Strach z čertů

Blíží se den, kdy budou jako každoročně Mikuláš, čert a anděl obcházet domy a klepat na dveře. Vystrašené dítě vidí toho strašlivého, řetězem rachotícího čerta, co má metlu a z jeho huby se ozývá bl-bl-bl, ale dopředu musí vědět, že je to čert „zkrocený“, že je pod vládou dobrých mocností, tedy Mikuláše a anděla, že mu nic neudělá, protože má nablízku mámu a tátu, kteří ho nedají.

Tradice a rituály mají v našem světě pevné místo, působí na nás i na naše děti blahodárným účinkem, že je vše tak, jak má být. Role Mikuláše, čerta i anděla by měla být čitelná a jasná. Vždyť děti na celém světě milují pohádky právě proto, že v nich vystupují bytosti dobra a zla a příběh je vždy s dobrým koncem, tedy vítězí dobro. A tak je tomu i s mikulášskou tradicí u nás. Moudrý a hodný Mikuláš, trochu strašidelný čert a vlídný a laskavý anděl jsou přece bytosti takové, jaké mají být. Dítě se vyleká, vystraší ho čert, poté zažije laskavou ochranu Mikuláše a anděla, to je přeci v pořádku. Rodiče by se toho neměli bát. Je důležité, aby celou atmosféru 5. prosince děti prožívaly společně s rodiči. Vyrobte si s dětmi něco s mikulášskou tématikou, vyprávějte si o postavách a o celém svátku. Pro děti je velmi důležité, aby poté pochopily vpád této zvláštní trojice k vám do bytu.

Rodiče musí stanovit jasná pravidla, kdy je čertovské strašení součástí příběhu o Mikuláši a jeho pomocnících a kdy ho použijí jako výchovný prostředek. Strašit neklidné a „zlobivé“ dítě čertem by se nemělo. Dítě zažije strach, úzkost a k této tradici nepřilne. Nebude ji mít rádo, ba dokonce mu mohou způsobit mnohem větší psychické potíže. Čert by měl dítě jen trochu postrašit, důležité je, co nastoupí poté, tedy laskavý Mikuláš s vlídným andělem a strach z čerta se rozplyne v mléčné čokoládě, mandarinkách a hřejivém pocitu, že dítě překonalo strach z právě obávaného čerta.

Dítě v předškolním věku oplývá velkou fantazií. Neumí zcela rozlišit, co je skutečnost a co je nadsázka dospělých. Rodiče jsou pro něj autoritou, vším. Pokud rodiče proti čertům nezasáhnou, mohlo by si dítko myslet, že je jim vydáno napospas a je v ohrožení. Proto je tak důležité postupovat ohledně všeho toho mikulášského a čertovského strašení taktně a dítě zbytečně neděsit. Dítě se musí cítit jistě a bezpečně, mámina otevřená náruč by měla fungovat stoprocentně, tedy i ve chvíli, kdy jsou již čerti v bytě a dítě se nachází v pomyslném ohrožení sil pekelných. Překonávat strach se děti mají naučit z máminy náruče, z prostředí pro ně nejbezpečnějšího.

Co o strachu z čertů napsal prof. Zdeněk Matějček?

Víme dnes např., že trestat dítě strachem je nejen neúčinné, ale i výchovně zcestné. Aby čert strkal dítě do pytle nebo je vyplácel, aby se polepšilo, to se snad mohlo objevit kdysi za dob mého mládí, dnes by to však bylo vnímáno jako vyslovená krutost hodná žaloby za týrání. Pokud jde o chování, je dnešní čert postava prakticky neškodná, straší jen svým zjevem. Takže dnešní dítě ve svém strachu toho nemá tolik co překonávat.

Myslím, že dnešní český Mikuláš není ani kulturní přežitek ani pekelná výrobna psychických traumat ohrožujících mladou českou generaci. Jen je třeba užívat ho s rozumem a v souladu s vývojem poznatků z dětské psychologie. A dodejme, že dětské psychice spíše hrozí otřesy s následky hlubokými a trvalými z krutých trestů, ponižování, vhánění do stresových neřešitelných situací a všeho toho zlého, co se děje doma za zavřenými dveřmi, a nikoli z toho, co přichází v pohádkovém hávu zvenčí v podobě Mikuláše s čertem.