Kluci venku
Oddíl „Pobyt venku“ nebudu ani popisovat. Tam se zamažou vždycky, ale to je prostě normální.
Po příchodu domů sundáme špinavé tepláky. Písek a kamínky se sypou z kapes, ohrnutých nohavic. Matka zamete. Vysaje.
Jsme tak podivná rodina? Jsou mé děti opravdu čuňátka? Nebo jste na tom někdo, PROSÍM, podobně?????
Nápad sepsat článeček na toto téma vznikl již asi před půl rokem, kdy byly Jakoubkovi 3 roky a Davídkovi 1 rok a 2 měsíce. Musím říct, že s věkem se situace mírně vylepšila a nyní, o půl roku později, už to s nima docela jde. Abych se tedy náhodou nenudila a nevyšla ze cviku, přivezeme si příští týden domů štěňátko border kolie. A zase bude co vytírat..... :-)))
Jamalka
Přečtěte si také další články:
Darování vajíček
Tereza Holubová
Biopotraviny pro děti
Medusa