Výchova jedináčka

Mnoho rodin, zejména ve vyspělých zemích, má jen jedno dítě. Souvisí to s tím, že mnoho žen má první dítě až po třicítce, a tak se stává, že už další dítě žena nestihne. Je zde také mnohem vyšší rozvodovost než v nevyspělých zemích. Některá manželství se rozpadnou, než si stihnou druhé dítě pořídit. Když je někdo jedináček, vůbec nic to nevypovídá o tom, jaký je. Dítě se vyvíjí. Záleží na prostředí, ve kterém vyrůstá, na výchově... Mají jedináčci snadnější život? Jaké jsou klady a zápory mít jedináčka?

Za jedináčka můžeme považovat nejen dítě, které nemá sourozence, ale také dítě, které má o více než 6 let starší sourozence.

O jedináčcích se říká, že jsou sobečtí, že jsou zvyklí na určitý komfort, že jsou nafoukaní. Není to však pravidlo. Pokud rodiče vychovávají jedináčka rozumně, pak zápory jedináčkovství omezí na minimum.

Klady

Finančně výhodné - Mít jen jedno dítě je rozhodně finančně méně náročné.

Pozornost rodičů - Rodiče svůj čas a pozornost věnují jen jednomu dítěti.

Koníčky, zájmy rodičů - Rodiče mají více času na vlastní koníčky a zájmy, protože péče o jedno dítě je časově méně náročná.

Kariéra a seberealizace matky - Ženy, které mají jen jedno dítě, se mohou víc realizovat a budovat kariéru.

Zdraví - Jedináčci jsou zdravější. V rodině s více dětmi se totiž nákaza (viróza, angína,…) rozšíří na všechny děti v rodině.

Mluvní schopnosti jedináčků - Jedináčci, tím že jsou víc ve světě dospělých, mohou dřív mluvit, mít lepší slovní zásobu a hlavně dospělejší zájmy. Od svých rodičů mají plnou pozornost, materiální zázemí.

Zápory

Malá rodina - Jedináček vyrůstá jen v malé rodině. Chybí mu další děti v rodině.

Pozornost rodičů - Jedináček vyžaduje víc času a pozornosti od rodičů. Sourozenci si mohou hrát společně. Jedináčkovi musí sourozence při hře nahradit rodiče.

Nároky rodičů - Rodiče jedináčků jsou na dítě víc upnutí, mají na něj vyšší nároky a jsou více úzkostliví.

Citová vazba rodičů - Rodiče mohou být na jedináčka extrémně citově vázáni. Mohou mít ochranitelské sklony, které v pozdějším věku znesnadňují osamostatnění.

Výchova jedináčka

Rodiče jedináčků mívají obvykle nadměrné očekávání a ambice. Měli by však svému potomkovi dopřát více volnosti, nezahlcovat ho pozorností a nároky.

Rodiče by měli mít své vlastní zájmy. Dítě přeci není středobodem vesmíru.

Dítěti by rodiče měli umožnit styk s vrstevníky. Pro jedináčka je důležité, aby získal důležité sociální zkušenosti, proto by měl jedináček chodit do školky, navštěvovat různé kroužky a vrstevnické skupiny. Individuální sporty a zájmy tuto funkci neplní (tenis, klavír).

Jedináček se musí naučit, jak se mezi dětmi chovat. On se to nemůže naučit v rodině mezi sourozenci. Musí se naučit dělit se o hračky, umět se domluvit apod.

Při hře by rodiče měli nahradit sourozence. Hrajte si s dítětem a buďte mu v dětských hrách partnerem.

Aby dítě přišlo do styku s dalšími dětmi, scházejte se s přáteli, kteří mají děti podobného věku. Dítě občas potřebuje někoho, s kým se může spolčit proti dospělým.

Přílišnou ochranou mu budete spíš škodit, proto to s ní nepřehánějte. Je pochopitelné, že rodiče mají o jedináčka větší strach. Pokud však svému jedináčkovi dáte více prostoru, získá důvěru ve své schopnosti a samostatnost. Dejte mu povinnosti a nedopřejte mu vše, co si přeje, i kdybyste si to mohli dovolit. Když jedináček utrpí újmu, a nijak ho to psychicky ani fyzicky nepoznamená, nechte ho, ať se s tím sám popere. Mezi vrstevníky na něj občas také někdo zakřičí, nebo když se třeba uhodí nebo popere o hračku.