Lhaní u dětí

Jestliže dítě opakovaně lže, rodiče jsou často znepokojeni, protože si myslí, že dítě udělalo něco ,co se nedělá". Lež však dítě může použít i pro upozornění na nějaký problém, když se něčeho bojí, něčeho se obává, nebo ho něco trápí. Dítě určitě nezaslouží trest a odsouzení, raději hledejte spolu s dítětem příčinu lži. Přistihli jste někdy své dítě při lhaní? Do jakého věku je to normální a kdy to začít nějak řešit?

Co je lež?

U předškoláků (přibližně do 7 let) se o lhaní nehovoří. Pro děti v tomto věku jsou fantazie a sny do jisté míry skutečností, takže děti v tomto věku líčí různé nepravdivé věci, podléhají svým představám. Se lhaním to však nemá nic společného. Dítě v tomto věku potřebuje dlouhý čas na to, aby rozlišilo svět fantazie a vlastních představ od skutečnosti. Menší děti nedokážou promyšleně lhát. Tomu, co říkají, věří. Nejde tedy o lež, a proto nemá cenu je za to trestat.

Lež je úmyslná nepravda, kterou dítě vysloví. Dospělí lžou, jestliže se chtějí vyhnout nějaké nepříjemnosti nebo chtějí něčeho dosáhnout, ale také neupřímnost, pomluva,…

Dítě rozdíl mezi představivostí a lží začíná chápat, jakmile postupně zraje a roste a více začíná chápat svět dospělých. Jakmile dítě chápe, co je lež, a přesto lež využívají, měli by jim dospělí vysvětlit význam slov a hlavně spolu s dítětem nalézt důvody lhaní a raději dítě povzbudit k pravdomluvnosti.

Proč děti lžou?

Jsou děti, které lžou málo nebo vůbec, a jiné lžou hodně. Sebejisté dítě, které si důvěřuje, obvykle nemá potřebu lhát. Dítě, které o sobě smýšlí spíš negativně, může lež využívat mnohem častěji.

Mezi nejčastější důvody lhaní u dětí patří upevnění vlastní identity, které dítěti přinese uznání od vrstevníků. Dítě se snaží lží udělat dojem. Dalším častým důvodem je upoutání pozornosti, hlavně u malých dětí, často to dělají nevědomě. Říká se tomu také bájné lhaní, děti si vymýšlejí imaginární kamarády, vymýšlejí příběhy, jen aby získaly pozornost dospělých. Děti často lžou také proto, aby se vyhnuly nějakým problémům, lžou, zapírají, když něco provedly. Lžou, neboť neví, jak problém řešit.

U dospívajících dětí se objevuje lhaní z důvodu osamostatnění od rodičů. Tyto lži se obvykle týkají věcí, které dítě považuje za nepodstatné, příp.se lhaním snaží vyhnout něčemu nepříjemnému.

Co dělat, když dítě lže?

Rozhodně není vhodné dítěti lež vyčítat a probouzet v něm pocit viny. Zachovejte klid a dejte dítěti šanci se přiznat. Raději s dítětem řešte a zjišťujte příčinu lži. Dítě nevyslýchejte a neponižujte. Říkat pravdu bývá někdy obtížné i pro dospělého. Jestliže dítě přizná svou chybu, zaslouží si pochvalu, že se dokázalo postavit nepříjemné záležitosti čelem.

Pokud si myslíte, že dítě lže, ujistěte se, že opravdu lhalo. Není nic horšího než falešné obvinění. Tím byste ztratily důvěru dítěte.

Jestli jste dítě při lhaní přistihli, nepoučujte, nementorujte, takové postupy jsou spíš kontraproduktivní. Dítě ví, že lhát se nemá. Pokuste se do jeho kůže vcítit a pochopit, proč lhalo. Poté se zkuste domluvit na lepší reakci do budoucna. Dítěti zdůrazněte, že lež má krátké nohy a pravda vyjde dříve nebo později stejně najevo.

Návštěva psychologa

Lhaní je často důsledkem jiných obtíží, které dítě má. U většiny dětí je časté a opakované lhaní známkou toho, že se něco stalo nebo děje v rodinném prostředí. Lhaním dítě upozorňuje na nějaký problém. Dítě se neumí vyznat ve své psychice, v prožívání a emocích. Musíme ve lhaní hledat skrytý význam. Nutná bude naše trpělivost a klid, zároveň nutnost udržet si hranice, které dítěti poskytují pocit bezpečí.

Starší děti, pokud chronicky lžou, projevují tak svůj rebelský postoj vůči autoritám a nařízením.

Pokud dítě často lže, můžete vyhledat pomoc psychologa. Ten se pokusí najít příčinu lhaní. A pak postup, jak lhaní odstranit.1