SPANÍ S RODIČI aneb VŠICHNI V JEDNÉ POSTELI

Názory na společné spaní dětí s rodiči v jedné posteli se liší. Jde o velmi choulostivé a na mnoha místech diskutované téma. Jedni tvrdí, že by děti měly spát od narození ve své dětské postýlce kvůli bezpečnosti, aby nebyly rodiči zalehnuty, aby si nezvykaly, aby nebyly rozmazleny... A druzí říkají, že spaní dětí v rodičovské posteli je normální, přirozené a dokonce i krásné.

Zkusíme se na tento problém podívat z pohledu „těch druhých“, tedy těch, kteří společné spaní vidí jako velké pozitivum jak pro děti, tak pro rodiče.

Společné spaní dětí se svými rodiči (tzv. Co-sleeping) vychází z metody kontaktního rodičovství, kterou v knize popsali manželé Searsovi, a která navrací děti do náruče a postelí svých rodičů.

Společné spaní s dětmi je ideální na kojení

Většina miminek ráda a mnohem lépe usíná a spinká v blízkosti rodičů. Již od prvních dní života by měla mít maminka s novorozencem co nejbližší fyzický kontakt, tzv. kůži na kůži. Je to ten nejlepší způsob, jak způsobit, aby se správně rozběhlo kojení, maminka i miminko se správně naladili na společnou notu a upevnil se tak jejich vzájemný vztah. A právě společné spaní usnadňuje kojení. Nejlepší je kojit hned od začátku vleže. Má-li maminka miminko nablízku, nemusí vstávat, pouze dítě přiloží k prsu, nakojí a za chvíli oba usnou, ani neví jak. Většinou se vyspí lépe celá rodina, než když spí miminko samostatně v postýlce a je k němu nutné v noci vstávat.

Proč nespí celou noc?

Jak to se spánkem vlastně miminka mají? Pravdou je, že většina dětí celou noc nespí. Prospaná noc bez vzbuzení je mýtus. Miminka mají v noci stejné potřeby jako ve dne, mají hlad, cítí se opuštěně, mají strach, je jim teplo nebo zima. Zkrátka touží po kontaktu milujících rodičů, aby se mohla cítit bezpečně. Rodiče bývají z častého buzení svého potomka rozčarováni, protože se sami nemohou dobře vyspat a mohou se uchýlit k tzv. „uspávacím technikám“, popsaných v různých článcích a knihách. To vše ve snaze, aby se jejich dítě naučilo samostatně usínat a spát. Tyto techniky však dle výzkumů posledních let ukazují, že mohou mít škodlivé fyziologické účinky na dítě zvýšením stresového hormonu kortizolu v mozku. Tento hormon má dlouhodobé účinky na emocionální regulaci, spánek a vzorce chování. Dítě (do asi dvou a půl až tří let) není schopno samo se utišit ke spánku takovým způsobem, který by byl zdravý. Je závislé na svých rodičích, aby mu pomohli se uklidnit a naučit se regulovat jeho intenzivní pocity.

Nerozmazlíme ho?

Rozhodně ne! Lidské mládě je dlouho bezbranné a potřebuje péči rodičů a vzájemný kontakt. Pokud dítě spí v blízkosti rodičů, má tělesného kontaktu o to víc a získává tak pocit bezpečí a jistoty. Společným spaním je tedy uspokojena jeho základní potřeba. A uspokojením potřeb dítěte ho rozmazlit nemůžete. Naopak lze říct, že děti, jejichž potřeby jsou od narození plně uspokojovány, vyrostou v samostatné a empatické osoby. Nemějte strach, že by s vámi dítě zůstalo ve společné posteli až do puberty. Každé dítě, až přijde jeho čas, opustí bez problémů rodičovskou postel. I když se do ní bude zpočátku rádo vracet, třeba večer před spaním na pomazlení, nebo k ránu, při bouřce,...

Trocha historie aneb jak to bývalo dřív?

Podívejme se do minulosti. Ve většině kultur spí matky společně se svým miminkem. A naopak by matky vyděsilo, kdyby měly dítě na noc odložit mimo své spací místo (lůžko, postel,...) Japonští rodiče prý spí s miminkem mezi sebou, aby ho chránili jako „dvě pohoří údolí“. Až do konce 19. století i na našem území bylo běžné, že děti spaly se svými rodiči. Pak přišlo období „moudrých“ doktorů, kteří začali tvrdit, že společným spaním se šíří nemoce, že se děti zbytečně rozmazlují a mohou se dokonce udusit. A tak přišel čas, kdy se děti z rodičovských lůžek přestěhovaly do postýlek a ohrádek. Dnes dětské postýlky a ohrádky připadají normální, i když trend společného spaní tu je a stále více rodičů praktikuje společné spaní se svými dětmi.

