Všichni v dnešní době jsme se setkali s hyperaktivními dětmi, které se špatně soustředí, neposlouchají, zlobí, mají problémy ve škole i s kamarády. U takových dětí jde často o poruchu ADHD, neboli o hyperaktivitu, hyperkinetickou poruchu či poruchu pozornosti s hyperaktivitou. Zkratka ADHD pochází z anglického Attention Deficit Hyperactivity Disorder (Porucha pozornosti s hyperaktivitou). Tato porucha patří mezi tzv. neurovývojové poruchy. Jde o vrozenou nerovnováhu centrální nervové soustavy. Jde o nerovnoměrné zrání nervové soustavy a její nezralost. Toto se poté projevuje nepozorností dítěte (mozek nedokáže z množství podnětů vyselektovat to důležité a podstatné), motorickým neklidem (dítě je neustále v pohybu), a imulsivitou (části mozku zodpovědné za kontrolu našeho chování a emocionálních reakcí jsou krok pozadu za emocionálně silnými podněty, tedy dítě reaguje dřív, než si reakci promyslí). Děti s ADHD neumí regulovat svoje chování, většinou působí konfliktně nebo až agresivně. I přesto že tyto děti touží po kamarádech jako jiné děti, nedaří se jim vztahy získat a udržet, a tak jsou více osamělé, což ještě více zvýrazňuje jejich sociální obtíže. Děti s ADHD potřebují znát pevné hranice, ale nutná je především vlídnost a trpělivost, protože křik na ně neplatí. Když je u dítěte ADHD diagnostikována, pak je důležité především správné pedagogické působení, někdy i terapie, či dokonce medikace, neboť porucha ADHD spadá do oboru dětské psychiatrie. Výskyt ADHD v populaci se udává 3-7%. U chlapců se vyskytuje 3x častěji než u dívek. U dívek jde především o poruchu pozornosti, hyperaktivní projevy u holčiček jsou méně časté, proto u dívek nemusí být ADHD na první pohled patrné a dívky bývají ve škole považovány za méně nadané, místo aby měly adekvátní podporu.
Příčiny ADHD
S poruchou ADHD se děti již narodí. Na vině mohou být geny (obvykle se tato porucha dědí po mužské linii a postihuje tedy častěji chlapce). Porucha vzniká už v době těhotenství nebo při porodu. Vliv může mít i nevhodné životní prostředí, kouření matky v těhotenství či špatná životospráva, infekce nebo stresové vlivy a další komplikace v těhotenství. Hyperaktivitu mohou způsobit i komplikace při porodu (nízká porodní hmotnost, komplikovaný porod, přidušení dítěte).
Příznaky ADHD
Kojenec – už v kojeneckém věku lze pozorovat první příznaky ADHD, ač u kojenců ještě není možné tuto poruchu diagnostikovat. Hyperaktivní kojenec má nepravidelný režim, projevuje se zvýšenou dráždivostí, více pláče, křičí, nespí, péče o něj matku vyčerpává.
Batole – v batolecí období již je možné sledovat příznaky ADHD konkrétněji. U dětí pozorujeme větší neklid, živost, nevyrovnaný vývoj, dítě třeba začíná lézt, neumí sedět, dříve mluví než chodí. Takové dítě vyžaduje od rodiny více pozornosti kvůli svým nepředvídatelným reakcím, nebezpečí pádů a úrazů.
Předškolák – děti s ADHD v předškolním věku jsou jako živé, neustále na pochodu, vypadají jako natažené na klíček, vyžadují neustálou pozornost okolí. Některé děti mohou mít problém se začleněním do školky, protože je vyžadována schopnost podřídit se a poslouchat. Děti bývají náladové se sklonem k podrážděnosti, hněvu a neposlušnosti.
Školák – ve školním věku se ADHD projevuje nejvíce při nástupu do školy. Většina děti s ADHD je diagnostikována právě mezi 6. a 9. rokem. Ve školním prostředí a při rostoucích nárocích na dítě se výrazněji projeví poruchy soustředění a neshody v kolektivu. Dítě není schopné ovládat se, podat výkon, soustředit se, není ukázněné. Za špatné školní výsledky, napomínání je dítě trestáno ve škole a pak doma. Vzrůstají problémy s vrstevníky. Rodiče často prožívají pocit výchovné bezradnosti a neúspěšnosti. Pro školáky bývá první a druhá třída zlomová. Pokud děti s ADHD zvládnou tyto dvě třídy, lze očekávat, že horší už to nebude.
Adolescent – v období dospívání se hyperaktivita zmírňuje, avšak stále může přetrvávat nesoustředěnost, nedostatečná vytrvalost, nespolehlivost a další komplikace jako deprese, úzkosti, poruchy chování, zneužívání návykových látek.
Dospělý člověk – trpící ADHD má problémy soustředit se na konverzaci, může častěji ztráce předměty, zapomínat schůzky a termíny. Bývá více impulzivní, netrpělivý, riskující při řízení vozidla, má více sklony ke zneužívání alkoholu a drog. Na druhou stranu bývá více kreativní.
Pedagogické působení na dítě s ADHD, terapie, léčba
ADHD není nemoc, kterou můžeme jednorázově vyléčit. Jde o vrozenou odlišnost ve vývoji centrální nervové soustavy, která minimálně do puberty ovlivní život dítěte a celé rodiny. K dětem s hyperaktivitou by se lidé měli chovat běžně a neměli by ho vyčleňovat z kolektivu. Výchova musí být důsledná až režimová, tedy vytvořit ustálené postupy a rituály, které dítěti usnadní orientaci ve svých povinnostech a v čase. Dítě by se nemělo vystavovat situacím, které nemůže zvládnout a zbytečně ho vystavovat pocitu selhání. Je dobré vytvořit pravidla žádoucího chování a systém odměn a trestů, které by následovaly při jejich splnění či nedodržení. Výchova dítěte s ADHD musí být čitelná a předvídatelná. Důležité je najít v dítěti něco, v čem je dobré a na čem se dá budovat zdravé sebevědomí. Dítě s ADHD nepotřebuje úlevy, jen je nutné některé věci dělat jinak, v jiném tempu a při jiných podmínkách.
ADHD nelze vyléčit, lze jen zmírňovat nežádoucí projevy a posilovat kompenzační mechanizmy. Proto se v souvislosti s ADHD nehovoří o léčbě, ale o nápravě. Náprava ADHD musí být včasná a systematická. Metody nápravy musí být efektivní, zábavné, hravé, různorodé, aby upoutaly pozornost dítěte.
Psychiatrická medikace je až poslední meta, když už nic nepomáhá a stav dítěte se zhoršuje.
Přečtěte si i další články na téma výchova dětí:
Podívejte se také na velký výběr kojeneckého oblečení a kojeneckých potřeb.
Darování vajíček
Tereza Holubová
Biopotraviny pro děti
Medusa