Proč potřebujeme babičku s dědou

Děti většinou své babičky a dědečky milují, poslouchají a respektují. Vztah prarodičů a vnoučat bývá velmi vřelý. Prarodiče svá vnoučata milují, mnohdy se jim více svěřují, důvěřují. Proč tomu tak je, když dědeček s babičkou jsou starší? Proč děti zlobí víc své vlastní rodiče a prarodiče ne? Proč si děti mnohdy rozumí víc s prarodiči, když rodiče jsou jim věkově blíž?

Komplikované vztahy prarodičů a vnoučat

Rodiče dítěte obvykle do vztahu mezi prarodiči a vnoučetem vstupují. Resp. Určují pravidla, co prarodiče mohou dítěti dovolit a co naopak ne. Rodiče si často nepřejí, aby prarodiče dávali vnoučatům sladkosti, aby je příliš nerozmazlovali…Někdy je to naopak. Rodiče se mohou snažit, jak nejlíp umí, aby dědečka a babičku k dítěti přilákali. Jenže takoví prarodiče se u dítěte zjeví na chvilku, ale hned zmizí za svými zájmy. Takoví prarodiče nemají na dítě čas, stále pracují nebo se baví po svém, nikoliv s vnoučetem.

Když mají prarodiče s vnoučaty pěkný vztah

Co je na vztahu babiček a dědečků s vnoučátky tak skvělé? Může to být vnímání času. Při společném povídání o tom, jaké to bylo, když byla babička malá, dítě zjišťuje, že to je skutečně tak dávno, to je již historie. A vzhledem k tomu, že menší dítě ještě nechápe, co je historie, stává se pro něj povídání babičky a dědečka takovou pohádkou. Stačí si představit dědečka, který vnukům vypráví, jak jako malý kluk jezdil na kole bez přehazovačky, na lyžích jedině, když si vyšlapal kopec nahoru po svých… Vnuci pak sedí, poslouchají a ani nedutají, protože právě prožívají skutečnou pohádku, kterou jejich děda prožil. Právě prarodiče mívají na vnoučata čas. Už nespěchají, bývají klidnější a trpělivější a vědí, že čas je potřeba prožívat teď. To je to společné, v čem se s vnoučaty shodují a proč si rozumějí.

Proč jsou babička s dědečkem tak úžasní?

Vzpomínáte si na vůně, které jste cítili u babičky či u dědečka? Dětství bývá spojeno i s vůněmi. Jak to vonělo u babičky ve spíži či u dědečka v garáži? Vůně v jejich domě, vůně babiččina koláče,...Na to člověk rád vzpomíná.
Babička či děda si poradí se vším. Nehubuje vás za roztrhané kalhoty či umazané tričko. Babička díru zašije, tričko vypere, aby rodiče nic nepoznali.
Prarodiče vnoučata chrání před trestem od rodičů. Babička si vymyslí, že za rozbitý hrneček může kočka. Zkrátka vymyslí polehčují okolnosti, aby vnoučka uchránili od trestu rodičů.
Vyprávění prarodičů je k nezaplacení. Povídání, co zažili v mládí, má velkou hodnotu.
Pro prarodiče jsme stále dětmi, a to nám může být dvacet, třicet či čtyřicet. To, jak nás prarodiče milovali, jim můžeme v jejich stáří oplatit.

Když prarodiče zemřou

Nikdo tu nebudeme věčně, a tak i prarodiče jednou musí umřít. Rodiče se často trápí tím, jak dítěti sdělit, že jeho milovaná babička či dědeček zemřeli. Ale smrt milovaného člověka je zpravidla smutnější a těžší pro rodiče, než pro dítě. Dítě má jakýsi ochranný mechanismus, resp. takové iracionální poetické chápání světa. Takové chápání mu pomůže vysvětlit a překonat smrt jednodušeji, než u nás dospělých.