Maminko, já sám!

Pokud jste rodiče batolete, jistě jste už mnohokrát slyšeli z úst dítěte slova: „Já sám“, nebo „Já sama“. U každého dítěte období „já sám“ nastává různě, avšak dosti intenzivně. Toto období zkrátka k vývoji dítěte patří a není žádoucí snahy dítěte o samostatnost zastavovat a brzdit. Naopak. Správné je projevy samostatnosti a nezávislosti dítěte podpořit a rozvinout, a tím naplnit a uspokojit vývojové potřeby dítěte.

Osamostatňování dítěte

Období batolete, kterým dítě prochází od 1 roku do 3 let, je charakteristické tím, že se z malého miminka stává opravdový člověk, začíná se osamostatňovat. Dítě se rychle zdokonaluje v pohybovém i motorickém vývoji, v řeči, v rozumových schopnostech. Poznává svět z jiného úhlu, než bylo zvyklé. Tento vývoj nutí batolata k větší aktivitě. Dítě si slovy „já sám“ začíná uvědomovat samo sebe jako samostatnou bytost. Odpoutává se od jednoty s maminkou. Při osamostatňování batole musí překonat i konflikt s vlastní identitou. Začíná zjišťovat, že už není součástí své maminky, ale nezávislou bytostí. Zároveň však přichází první karamboly ve vztazích a v tom, že není schopno samo něco zvládnout. Toto období je i pro rodiče psychicky náročné z hlediska jejich trpělivosti. Ale je důležité, aby i ve vyhrocených chvílích dítě pociťovalo oporu rodičů.

Maminka může mít pocit, že se od dítěte nemůže hnout na krok. I toto je normální jev, který značí, že mezi maminkou a dítětem funguje ta správná citová vazba. Odpoutávání dítěte by mělo probíhat postupně a pomalu. Každé dítě je jiné. Některé dítě upřednostňuje stále pocit jistoty ze strany rodičů, jiné dítě se chce emancipovat, touží po osamostatnění. V tomto období obvykle dítě přestává mluvit ve třetí osobě, tedy neříká „Honzík chce papat“, ale začíná používat zájmeno „já“. Jde o velký objev. Přesně v tomto období rovněž propuká obávané období vzdoru. Dítě může být negativistické, často reaguje slovem „ne“ nebo dělá opaky. Tímto se učí prosazovat samo sebe. Možná můžete mít dojem, že dítě některé činnosti, do kterých se samo hrne, nezvládne. Ale nechte je, ať si vše vyzkouší. Vždyť i prohru si musí zažít na vlastní kůži.

Rozvíjení samostatnosti

Samostatnost a zodpovědnost je potřeba od raného dětského věku rozvíjet. Kdo by chtěl mít dítě, které bude muset ještě v první třídě oblékat či krmit! Postupné rozvíjení samostatnosti není věda. Pro dítě je to zábava a může být i pro rodiče jako pozorovatele. Vést děti k samostatnosti můžeme jednoduchými domácími pracemi, činnostmi, pomocí kterých budujeme v dětech návyky a představy o skutečném životě. Děti si rozvíjí jemnou i hrubou motoriku, koordinaci pohybů. Učí se plánovat činnosti. Posilují sebedůvěru, když něco zvládnou. Budíme v nich pocit, že jsou na světě potřebné a užitečné.

Kolem druhých narozenin se dítě začíná zdokonalovat v hygienických návycích. Zbavuje se plen, učí se chodit na záchod či na nočník. I když i nehoda se může stát. Některé děti zjišťují, že pro vykonávání potřeby potřebují soukromí, chtějí být na záchodě zavřeny o samotě, nebo sedět na nočníku v pokoji samy. Možná máte pocit, že byste měli mít potomka i v tuto chvíli pod kontrolou, ale důvěřujte mu a nerušte ho. Stejně tak bude chtít dítě samo si mýt ruce, samo se utřít ručníkem. Na tom nemá co pokazit. Nechte ho.

Osamostatnit se dítě bude chtíti při jídle. Nekrmte ho a nechte, ať se nají samo. Dejte mu dětský příbor a ať baští. Možná toho sní méně, než kdybyste ho krmili, ale nevadí. Za samostatnost to stojí. Na vás pak bude uklidit nepořádek pod stolem.

Podporujte dítě i při samostatném oblékání. Dětem se daří obléknout si kalhotky, kalhoty, kraťasy. Vrchní oblečení jim jde obtížněji, pokud se natahuje přes hlavu. Naopak jednoduše zvládnutelné jsou ponožky a boty. Jen s vaší radou, která je levá a pravá.

Dítě vám může pomáhat i v domácnosti. Společně můžete třídit hračky do krabic. Starší dítě může ořezávat pastelky. Uklidit nepořádek po stolem. Pokud se dítěti něco vysype či vylije, nezlobme se na něj, nekřičme. Ale nechte ho, ať si dítě samo uklidí.

Trpělivost růže přináší

A myslíme i trpělivost nás rodičů. Když dítě necháte dělat „já sám“ činnosti, které jsou pro něj bezpečné, uděláte mu obrovskou službu. Jak jinak by se to mělo naučit? Ano, bude mu to trvat mnohem déle. Ale když se dítěti něco podaří, pochvalte ho. Batolata touží po samostatnosti a rodiče jsou od toho, aby mu k ní pomohli. Nechte své ratolesti, ať si mohou vše osahat a vyzkoušet.

Pokud jste se však s dítětem dostali na pokraj situace, která je pro něj nebezpečná, musíte využít své převahy (např. chytit ho za ruku na vozovce, odnést z vozovky,…). Když si chce dítě vybrat žluté tričko místo modrého, necháme ho. Když si však přes tričko nechce vzít v lednu zimní bundu, vyhovět mu nemůžeme. A zde je naše trpělivost ve vysvětlování.

Žádný komentář

Vložit komentář