Podle pediatra a otce 8 dětí Williama Searse, který napsal více než 30 knih o výchově dětí, podporuje společný spánek citovou vazbu mezi matkou a dítětem. Navíc zabraňuje nočním strachům a dokonce i syndromu náhlého úmrtí dítěte.

Stejně také Jay Gordon autor knihy o Good Nights: The Happy Parentś Guide to the Family Bed dle svého výzkumu uvádí, že děti, které spí v noci se svými rodiči v jedné posteli jsou na rodičích mnohem méně závislé než děti, které spí samy v postýlce. V pozdějším věku je pro ně také snazší odloučení od mámy a táty.

Jaká jsou pravidla při společném spánku dětí s rodiči?

Rodiče nesmí být pod vlivem alkoholu, drog ani uklidňujících léků.
Rodiče by neměli kouřit a v žádném případě se nesmí kouřit v místnosti, kde je dítě.
Neměli by být ani přespříliš unavení.
Rodiče by neměli být extrémně obézní.
Postel by měla být pevná a bezpečná, aby z ní dítě nespadlo.
Dítě by mělo být méně oblečeno, než kdyby spalo samo. Zahřejí se s rodiči navzájem.
Dítě nesmí mít zakrytý obličej.
A hlavně používejte vlastní rozum a intuici.

Spát společně s dítětem je krásné. Je úžasné cítit jeho vůni a být si jist jeho bezpečím. Může to být jedna z nejkrásnějších rodičovských zkušeností. A myslím, že ti rodiče, kteří společné spaní praktikují, by to jen potvrdili.

Na závěr bychom vám doporučili knihy, ze kterých můžete čerpat k tomuto tématu:

Kontaktní rodičovství, manželé Searsovi
Věda zvaná rodičovství, Sunderlandová Margot
Miminko, Hofhanzlová Judita
Naše děti, naše světy, Smallová Meredith

Jak je to u vás v rodině? Spíte společně se svými dětmi nebo patříte do té první části rodičů, kteří si myslí, že dítě patří do své vlastní postýlky nebo ohrádky?

Jak to mají se společným spaním naše čtenářky?

maminka Míša, 32 let:
Spaní v jedné posteli jsem plánovala už před narozením syna, ale měla jsem strach, aby syn z postele nespadl. Pro společné spaní jsem pořídila hnízdečko a bylo po starostech. Hnízdečko provázelo mě a Honzíka hodně dlouhé období. Myslím, že jsme ho využívali od narození, dokud se do hnízdečka vešel a nebylo mu to nepříjemné. Mohl mu být asi rok, když z hnízdečka "vylétl". V hnízdečku spal jako miminko vedle mě ve společné posteli. Nemusela jsem se vůbec ničeho bát a Honzík byl pěkně uhnízděný a spokojený. Nehledě na to, že kojení na společné posteli bylo tak jednoduché a nenáročné. V hnízdečku jsme s Honzíkem cestovali v kočárku, chodili jsme do kavárny, kde ležel uhnízděný, mohl v něm usnout prakticky kdekoliv. Když už ležel na bříšku, brávali jsme ho v hnízdečku k jídelnímu stolu. Ležel v něm na přenosném nízkém stolku a pozoroval nás, jak jíme. Díky hnízdečku byl neustále s námi. Nejen ve společné posteli, ale kdekoliv. Nemusel být odložený v dětské postýlce nebo ohrádce."

maminka Jana, 28 let:
Když jsme si naší Nikolku přivezli z porodnice domů, čekala na ní krásná postýlka s nebesy. Po několika prvních uplakaných nocí jsem si Nikolku vzala na chvíli do naší manželské postele a už u nás zůstala 🙂 Kojení bylo mnohem jednodušší a Nikolka byla v noci mnohem klidnější. Trochu jsem se obávala přechodu do dětského pokoje, ale když měla Nikolka 2,5 roku dostala novou dětskou postel a sama úplně bez problémů se přestěhovala do pokojíčku.

Přečtěte si i další články na téma uspávání dětí. Než začnete některou z metod aplikovat, ujistěte se velmi dobře, zda touto cestou chcete jít. Není vhodná pro každé dítě a rodiče: