Období vzdoru a vztekání

Máte doma malého andílka, milé batole, s kterým si užijete spoustu zábavy a které se jako mávnutím kouzelného (tedy pěkně zlomyslného) proutku několikrát denně mění na vztekajícího se čertíka? Čertík je dost často slabé slovo, spíše byste ho nazvala ďáblem, rozmazlencem či bláznem? Vzteká se, řve, dupe nožičkama, válí se po zemi, do všeho bouchá, nevnímá, co mu říkáte? Pak asi právě na všeho miláčka přišlo období vzdoru.

Hned na začátku vám popřeju pevné nervy a hodně trpělivosti! Mám zrovna teď něco podobného doma..... Ano, už je to tak, na našeho Davídka „to“ taky přišlo. Je mu 1 rok a 8 měsíců a je to čím dál horší. Některé dny se už s řevem probudí, pak chce a nechce kakao, řve, podat mu ho může jedině maminka, jak ho podá tatínek, řev, vztekání.... a tak to jde celý den se vším. Propíná se, prokluzuje v náručí, lehá si na zem, kope nohama, dokonce koulí sudy a mlátí sebou...je to o nervy... Však to znáte. Stojí mě to hodně sil, abych zůstala klidná... I pes před ním radši zdrhá pryč z místnosti, když ho to bere...
Jako miminko byl zlatý a úžasný, spokojený. I teď dokáže být zlatíčko, krásně si hrát a komunikovat, ale vzteká se snad 100x denně a kvůli blbostem...maličkostem. Já sama ani kolikrát nevím, proč se vlastně vzteká, co vlastně chce...a přijde mi, že on to často taky neví. Snažím se být klidná, ale samy víte, že to je o nervy. Nechci ho plácat (teda už jsem se párkrát taky neudržela a jednu mu lupla, což tedy nikdy k ničemu nebylo), tak radši bouchnu třeba do země, abych si vylila svou zlost na něčem jiném.
Nejhorší na tom všem je, že on se vyvzteká a najednou se jako z ničeho nic uklidní a přijde s úsměvem, ale já v duchu kvasím ještě dlouho...

U staršího syna jsem nikdy nic takového nezažila a i když to není zrovna anděl, dalo se s ním na všem domluvit bez vztekání a scén. Období vzdoru bylo pro mě tedy jen takovým vzdáleným strašákem, o kterém jsem ale nic nevěděla a netušila, jak na ně reagovat.

A teď trochu rozumů z odborné literatury, která mi moc pomohla, jmenovitě z knihy „Prvních 6 let ve vývoji a výchově dítěte“ od prof. Zdeňka Matějčka.

Období vzoru

U většiny dětí přichází toto období kolem druhého roku. Nemusí to však být pravidlem, období vzdoru se může dostavit i dříve. Profesor Matějček uvádí, že kolem třetího roku tyto projevy ustávají a četnost záchvatů se snižuje nebo už nejsou tak divoké jako dříve.

Období vzdoru je důsledkem pokroků ve vývoji osobnosti dítěte. Je to období, kdy vývoj v oblasti nervové, intelektové i povahové rychle postupuje, ale současně se jeden s druhým rozcházejí. Dítě se vteká proto, že nezvládlo vyřešit určitou „konfliktovou“ situaci; nedokázalo se vyrovnat s překážkami nebo nedokázalo přestat dělat nějakou činnost, když mu rodič „přikázal“ a podobně.

Co dělat, když se dítě vzteká? Jak vztekání předcházet?

Pokud je to jen trochu možné, pokuste se konfliktovým situacím, které vyvolávají záchvaty vzteku, předcházet. Neznamená to ale, že byste měli dítěti vše povolit. Buďte ve výchově stále důslední, ale pokuste se na dítě nespěchat. Předtím než budete po dítěti něco chtít, upozorněte jej na to. Když například budete chtít, aby skončilo hru a šlo se oblékat, řekněte mu předem, že si může dohrát a pak že pro něj přijdete a půjdete se oblíkat. Pokud máte cestu kolem hračkárny a hrozí, že dítě spustí scénu kvůli tomu, že mu nechcete koupit hračku, vezměte s sebou na procházku nějaké hračky. S hračkami v ruce budete snadněji vysvětlovat, že další již nepotřebujete.

Když už se vztekat začalo...

Dítě netrestejte, ale na druhou stranu neustupujte. Buďte klidní. Velice často může pomoci, pokud nějak rázně změníte situaci – například dátě dítě na tiché klidné místo (do pokoje) či vy sami z místnosti odejdete a řeknete mu, že až bude klidné, ať přijde za vámi. Na vztekání by neměla být žádná reakce, zlostný výbuch by měl směřovat do prázdna.

Pokud se dítko vzteká venku, v obchodě, autobuse, máte situaci ztíženou a čeká vás opravdová zkouška trpělivosti. Prostě počkejte, až to přejde. Na některá dítka platí pevné objetí.

Když se malý vztekloun uklidní, nic mu nevyčítejte, přijměte jej opět bez výhrad a ujistěte je o své přízni. Povězte mu o jeho vztekání a o tom, co jste museli udělat a že jste mu tím pomohli.

Milé maminky malých vzteklounů, popřeju vám ještě jednou opravdu pevné nervy a hodně, hodně, hodně trpělivosti. Doufejte, že období vzdoru brzy přejde a vy budete mít doma opět toho svého andílka.