Když dospělí míní a dítě mění, aneb zkušenosti se musí nejdříve nabýt.
Naše malá byla naprosto plánované miminko - tedy povedla se hned napoprvé a trošku nás to zaskočilo, ale hrozně jsme se na ní těšily. Na ní - to jsme ještě nevěděli, že budeme mít nádhernou a zdravou holčičku. Ne že bychom to vědět nechtěli, naopak, dělali jsme pro to naprosto vše, už jen proto abychom jí mohli říkat jménem a nakoupit jí kojenecké oblečky. Ale ona už v bříšku měla jasnou představu toho, co chce.
A pak přišla na svět. Byli jsme unešení a říkali si jak to skvěle zvládneme. Manžel řídí svoji firmu, já specialistka na funkčnosti oddělení a řízení lidí, to bude hračka. Jedno malé spící miminko musíme hravě zvládnout. A pak přišel den D. Malé bylo 14 dní, když jsem musela jet nutně podepsat smlouvy o prodeji bytu. S manželem jsme se domluvili, že mne vyzvedne hodinku dopředu, abychom měli rezervu, malá bude spinkat v autosedačce, vyřídíme co potřebujeme a pojedeme zase domů. Vše šlo hladce, malou jsem nakojila, přebalila, oblékla a čekala na příjezd tatínka. Přijel překvapivě včas a já ho požádala ještě o vytištění nějakých formulářů, které jsem musela mít s sebou.
No a v tu chvíli to začalo. Malá samozřejmě v tu chvíli potřebovala znovu přebalit. Manželovi se zaseknul počítač. Pořád jsem si ale říkala, že to je pohodička, malou rychle přebalím, manžel dotiskne a vyrazíme, máme přeci časovou rezervu. Malou jsem svlékla, zvedla nožičky že jí utřu zadeček a v tu chvíli si (i když trpící prdíky) najednou ulevila. A to tak, že jsem byla od stravy, která ji prošla celým organismem a chtěla ven, pocintaná naprosto celá. Dostřel měla dobrý, skoro metr a půl, což bylo vidět i na celém okolí. Stála jsem zcela konsternovaná a pak se začala strašně smát a brečet. Přiběhl manžel a když to uviděl, strašně se rozesmál, bídák. Nabídl se, že malou dopřebalí a já se mám jít převléknout. No jo - jenže do čeho, když mi od porodu bylo vše malé a já měla pouze toto oblečení? No a v tu chvíli naše malá zamířila podruhé 🙂
Samozřejmě jsme vyjeli se značným zpožděním a bylo dopředu jasné, že tam nemůžeme být včas, hlavně v okamžiku, kdy jsme tam už dávno měli být a zůstali trčet v zácpě. Tou ovšem evidentně netrpěla naše malá, protože v tom tichu se najednou ozval hrozný prd. Já se otočila na manžela který se okamžitě začal vehementně bránit, že to byla ta milá holčička vzadu a kde že máme plínky na přebalení, abychom ji přebalili do čistého než dorazíme na podpis. V tu chvíli jsem pochopila, že něco fakt není se mnou v pořádku a že mi po porodu možná narostly prsa - ale naprosto vypadnul mozek. Vyrazili jsme totiž naprosto bez jakékoliv výbavy 🙂 Začala jsem se samozřejmě bránit, že jsem to s sebou nevzala, páč jsem myslela, že to zvládneme v klidu i zpátky a že, když je tak chytrý, mohl vzít plenky s sebou on. Manžel mne přesvědčoval, že se mne ptal a já mu řekla, že plenky beru. Nic takového jsem si ale JÁ nepamatovala a dodneška si jsem jistá že toto téma opravdu neproběhlo. I když o tom dodneška vedeme spory.
Nastal tedy bojový plán B. Manžel mne vyhodil uprostřed silnice před budovou s podepisováním smlouvy. Sám zajel do nejbližšího multiplexu, vzal malou v autosedačce a utíkal do prodejny aby koupil plínky a jednorázové utěrky. Pak se jal hledat přebalovaní pult (to už se škodolibým smíchem ode mne ujištěn, že jsou pouze na dámských záchodcích), aby malou přebalil do suchého. Naštěstí našel jeden zcela neutrální, kde za údivu kolemstojících dam se jal malou přebalovat. Pak mi vyprávěl, že se ho dokonce jedna paní ptala, zda tam má opravdu dítě - no nevím, nevím, máme asi nadstandardního tatínka 🙂 Samozřejmě malou rozbalil a v plínce - nebylo nic!
No a tak poučeni z předchozích nezdarů jsem malé ihned koupila jen a jen její krásnou červenou cestovní taštičku, kde máme vše potřebné i nepotřebné pro veškeré nenadálé události a pomalu se lepšíme.
Přeji mnoho zdaru s malými drobečky a mnoho humoru a síly.
Mili a Ellie
Přečtěte si také další příběhy maminek:
Darování vajíček
Tereza Holubová
Biopotraviny pro děti
Medusa