Inkluze v českých školách

Inkluze, neboli inkluzivní vzdělávání je zařazování všech dětí do běžných škol, které na to musí být připraveny. V inkluzi se neoddělují děti se speciálními vzdělávacími potřebami (různé poruchy dys, podprůměrný intelekt, lehká mentální retardace, sluchové či zrakové vady,…) od dětí bez nich. A tak se v jedné třídě spolu vzdělávají děti zdravotně postižené, děti nadprůměrně inteligentní, děti cizinců, děti nadané, děti jiného etnika, i děti většinové společnosti.

Inkluze u nás byla zavedena zákonem v roce 2005. Avšak až v posledních pár letech se vedou vášnivé diskuze. Proč, když už je tu inkluze 13 let?

Jak už jsme psali, inkluze je společné vzdělávání všech dětí, včetně těch, které mají speciální potřeby, ve spádových školách. Zákon z roku 2005 inkluzi zavedl, stanovil tak právo na vzdělávání ve spádové škole pro každé dítě. Tedy již 13 let je běžná základní škola povinna přijmout žáka se speciálními vzdělávacími potřebami, avšak musí mu zajistit i maximální možnou podporu. Už v onom roce 2005 sice platilo, že škola mohla na plat asistenta pedagoga čerpat peníze ze státního rozpočtu, ale opak byl pravdou. S penězi to bylo složitější. Peníze školám přidělovaly kraje, avšak jen velmi skromně, takže pokryly jen například dvě hodiny práce asistenta denně. Zbytek musel dorovnat ředitel z peněz, které musel najít jinde (třeba z osobního hodnocení pedagogů). Proto inkluze nefungovala. Škola dítě se speciálními potřebami odmítla s tím, že nemá peníze nebo že třídní učitel si netroufá dítě vzít do třídy.

Od září 20169 se však výrazně změnil způsob financování škol. Každá škola má nárok na úhradu podpory od státu v plné výši. Díky tomu musí každé dítě se speciálními potřebami vyšetřit pedagogicko-psychologická poradna, a určit jaký stupeň podpory dítě potřebuje. Stupňů je celkem 5 (od „zvýšené pozornosti“ až po podporu asistenta). Proto jsou v posledních 2 letech pedagogicko-psychologické poradny přehlcené a jejich zaměstnanci si stěžují na inkluzi.

Proti současnému způsobu inkluze se vymezuje i většina speciálních pedagogů.

Ze státních peněz se platí tedy platy asistentům. Platy asistentů jsou velmi nízké, když vezmeme v potaz, jak je to náročná profese. O platech učitelů se snad raději ani nezmiňujeme.