Jak zvládnout období vzdoru

Je to tu! „Ne, ne, ne!“ „Nechci!“ „Ne,...!“ Z vašeho roztomilého batolete se stalo nezvladatelné dítě, které neposlouchá, odmlouvá, vzteká se a jeho nejoblíbenější slovo je NE. Co se s ním stalo? Proč se najednou chová takhle strašně? Nejspíš se dítě dostalo do tzv. období vzdoru. Pro vás to bude velká zkouška trpělivosti. Jak toto období ve zdraví přežít?

Období vzdoru

Nejčastěji se u dětí objevuje mezi 2.-3. rokem života. Příčinou je fakt, že se dítě snaží osamostatnit, dokazuje, že vše „umí samo“ a snaží se prosadit sebe samotné. U každého dítěte probíhá období vzdoru jinak, u některého dříve, u jiného později. Stejně tak i intenzita vzdorování.

Období vzdoru je důležitou etapou pro formování osobnosti dítěte. Dítě se učí samostatnosti a umění samo se rozhodovat.

Dobrou zprávou je to, že období vzdoru jednou končí.

Jak období vzdoru zvládnout?

Nejdůležitější je obrnit se trpělivostí a mít pevné nervy. Ne vždy se na projevy vzdoru zvládnete zachovat tak, jak byste si sami přáli. Někdy i rodičům ujedou nervy. Záchvaty vzteku u dítěte neberte osobně. Děti neútočí na vás, nesnaží se vás naštvat a nedělají neplechy naschvál. Děti se chovají tak, že když se jim něco nelíbí, dají to intenzivně najevo. Umí již prosazovat vlastní vůli a zkoumají, jak daleko mohou ve vztahu k vám zajít.

Pokud vás dítě až doposud poslouchalo a nechalo si lehce domluvit, může vám nyní začít odsekávat, může vás plácat. Netrapte se tím, že vypadáte jako rodiče, kteří svého potomka nezvládají, nebo že jste ve výchově udělali chybu. Tímto období se prochází téměř všichni rodiče.

Rozhodně se nedoporučuje vůli dítěte lámat či dokonce zlomit. Byla by to velká chyba. Každé dítě je jiné, má jiný temperament, a tak by se k němu mělo i přistupovat. Různé děti mají různé potřeby, v jídle, v pohybu, ve spánku, ale i v kontaktu s jinými lidmi.

Několik užitečných rad

• Hledejte kompromis – Jestli to jen trochu jde, zkuste se vyjít dítěti vstříc a nabídněte mu různé možnosti volby, aby dítě mělo pocit vlastního výběru. Pokud nechce jíst jablko, nemusí. Ať si tedy vybere mezi banánem a broskví. Netrvejte na nedůležitých věcech. Nemusíte díétě zahltit velkým množstvím příkazů, které jsou nepodstatné.
• Nastavte hranice – Nepovolujte tam, kde je potřeba vštípit zásady správného chování. Děti hranice potřebují, dávají jim pocit bezpečí a neučí se respektovat autority. Dítě musí vědět, co může a co už ne. Na dodržování těchto pravidel musí dbát oba rodiče. Pokud se rodiče v názorech na určité věci liší, musí udělat nějaký kompromis.
• Trpělivost a pevné nervy– Zachovejte chladnou hlavu a buďte vlídní, nezvyšujte hlas. Vás vztek nevyřeší vztek dítěte.
• Ignorace – Můžete dítě nechat vyvztekat, nedívejte se na něj, dělejte, že ho neslyšíte. Dítě brzy zjistí, že v téhle bitvě prohrálo a bude si hledat jinou činnost.
• Nespěchejte – Pokud to situace dovoluje, dejte dítěti dost času a prostoru pro samostatné jídlo, oblékání,...
• Máme ho rádi – Dítěti dávejte často najevo, že ho máte rádi. Netrestejte ho za projevy samostatnosti, protože to by bylo spíš na škodu. Dítě potřebuje především pocit bezpečí a jistoty.
• Odvedení pozornosti – V kritické situaci se snažte odvést pozornost dítěte.

• Nedbejte na okolí – Nepřemýšlejte nad tím, co si okolí myslí, když zrovna vaše děťátko leží na zemi, vzteká se. Nesouhlasné pohledy a chytré rady ignorujte a nenechte se tím vyprovokovat. V klidu si počítejte do deseti nebo sledujte něco v okolí. Možná že si všimnete i soustrastných pohledů rodičů, kteří mají podobného vzteklouna doma.