Od spousty dnešních rodičů můžete slyšet věty typu: „Děláme to kvůli dětem..Děti jsou to nej...Ať mají děti radost...Aspoň děti ať z toho něco mají...“. Zkrátka jejich rodinné žití se točí jen a jen kolem dětí, opěvují děti, nejsou soudní, apod. Říká se tomu syndrom opičí lásky a spočívá v tom, že se ve chvíli na dítě navalí lásky příliš mnoho. Dítě má jídla za tři, luxusní oblečení jak pro paterčata, veškerá péče se točí kolem něj. Jde doslova o kult dítěte. A v dnešním konzumním světě je to jednoduché. Je toho tolik, co dítěti koupíme, co dítě chce.
Z historie
V dřívějších dobách nebývaly děti středem rodiny. Rodičovská láska byla mnohem skromnější co se materiální podoby týká. Zato morálně byla daleko bohatší. Dospělí žili svůj vlastní život a děti, tím jak rostly, se postupně dostávaly do života dospělých. Samozřejmě že byly děti milovány a dobře věděly, že jsou součástí velké rodiny, že si musí vážit starších, že se musí o někoho starat (o mladší sourozence, o dědečky a babičky v rodině), že mají nějaké povinnosti, které musí plnit. Dnešní doba vnucuje model rodiny soustředěné kolem dítěte, a navíc konzumní model (dítě obklopené předraženým zbožím). Z pohledu trhu a obchodu není model rodiny, která tráví víkend v lese či parku a učí děti třeba jezdit na kole nebo jdou na houby, přínosný. Ideální rodina je taková, kde rodiče hodně pracují, aby vydělali dostatek peněz a mohli dětem koupit to či ono. K tomu se hodí jedno indické přísloví, které říká: „Dítě je hostem ve tvém domě. Nakrm ho. Vychovej. A nech jít“. Rodiče postižení syndromem opičí lásky však dítě nechtějí ze své náruče pustit, nechtějí ho nechat dospět. Své dítě stále chrání a nesou jak opice své mládě.
Co je opičí láska?
Když se mluví o opičí lásce, mluví se o vztahu rodiče k dítěti, kdy je rodičovská láska a péče hodně přehnaná a vystavována na odiv okolí. „Opičí“ rodiče glorifikují své dítě, zametají mu cestičky, izolují dítě od problémů denního života, tolerují lenost dítěte, tají přestupky dítěte. Opičí láska může bránit dítěti, aby se jednou mohlo stát samostatným a plnohodnotným dospělým člověkem.
Opičí láska není dobrým výchovným modelem. Z opičí lásky vyrůstají slabí a problematičtí lidé. Opičí láska může zajít až tak daleko, že může být projevem psychického týrání v rodině. Na samostatný život v dospělosti se musí dítě celé dětství připravovat. Musí vědět, že život je někdy velmi složitý a náročný. Zároveň však musí dítě vědět, že domov je pro něj místo bezpečí, kam se může vracet, kde jej čeká vždy otevřená rodičovská náruč. Dítě musí cítit, že mu rodiče důvěřují, že ho mají rádi, i když se mu zrovna nedaří. Taková rodičovská láska na rozdíl od té opičí pak posiluje.
Jak se opičí láska projevuje?
V útlém dětství rodiče na dítě šišlají, používají zkomolené dětské výrazy. Při hovoru s dítětem mění tón řeči. Obdivují všechny dětské projevy a všem o dětských projevech vyprávějí.
Především matky se snaží uchránit dítě jakékoliv námaze, ať už duševní či fyzické. Dítě se nemusí podílet na chodu domácnosti. Rodič často říká, že dítě je ještě malé.
Při nástupu dítěte do školy, matky nejsou schopné tolerovat školní neúspěch. Tvrdí, že si učitelé na dítě zasedli. Tolerují záškoláctví. Píší omluvenky, když se dítě chce vyhnout písemce.
Opičí matky tají prohřešky dítěte i před otcem dítěte.
Otcové, kteří trpí opičí láskou, mnohdy přeceňují schopnosti dítěte, projevuje se to hodně ve sportu. A v jiných povinnostech dítěte vše odpouštějí.
Rodiče se snaží dítěti zařídit protekci při přijímacích zkouškách, snaží se mu zlepšit školní prospěch apod.
Opičí láska může přetrvávat až do dospělosti, kdy rodiče tolerují dítěti přestupy z jedné školy na druhou, tolerují dítěti, že nemusí nastoupit po škole do práce a financují jeho bezstarostný život.
Extrémní opičí láskou je to, že rodiče tolerují a tají nevhodné, ba až kriminální, chování svého dítěte. Tolerují narkomanii dítěte, nesnaží se tvrdě zasáhnout.
Přečtěte si také další články:
Kompletní výbavičku pro vaše miminko si můžete vybrat na www.kojenecke-obleceni.eu.
Darování vajíček
Tereza Holubová
Biopotraviny pro děti
Medusa