Sluch u dětí – vývoj a poruchy

Miminko používá sluch již v bříšku. Poslouchá tlukot matčina srdce, práci jejích střev, tok krve, hlas maminky i hlasy zvenčí. Odborná literatura uvádí, že sluch se rozvíjí asi v 5. měsíci prenatálního vývoje. Je to u novorozence nejvíce rozvinutý smysl. Jak je to se sluchem po narození?

Po porodu je zrak téměř nerozvinutý, a tak miminko „komunikuje“ sluchem se svým okolím. Z dělohy je mu známý matčin hlas, a ten ho dokáže nejlépe ukonejšit, získává posloucháním matčina hlasu pocit jistoty a bezpečí něčeho známého.

Již v porodnici se provádí zjišťování, zda dítě slyší, a to malým přístrojem, jehož část se dítěti vloží do ucha a zhodnotí výsledek.

Novorozenec by měl být v kontaktu s okolím právě pomocí sluchu. Nechápe sice zatím smysl slov, které mu říkáme, ale cítí se při poslouchání hlasu příjemněji, později může sledovat matčina ústa, jak se pohybují při artikulaci. Proto bychom na miminko měli mluvit pomalu a zřetelně. Používání zbytečných zdrobnělina či šišlání je spíš ke škodě. O prospěchu zpívání mluvit netřeba. Jen pozor na hlasitou hudbu. Novorozenci mají mnohem víc rozvinutější sluch než dospělí, a proto mohou být choulostiví na vysoké či hlasité tóny.

Změna ve sluchovém vnímání nastává zhruba ve třetím měsíci dítěte. Do té doby mohlo dítě klidně spát i při hlasitých zvucích, od třetího měsíce však ho hluk ze spánku začíná probouzet.

Ve čtyřech měsících se dítě již za zvukem otáčí. Rodiče tak mohou sami provádět malou zkoušku sluchu, když na dítě budou mluvit – volat přibližně z dvoumetrové vzdálenosti a dítě se za zvukem otáčí.

Poruchy dětského sluchu

Správný vývoj sluchu se podílí na správném celkovém vývoji dítěte. Je proto velmi důležité, aby případná vada sluchu byla odhalena co nejdříve. Neodhalené poruchy sluchu mohou zbytečně zpozdit psychomotorický vývoj dítěte i vývoj řeči, tím ztěžují kontakt dítěte s okolním světem.

Není jednoduché zjistit úplný rozsah poruchy sluchu a tím určit správnou diagnózu. Pokud je porucha sluchu u dítěte diagnostikována v prvních třech měsících života, příp. Je-li dítěti dáno sluchadlo nejpozději do šesti měsíců života, je to ideální případ.

Spousta rodičů přichází k odborníkům, až při špatnému rozvoji řečových schopností, protože ty se sluchem přímo souvisí. Pokud rodiče chtějí s dítětem komunikovat mluvenou řečí, přichází v úvahu aplikace rehabilitační pomůcky sluchu, tzv.kochleárního implantátu, nejlépe do druhých narozenin.

Na poruchách sluchu u dětí mohou mít vliv různí činitelé, jako jsou genetické dispozice, průběh těhotenství a porodu.

• Průběh těhotenství – prodělané virové infekce, zarděnky u matky v době těhotenství, konzumace alkoholu a jiných návykových látek u matky v těhotenství.
• Průběh prvních týdnů, měsíců, let žívota dítěte – porodní váha nižší než 1,75kg, delší pobyt na novorozenecké jednotce intenzivní péče, novorozenecká žloutenka, intravenózní podávání antibiotik dítěte, prodělaný zánět mozkových blan (meningitida), neurologická porucha u dítěte, vážný úraz s frakturou lebky provázený krvácením z ucha.
• Genetické předpoklady – rodinná anamnéza – v rodině se vyskytují jedinci s poruchou sluchu, která se rozvinula v raném dětství.

Jak mohou rodiče sami poznat, zda mají jejich děti sluch v pořádku?

Kojenci (od narození do 6.měsíců života) reagují na zevní podněty:

• Nereagují úlekem, pohybem, pláčem, ani jiným způsobem na nečekané hlasité zvuky.
• Neotáčí hlavu správným směrem za zvukem.
• Neprobouzí je hlasité zvuky z okolí.
• Nenapodobují zvuky, které z okolí slyší.
• Nejsou utišitelné pouhým hlasem.

Kojenci (od 6. do 12. měsíců života) reagují na zevní podněty:

• Nežvatlá.
• Pokud již dítě žvatlalo a žvatlání v období poruchy ustává.
• Kolem 1 roku nereaguje na slovní podněty (nepředvede paci-paci, pá-pá,...)

Batolata (od 1 roku do 2 let) reagují na zevní podněty:

• Nereagují na slabé zavolání ve směru hlasu.
• Nevěnují pozornost zvukům z okolí.
• Nejsou schopny rozeznat, odkud zvuk přichází.
• Nenapodobují jednoduchá pojmenování pro známé osoby a věci kolem sebe.
• Nevyjadřují se a nemluví podobně jako děti stejného věku.
• Nezajímá ho televize, pokud je puštěna na běžnou hlasitost.
• Nezlepšuje se u něj slovní zásoba a vyjadřovací schopnosti pro komunikaci s okolím.

Pokud rodiče zjistí, že uvedené sitace odpovídají přesně reakcím jejich dítěte a jeho chování, je co nejrozumnější navštívit pediatra a sdělit mu své obavy. Ten pak dítě pošle na vyšetření k odbornému lékaři na ORL.