Odkdy může dítě jít samo ven?

Mezi rodiči školáků je tato otázka velmi často diskutovaná. My jsme, stejně jako naši rodiče a prarodiče, venku po okolí svého bydliště pobíhali už od první třídy. Dnes se však bojíme pustit svého potomka ven bez dozoru mnohem později. Jak určit, kdy je dítě dost zralé a zodpovědné na to, aby mohlo jít samo ven?

Než se rozhodnete pustit dítě samotné třeba na cestu do školy nebo ze školy, měli byste zvážit všechna možná rizika a faktory. Jak je složitá cesta, jak je potomek zralý, jak moc jste jako rodiče úzkostliví. Dalším důležitým faktorem je doprava a kriminalita. Proto nelze názory na toto téma sjednotit. Jedni bydlí přímo u venkovské školy, druzí vozí dítě přes půl rušného města. Jedni rodiče klidně pustí hrát si ven prvňáčka, jiní rodiče s tím mají problém i u páťáka.

Ač se názory na tento problém různí, průměrným věkem je 9 let. To je věk, kdy obvykle nechávají rodiče chodit dítě do školy i ze školy samotné, stejně tak z i na kroužky. Psychologové se shodují, že se nemá s tímto osamostatněním dítěte zbytečně otálet. V dítěti byste tak mohli akorát vzbuzovat strach z neznámého. Když bude dítě připraveno, také vy rodiče budete klidní, pak dítě svou první cestu zvládne bez problémů.

Jak dítě na první samostatné kroky připravit?

S dítětem před jeho první samostatnou cestou ven proberte několik záležitostí. Důležitou věcí je pochopení silničního provozu a nebezpečí z něho plynoucí. Dítě musí zvládnout přejít přes silnici. To můžete společně trénovat a jako rodiče jít příkladem. Pokud nastanou chladné podzimní a zimní měsíce a je horší viditelnost, dítě by mělo být vybaveno reflexními prvky.

Nejlépe je, když poprvé dítě nejde úplně samo, ale třeba s více kamarády z okolí.

Když jde dítě samotné, mělo by zvládnout určení času. Nebo mít s sebou mobil, který včas zapípá, když má jít dítě z venku domů. Jako bonus z něj může kdykoliv zavolat rodičům.

Už od doby, kdy dítě chápe a hovoří s vámi, s ním mluvte o tom, co se děje kolem nás a jaká rizika mu hrozí. Rovněž musíte dítěti často připomínat, že se nemá bavit s cizími lidmi. Neprobouzejte v dítěti však zbytečný strach z čehokoli cizího a nového. Mluvme s ním o tom, že jsou lidé hodní, kteří pomohou, vysvětlí, ale i lidé, kteří ubližují, kradou,… Dítě byste měli poučit, jak v případě nouze reagovat. Křičet, utíkat, jít k člověku, který je v daném prostředí zodpovědný (učitel, prodavačka, řidič autobusu,…).