POŘIZUJI, KUPUJI, DOSTÁVÁM, HROMADÍM, ....
Za poslední dny, ač se blíží Vánoce a měla bych péct, uklízet a předvánočně šílet, jsem si uvědomila, že z výbavy pro miminko nemám zatím vůbec nic. Všechno je jen v řešení. Tu domluvené kojenecké oblečení, tam dohodnutý kočárek, tam slíbená dětská postýlka a přebalovací pult, ...
Já vím, že je ještě času dost, ale trochu mě znervózněly holky na miminkovské diskuzi, kde čekáme všechny březňátko, které už nakupují a mají spoustu věcí. Tak jsem to vzala do svých rukou a pohnula se z úrovně plánování do úrovně konání. 🙂
Sestra i švagrová mi dovezly pytle s oblečeníčkem po jejich synech. Po Šímovi nemám už nic, přeci jenom je to dlouhá doba, co byl miminko. Pytle jsem probrala. Co bylo hodně opotřebené nebo vyloženě klučičí jsem vrátila a zbytek vyprala, vyžehlila a už se mi to hromadí ve skříni.
Taky jsme byli s manželem na vánočních nákupech a já neodolala a koupila pár kusů kojeneckého oblečení pro Emču. Prostě růžové a vyloženě holčičí, ať ta naše slečna má taky něco ryze pro slečny. 🙂 Když jsem oblečení v obchodě vybírala, přebírala, vyměřovala, manžel z toho šílel, byl nervózní a měl hlad. On na to prostě není. Poslala jsem ho najíst se a sama se věnovala nakupování. Takže k poděděným věcem po bratráncích Emilce přibylo pár kusů holčičích bodýček, dupaček, ponožky,...
A mně to udělalo obrovskou radost.
Kočárek stihneme od kamarádky koupit ještě do konce roku a hlubokou korbičku mám už také zamluvenou. Spolu s ní koupím ještě zimní fusak. Myslím, že v březnu ho ještě využijeme.
A co těhotenství?
S kočičkou v bříšku si užíváme. Už jsem vypozorovala, že dopoledne má taková klidnější. Je to asi tím, že já dopoledne vařím, chodím na nákup, na procházku, zařizuji, vyřizuji,...Prostě neodpočívám a to Emče vyhovuje. Jak se hýbu, tak jí to uklidňuje a asi spinká. Zato po obědě! Jakmile se natáhnu, začne se mi bříško vydouvat na všechny strany. Beruška tam dělá psí kusy. Zřejmě se jí nelíbí a je jí nepohodlná má poloha ležmo a začne se prát o svůj prostor.
Stabilní polohu Emča stále nemá. Tedy myslím si to já, žádný lékař mi to nepotvrdil. Usuzuji podle toho, že kopanečky cítím zatím na všech místech. Nepříjemné je to, když mě kope do spodku, do močáku. To bych se ulítala na záchod. A nejraději mám, když cítím kopanečky přímo do dlaně nahoře nad pupíkem v horní části dělohy. To ji vždycky s manželem pošťuchujem a ona nám to oplácí kopnutím. 🙂
Strašně bych chtěla vidět, co tam dělá. Tak si to alespoň představuji. Vím, že těhotenství je jedna z nejpřirozenějších věcí v životě, ale já to vnímám jako velký zázrak, že je vůbec něco takového možné.
Sponzory projektu Reality Těhulka jsou:
- Internetový obchod s kojeneckým oblečením
- Fotoateliér Kateřiny Zvolánkové
Reality Těhulka 1. díl - článek
Reality Těhulka 2. díl - článek
Reality Těhulka 3. díl - článek
Reality Těhulka 4. díl - článek
Reality Těhulka 5. díl - článek
Reality Těhulka 6. díl - článek
Darování vajíček
Tereza Holubová
Biopotraviny pro děti
Medusa