Děti, doba adventní a adventní tradice

Máme tu prosinec a ať se nám to líbí nebo ne, advent je tu. Doma jsme zapálili první svíčku na adventním věnci. Letos je první neděle adventní 1. prosince. Možná si myslíte, že do Vánoc je času dost, ale není. Přečtěte si, co dělat, jak se na Vánoce připravovat společně s dětmi a také jak dětem vysvětlit, co je to advent.

Advent je čtyřtýdenní doba před Vánoci. Je do doba, kdy se připravujeme na Vánoce, na příchod Ježíška. S každou nedělí se zapaluje o jednu svíčku navíc. Když hoří svíčky všechny čtyři, znamená to, že Štědrý den je tu. Advent je velmi tajemné období. Jde o období očekávání narození Ježíška (někdo možná čeká spíš na zimní slunovrat). Slovo advent je z latiny a znamená příchod. Malé i větší děti, protože jsou vnímavější a citlivější než my dospělí, dokáží nasát a vycítit, jak moc je doba advent tajuplná a mystická. Proto můžeme děti vést během adventu ke zklidnění a společně se těšit a připravovat na vánoční svátky, protože těšení se na Vánoce je jeden z nejkrásnějších zážitků dětství.

Advent a tradice a zvyky

První zmínky o adventu se objevily ve Španělsku a v Galii už ve 4. století. V době adventní měli naši předkové řadu zvyků a různých svátků. 30. listopadu se slavil svátek sv. Ondřeje. Tento den byl dnem čarodějným a věštebným. Sám svatý Ondřej bývá vyobrazován se skříženými břevny, neboli ondřejským křížem. V tento den se také lilo olovo a dívky si hádaly ženicha. Sv. Ondřej je totiž mimo jiné patronem nevěst. Na svatého Ondřeje chodívaly dívky o půlnoci třásti plotem a říkaly přitom tajemné zaklínadlo: „Ondřeju, Ondřeju, já ti plotem chvěju. Pošli mi, Ondřeju, teho, co budu do roka jeho“. S přilákáním milého a další tajemnou silou se spojuje také rostlina černý bez. Říkalo se, že uvnitř černého bezu žijí duchové a čarodějnice, proto poraněné dřevo krvácí červenou mízou. Před pokácením bezu se dříve v kleku na kolenou říkaly tajemné formule na odpuštění.

Na začátku prosince jsou různé obchůzkové obyčeje, které se líbí především dětem. Svůj svátek 4.12. slaví sv. Barbora. Sv. Barbora byla panna a mučednice, dcera kupce Dioskura v městě Nikodemii. Její otec byl pohan, Barbora se dala proti jeho vůli pokřtít a otec ji za to nechal mučit. Ona však svou víru neodvolala a otec ji nakonec setnul hlavu sám. V tento den chodívaly dívky do zahrad a sadů, aby si uřízly třešňovou větvičku, kterou daly do vázy s vodou a čekaly, kdy vykvete. Pokud do Štědrého večera větvička vykvetla, znamenalo to, že dívka bude mít milého. Když spočítala všechny květy a těch květů byl sudý počet, znamenalo to, že se dívka do roka vdá. Lichý počet pak znamenal, že svatba nebude. Na svátek sv. Barbory se ženy zahalily do bílých plachet jako symbol čistoty a panenství. Obcházely stavení s košíkem sladkostí a také s hrozivou metlou. Chodily obvykle po třech.

Pro děti oblíbený je 6. prosinec, kdy slaví svůj svátek sv. Mikuláš. Svatý Mikuláš se narodil jako Nicolaus kolem roku 250 v městě Pataře. Byl také biskupem ve městě Myra. Kult sv. Mikuláše vznikl již v raném křesťanství. Mikuláš byl chápán jako obhájce chudých a nemajetných, jako pomocník lidu v trápení a žalu. V předvečer svátku sv. Mikuláše obchází průvod Mikuláše, anděla a čerta. Čert nenaděluje. Naděluje pouze anděl a Mikuláš.

V předvečer svátku Neposkvrněného početí Panny Marie, tedy v den 8.12., chodívaly maskované postavy žen, tzv. Matičky. Matička navštěvovala rodiny s dětmi a po modlitbě nadělila dárky, které připravili rodiče. Neposlušné děti byly vyšlehány proutkem.

Dalším pochůzkovým svátkem byl svátek sv. Lucie, 13. prosince. Svatá Lucie je patronkou švadlen, kočích a měla být ochránkyní před čarodějnicemi. V tento den chodily Lucky, postavy v bílém oblečení, a strašily děti. Lucky ometaly domy husí peroutkou, čímž očišťovaly lidské obydlí. Na Lucii se říká: „Lucie noci upije a dne nepřidá“. Toto přísloví pochází z doby před reformou juliánského kalendáře. V pohanských dobách byla Lucie osobou slunovratnou (lucie, latinsky lux – světlo).

Advent a děti dnes

Symbolem adventu je hlavně adventní věnec se čtyřmi svíčkami, kdy se každou neděli zapaluje jedna svíčka. Věnec lidé dávají na stůl, nebo si ho bez svíček mohou zavěsit na dveře. Věnec odnepaměti symbolizuje vítězství.

Děti na začátku adventu dostávají adventní kalendáře, které jim maminky vyrobí, nebo zakoupí čokoládové adventní kalendáře v obchodě. Dítě si pak může rozbalit každý den jednu přihrádku, sníst dobrůtku a vidí, kolik dní ještě do Štědrého dne zbývá.

Během adventu nesmíme zapomenout na vánoční výzdobu. V obchodních domech mají výzdobu už od podzimu, ale domácnosti si většina lidí zdobí až s adventem. Někdo zdobí světelnými řetězy, jiný přírodně chvojím do truhlíků na okna, na okna různé vystřihovánky.

Pro děti oblíbenou činností je pečení cukroví. Jako první se obvykle pečou perníčky, aby stihly změknout. Poté se pokračuje klasickými i méně obvyklými druhy cukroví. U pečení cukroví děti rády pomáhají. Možná je to spíš ku škodě než k užitku, avšak nechte je, ať vám pomáhají. Děti mohou vážit suroviny, mlet ořechy a zpracovávat těsto. Vykrajování milují. Nevadí, že cukroví nebude z dětských ručiček tak vzhledné a příprava bude trvat delší dobu a v kuchyni bude víc nepořádku. Pro děti je společný čas to nejdůležitější. Děti si ponesou ve vzpomínkách na dětství právě společné zážitky.

Dárky se kupují, abychom potěšili své blízké, i kdyby to měla být maličkost. Ve městech se začínají konat vánoční trhy a rozsvěcovat stromy. Všude panuje příjemná atmosféra, voní punč, perníčky.

Děti mají rády různé vánoční básničky a také zpívání koled. Dříve se koledy zpívaly až na Vánoce, ale dnes je zpíváme už v době adventní. Děti se alespoň naučí koledy, aby je mohly u vánočního stromečku společně zazpívat.