Reality Těhulka Tereza – 12. díl

JE  ZE  MĚ  TĚHOTNÁ  DŮCHODKYNĚ

V minulém článku jsem psala spíš o psovi než o sobě, tentokrát článek bude opět o mně, těhotenství a miminku v bříšku.

Abych pravdu řekla, těhotenství je na mně znát čím dál tím víc. To, že břicho je nepřehlédnutelné, je jasné, ale já velikost břicha pociťuji zejména při pohybu. Z obyčejného oblékání a obouvání bot se v posledních dnech stala hotová groteska. Kdyby mě někdo pozoroval, určitě by se moc nasmál. Zatím se baví jen manžel a neopomene mou sebeobsluhu náležitě s humorem okomentovat. Bídák!

Krutá je ke mně i váha, ukazuje o 16 kg víc než před těhotenstvím.

Začala mě dost trápit stydká kost (nebo co to tam dole je za kost) a trochu cítím kostrč. Při jakékoli menší změně polohy se stydká kost bolestivě ozývá. Nejhorší je to v noci, kdy se převaluji z boku na bok nebo vstávám z postele a jdu na záchod. To se belhám jak osmdesátiletá stařenka.

Při odběru krve ve 30. týdnu mi zjistili nedostatek železa, což je prý v těhotenství zcela běžné. Pan doktor mi předepsal tobolky železa, které jsem začala každé ráno polykat. Jinak se snažím mít pestrou stravu a tu a tam si zobnu nějaký ten vitamín pro těhotné. Po milém železe jsem si však rozhodila zažívání a trápí mě pro změnu průjem.  Ale dosti bylo důchodcovského naříkání na neduhy a bolesti. Pro miminko všechno.

Po Vánocích jsem začala navštěvovat kurzy těhotenského cvičení a přednášek. Cvičení je fajn, žádné fyzické výkony se po nás nechtějí, jde spíš o protažení, mírné posílení a nácvik dýchání k porodu. Když jsme nacvičovali takové to rychlé psí dýchání určené k době, kdy to rodičku nutí tlačit, ale ještě nesmí, jsem si zavzpomínala na svůj první porod a rozesmálo mě to. Naše porodní asistentka to komentovala slovy, zda mi to vtipné přišlo tenkrát nebo teď. Samozřejmě že teď.

Při ultrazvuku ve 31. týdnu byla Emča hlavičkou nahoru. Tak jí cvičením, polohami a slovy přemlouvám k otočení hlavičkou dolů. Šimonek se otočil až ve 34. týdnu, tak jí věřím, že to taky zvládne. Císaři se chci vyhnout, pokud to půjde a rodit koncem pánevním bych měla o miminko strach. Také jsme absolvovali přednášku o porodu. Už jsme se byli podívat i v porodnici, na pokojích pro 1.dobu porodní, na sálu, na šestinedělí a na oddělení pro nedonošená miminka. V inkubátorech tam byla miminka s porodní váhou 1500 gramů, tolik Emilka odhadem vážila na ultrazvuku ve 31. týdnu. To byli drobečci malinkatí. Po téhle zkušenosti jí domlouvám, ať v bříšku hezky ještě zůstane a pořádně se dopeče.

Na miminko snad už máme většinu věcí připravenou, hlavně kojenecké oblečení. A když ne připraveno, tak aspoň domluveno půjčení, objednáno,... Na miminko ano, ale na sebe jsem nějak pozapomněla. Pustila jsem se tedy do nákupu věcí do porodnice a na dobu po porodu. Pořídila jsem dvě obyčejné kojící podprsenky, s tím že nějakou hezkou si koupím, až se velikost prsů ustálí, síťované jednorázové poporodní kalhotky, vložky do podprsenky a pár dalších drobností. Co nestihnu pořídit nebo na co zapomenu, koupím až po porodu. Však porodem život nekončí. 🙂

Fotka pupíku ve 33. týdnu. Jako břicho dobrý, řekla bych, ale nohy jsou nepublikovatelné. 🙂

Sponzory projektu Reality Těhulka jsou:

- Internetový obchod s kojeneckým oblečením

- Fotoateliér Kateřiny Zvolánkové