HOLČIČKA NEBO CHLAPEČEK?
S obrovskou radostí, nadšením a spokojeností Vám hlásím, že mám po velkém ultrazvuku ve 20. týdnu. Ultrazvuk dopadl dobře, miminko má dvě ruce, dvě nohy, jeden nos a pusu, prostě vše jak má mít, ale...
.... žádného pindíka!!! Vypadá to na holčičku, ale spoléhat na ultrazvuk se nedá, stoprocentní to není. Ale i tak mám strašnou radost. Vím, že na dalším ultrazvuku se ten pindík ukázat může. Prostě uvidíme. 🙂 Pan doktor říkal, že když na ultrazvuku pindíka nevidí, ještě to neznamená, že tam není. Placentu mám uloženou na zadní stěně dělohy, možná proto tak brzy a dobře byly cítit první pohyby, že miminko nekopalo do placenty, nýbrž přímo do břišní stěny.
S manželem, vlastně i s Šímou, jsme začali vybírat jméno pro miminko. Na klučičím jsme se jednohlasně všichni shodli. Chlapeček by byl Matouš. Ale s výběrem jména pro holčičku se ne a ne sjednotit. Každému se líbilo jiné jméno. Do toho padaly Šimonkovy návrhy, typu Růžena, Božena,... Nakonec jsme na vrchol žebříčku holčičích jmen dali jména dvě a pro které z těch dvou se rozhodneme, ještě nevíme. Jsou to Adéla (Adélka) a Emílie (Emilka, Emča).
Problém, který poslední dobou řeším, je oblečení. Do běžného, co jsem nosila před otěhotněním, se opravdu nevejdu. Přibrala jsem už 8 kg a mrně přitom dle ultrazvuku váží teprve 328 g. Kila se mi rozložila do celého těla. Když si představím, že jsem teprve v půlce a kolik kg ještě přiberu... Konečnou váhu si radši nepředstavuji. 🙂
Vždycky jsem byla a jsem sukňový typ, takže nejčastěji nosím těhotenskou sukni s pohodlným nápletem na bříško. Jenže zima se blíží, teploty klesají a bez punčocháčů to nejde, tak jsem zakoupila silné těhotenské punčocháče, které mají hodně místa na bříško a vytáhnout se dají snad až po krk. Trička, která jsem dřív běžně nosila, jsou taktéž nepoužitelná. Všechna mi končí někde nad pupíkem, takže jsem koupila pár delších triček a svetřík. Uvidíme, jak na tom budu s břuchem v zimě, zda se vejdu do kabátu a bundy.
Jinak se cítím výborně. Mrně mě okopává a jakmile zalehnu na záda, je kopání znatelné na ruku a viditelné, že se mele celé břicho. Únava mě už opustila, spát už nechodím se slepicemi, dvakrát třikrát týdně si lehce zacvičím, prostě je mi fajn. Občas zajdu do práce na pokec za kolegyněmi nebo do kavárny s kamarádkami. Taky jsem se byla podívat za kamarádkou a její novorozenou Rozárkou v porodnici. Já už se taaaak těším. 🙂
Sponzory projektu Reality Těhulka jsou:
- Internetový obchod s kojeneckým oblečením
- Fotoateliér Kateřiny Zvolánkové
Reality Těhulka 1. díl - článek
Reality Těhulka 2. díl - článek
Reality Těhulka 3. díl - článek
Reality Těhulka 4. díl - článek
Darování vajíček
Tereza Holubová
Biopotraviny pro děti
Medusa