Vojtova metoda u dětí a miminek

Vojtova metoda je terapie nebo také soubor cvičení. Používá se k léčbě psychických i tělesných poruch u dětí a dospělých. Autorem metody je Prof. MUDr. Václav Vojta (dětský neurolog).

obrna

Metoda vychází z toho, že člověk má v centrálním nervovém systému geneticky zakódované správné pohybové vzorce. Vývoj motoriky dětí tedy probíhá naprosto automaticky. Pomocí Vojtovy metody dochází při cvičení s dítětem k vyprovokování dráždění aktivačních zón a dítě se tak tyto pohybové vzory, které v sobě má, opět aktivuje. Léčba je nutná v případech, kde jsou vady způsobeny poruchami mozkových funkcí.

Prof. Vojta tuto metodu vynalezl tím, že pozoroval zdravé novorozence a kojence a srovnával jejich hybnost s hybností dětí s mozkovou obrnou (DMO). Na základě podrobných studií identifikoval určité body opory a určité reflexní zóny, které jsou předpokladem fyziologické zdravé lokomoce. Tím, že se na tyto reflexní zóny působí tlakem, a to při přesně daných pozicích, je vyvolána samovolná pohybová aktivita, která vychází právě z pohybových vzorců. Aby se terapie prováděla správně, je nutná znalost vývoje pohybových vzorů a jejich vývoj během života dítěte.

Cvičení Vojtovou metodou je spíše dlouhodobou záležitostí (může trvat několik měsíců, až let).

S dětmi cvičí vždy zkušený a vyškolený fyzioterapeut. Zároveň učí rodiče, jak budou s dítětem Vojtovu metodu cvičit doma. Aby byla metoda účinná, musí rodiče s dětmi cvičit i několikrát denně. Jedno cvičení trvá mezi 5 – 20 minutami. Vždy délka cvičení závisí na věku dítěte.

Kdy se Vojtovou metodou cvičí?

Záleží na věku dítěte. A také na druhu onemocnění dítěte. Nejčastější indikací k cvičení Vojtovou metodou jsou tato dětská onemocnění:

• Dětská mozková obrna
• Fixované asymetrické držení hlavy
• obrna brachiálního plexu
• rozštěp páteře
• skolióza, chybějící svaly
• ortopedické vady hrudníku
• pes equinovarus – koňská noha
• opožděný psychomotorický vývoj
• jiné neurologické onemocnění

Vojtova metoda je velmi účinná u dětí s poruchou. Pravidelným cvičením může dítěte pomoci a po letech může problém zcela vymizet nebo dítě díky cvičení dosáhne výrazných pokroků. Mnohdy je však Vojtova metoda používána i u zdravých dětí, které mají jen opožděný vývoj oproti tabulkám (např.se neplazí, nelezou, nestojí,…). U zdravých dětí je však cvičení rozporuplné téma, protože původně byla metoda sestavena pro děti s pohybovými poruchami. Dalším ošemetným tématem ohledně cvičení je psychika dítěte při používání metody. Miminka při ní brečí, naříkají a protestují, protože je terapeut nutí do určitých poloh, ve kterých se jim nelíbí.

Druhy reflexní lokomoce

Prof. Vojta stanovil aktivační zóny. Terapeut vyvíjí tlak, aby se aktivovaly svaly a pohybové ústrojí. Těmto zónám se říká aktivační zóny (jsou na trupu a končetinách). Tím, že se na tato místa působí tlakem, dochází k reflexnímu plazení a otáčení a „první pozice“.

Reflexní plazení – Dítě je na břiše, hlava natočena k jedné straně a ke spuštění tohoto pohybu existuje více aktivačních zón (vždy v závislosti na věku dítěte). Plazení probíhá v určitých fázích a terapeut může klást ještě proti vznikajícímu pohybu odpor, tím zesiluje efekt celého cvičení. Dále tento efekt vede k aktivizaci svěračů, polykání a pohybu jazyka a čelisti a také okohybných svalů.

Reflexní otáčení – Dítě je v poloze na zádech. Tlačí se na určité aktivační body a dochází k přetočení dítěte na bok a následnému lezení po všech čtyřech. Průběh tohoto pohybu je aktivním otáčením dějícím se v prvních 9 měsících života dítěte. Plazení i lezení má několik fází. Tlak, který je v těchto fázích vyvíjen na aktivační zóny, vyvolává reakce, mezi které se řadí: aktivizace břišních svalů a svěrače, prohloubení dýchání, napřímení páteře, polykání, pohyb očí do strach, příprava paží na opěrnou funkci.

První pozice – Tento model vychází z polohy na obou kolenou.

Existuje alternativa Vojtovy metody?

Ano. Jde o Baby Bobath koncept. Tato koncepce je méně známá, avšak také účinná. Zde terapeut provádí s dítětem pohybové aktivity, které dítě zná. Využívá se tak vlastní aktivity dítěte, kterou terapeut pouze svým vedením upravuje. A také to naučí i rodiče. Dítě se tedy necítí být nuceno zůstávat v určité poloze jako u Vojtovy metody.