Pálení čarodějnic – tradice, vyrábíme s dětmi čarodějnici z přírodnin

Dne 30. dubna se po celé zemi slaví „čarodějnice“, tedy pálení čarodějnic. Tento den mají děti velmi rády, chystají si kostýmy čarodějnic, ve školkách a školách vyrábí při výtvarných činnostech různé čarodějnice, košťata, apod. Také se těší na, možná první letošní, opékání buřtů. Kde se tato tradice vzala? Proč se pálí ohně? A spoustu dalších zajímavostí se dozvíte v následujících řádcích. Včetně návodu na výrobu domácí čarodějnice z přírodních materiálů.

Filipojakubská noc či Valpuržina noc

Noc z 30. dubna na 1. května je nazýváan také Filipojakubskou nocí, Valpuržinou nocí, či z keltské historie Beltine. Původně vychází z keltských rituálů a zvyká, kdy začíná světlá část roku. Tuto noc kelti, a nejen oni, považovali za magickou.
Křesťané dali této noci název, neboť noc z 30.4. na 1.5. bývala poslední nocí přes svátkem apoštolů Filipa a Jakuba.
Také název Valpuržina noc se užívá v souvislosti s pálením čarodějnic. Tento název připisuje vliv saské bohyni pohanské magie Valpurze. Jiní však název Valpuržina noc odvozují od anglické jeptišky a abatyše Valburgy, která spolu s bratry Wilibaldem a Winibaldem v 8. století šířila křesťanství v germánských zemích. A o 100 let později ji papež prohlásila za svatou právě 1. května, a tak jí lidé přisoudili roli ochránkyně před temnými silami pohanství.

Z pohanské historie – Beltine

Keltové, Germáni, Slované slavili tuto noc také. Keltský svátek Beltine, který připadá na noc 30. dubna a následující 1. květen, přikládá ohni velký vliv. Keltové zažehli posvátný oheň a věřili v jeho očisťující účinky a ochrannou moc nad zdravím lidí i zvířat. Tančili kolem něj, přeskakovali ho, dobytek prováděli mezi dvěma ohništi, aby byl očištěn a zůstal zdravý. Když oheň dohořel, žhavý popel se sypal na pole, žhavými uhlíky se v příbytcích zapalovaly ohniště.

Čarodějnický rej

Kdo se o tento den a tradici s ním spojenou více nezajímá, domnívá se, že den pálení čarodějnic se slaví během večera, kdy se čarodějnice slétávají na čarodějnický sabat, aby obcovaly s ďáblem a radily se, jak lidem škodit. Takové shromáždění čarodějnic, které se na místo dopravovaly na koštěti, se konalo hlavně na pustých místech. V horách, na kopcích, ve skalách. Během sabatu, kterému velel ďábel, se tancovalo pozpátku, jak je u čarodějnic zvykem, hodovalo se a povídalo, vařily se lektvary apod.
A ochranou před čarodějnicemi je pálení ohně, který očišťuje od zlé moci. Hranice, pagody či pyramidy mají stavět mladí lidé, protože čistých duší se zlo bojí nejvíc.
Mezi tradice patří zapalování košťat a jejich vyhazování do výšky, pálení figuríny čarodějnice, přeskakování ohňů a další.

Pálení čarodějnice v dnešní době

Dnes tato tradice stále žije a na většině míst se dodržuje. Pálí se ohně, u kterých se lidé schází, opékají buřty, pijí pivo, veselí se, tančí, zpívají. Obce pořádají pro děti různý program. Ve školkách a školách děti vyrábějí tématické obrázky, postavy. A my si můžeme také vyrobit vlastní čarodějnici, kterou můžeme spálit na ohýnku na zahradě.

Potřebovat budeme:

seno nebo slámu, klacky z lesa, šišky, kůru a další přírodniny, které objevíme, dále noviny, provázek.

Postup:

Ze sena nebo slámy vyrobíme čarodějnici hlavu tak, že rukama vytvoříme kouli a zapíchneme do ní klacek jako tělo, vše omotáme provázkem.

Čarodějnici vyrobíme šaty z kůry, ruce ze šišek, pusu z choroše, nos z klacíku a oči z novin, na hlavu šátek z novin. Také koště z březové větvičky. A čarodějnice je hotová.

Už ji můžeme spálit!