Lucie, noci upije – aneb svátek Lucek patřil i dětem

Jméno Lucie nebo také Lucia pochází z z latinského slova lux – světlo. Význam jména je tedy světlá, zářící. Ve Švédsku se den svátku sv. Lucie nazývá Svátkem světel. V Čechách je první písemná zmínka o Luciích od Jana Jakuba Ryby. Kdo byla svatá Lucie a jaký byl její život? Jaké byly lidové tradice na svátek sv. Lucie? Jaké jsou pranostiky? Co vše se dřív na Lucii dělalo a také dělat nesmělo?

Svatá Lucie se narodila ve 3. století v Syrakusách na Sicílii v rodině zámožných křesťanů. Po otcově smrti se matka rozhodla provdat ji za bohatého pohana. Lucie svého nápadníka odmítla a ještě si vyžádala své věno, které chtěla rozdat chudým lidem. Její nápadník ji obvinil z tajného křesťanství. Soudce přikázal obětovat Lucii pohanským bohům, což dívka odmítla, a tak ji odvlekli do nevěstince. Lucie však stála jak přibitá a nemohli s ní pohnout, a tak se kat rozezlil a vrazil Lucii dýku do hrdla. Jiná pověst praví, že Lucie za císaře Diokleciána měla být kvůli svému křesťanství upálena, ale plameny se jí vyhnuly, protože jí nechtěly ublížit. Aby kat mohl vykonat rozsudek, použil meč. Proto bývá svatá Lucie vyobrazena jako postava oděna v bílých šatech, přepásána červeným páskem, který symbolizuje krev.

Pranostiky na svatou Lucii

• Svatá Lucie noci upije a dne nepřidá
• Na svatou Lucii jasný den, urodí se konopí i len.
• Sv. Lucie noci upije a dne přidá, co slepice zívá.
• Sv. Lucie je královnou noci
• Jaké jsou dni od sv. Lucie do Božího narození, takové jsou též měsíce příštího roku (12 dní – 12 měsíců)

Lidová tradice v Českých zemích

Na den svátku svaté Lucie se vázalo mnoho zvyků a tradic. Dnes již tato tradice téměř vymizela, ale přesto to býval jeden z nejhezčích předvánočních svátků. V Českých zemích byly tradice různé. Lucie bývala obchůzková postava, která přicházela znenadání. V některých regionech s ní chodíval průvod masek, který dívka převlečená za Lucii vedla. V průvodu byly družičky, kněz, poustevník, kominík, řezník, dráteník, krajánek, cikáni, tedy typické postavy. Jinde Lucie chodívala sama a vystupovala jako tajemná mlčenlivá bytost, bíle zahalená a se zahalenou tváří. Měla ztělesňovat strach a hrůzu. Nosila dokonce i nůž, kterým strašila děti a hrozila, že jim rozpáře břicho. V jiných regionech a podle jiných tradic byla Lucie veselejší postava, která obcházela vesnici převlečená za starou hrbatou ženu s obličejem zakrytým maskou a děti škádlila vařečkou a hospodyně kontrolovala ve vánočním úklidu. Lucie nosívala peroutku nebo koště a vymetala všechny rohy, zda v nich nejsou pavučiny.

Lidové tradice v cizině

Ve Švédsku patří svátek svaté Lucie k živým tradicím. V roce 1927 byla jedním stockholmským časopisem vyhlášena soutěž o volbu Lucie. Dívku, která zvítězila, korunovali Lucií a v průvodu byla provázena družičkami a chlapci – nosiči hvězd. Tak se oslava svaté Lucie rozšířila po celém Švédsku. Lucie, která ve Švédsku obchází, má na hlavě korunu se svíčkami, jako předzvěst nejtemnější části roku. Zpívá a dává naději, že po tmě přijde světlo.

Magie a tajemno

Se svatou Lucií byla spojena řada magických praktik. Lidé věřili, že o tomto dni se scházejí čarodějnice, aby škodily křesťanům. Svatá Lucie měla ochraňovat před jejich kouzly.

Tento svátek patřil hlavně ženám a dívkám. Lucie je patronkou švadlen. Aby si odpočinuly, nesměly v tento den příst a tkát. Proto při svých obchůzkách nosila Lucka v ruce dřevěný dlouhý nůž. Kdyby zjistila, že hospodyně přede, může přádlo nožem pocuchat. Byla také symbolem čistoty a patronkou kočích.

Svátek Lucek patřil i dětem

Tento svátek byl jedním z adventních zvyků a oslav, které už sice téměř vymizely, ale dochovalo se o nich dost zpráv. V obchůzkách Lucek v díle Jana Jakuba Ryby z roku 1804 Lucky děti trestaly. Lucky byly bíle zahalené postavy s maskovanou tváří, ztělesňovaly strach a hrůzu. Navštěvovaly jednotlivá stavení a strašily děti, že jim rozpářou břicho nožem, když se nebudou o adventu postit. Jinde Lucky dávaly dětem malý dárek a zlobivé vyšlehaly metlou.