Jak vést dítě k samostatnosti?

Já sám! Já sama! Toto jednoduché slovní spojení používají často už ty nejmenší děti ve věku, kdy chtějí zkoumat, objevovat, zkoušet, zjišťovat a poznávat tak své okolí a co všechno umí a zvládnou. Je to přirozené. Děti si začínají uvědomovat svou osobnost, tedy svoje „já“. Toto období, ač je pro nás rodiče psychicky náročné z hlediska naší trpělivosti, bychom měli využít a dítě v samostatnosti podporovat. Možná máte pocit, že danou věc dítě nezvládne, že je ještě malé, že si může ublížit nebo něco rozbít. Ale opak je pravdou. Děti jsou velmi šikovné. Důvěřujme jim.

Zodpovědnost a samostatnost ovlivňují život každého z nás. Je důležité je již od raného dětského věku postupně rozvíjet. Přece nechcete mít dítě, které budete muset ještě v první třídě oblékat nebo předškoláka, kterého budete muset krmit. Postupné rozvíjení samostatnosti není žádná věda. Může to být zábava pro děti i pro rodiče. Děti můžeme vést k samostatnosti a zodpovědnosti jednoduchými domácími pracemi a činnostmi, pomocí kterých budujeme v dětech návyky a představy o praktickém životě, děti si rozvíjí motoriku a koordinaci pohybů, učí se naplánovat si činnosti a nakonec posilujeme sebedůvěru dětí a vzbuzujeme v nich pocit, že jsou užiteční a potřební.

Jídlo

Začít se samostatností můžeme už v batolecím věku. Dítě přestaneme krmit a necháme ho, ať se nají samo. Možná toho nesní tolik, možná budete muset po jídle uklidit nepořádek pod stolem, ale rozhodně tím dítěti prospějete, že ho necháte jíst samotné.

Později můžeme dát dítěti na výběr, co chce k jídlu. Nemyslíme tím, aby si dítě řeklo cokoliv, ale výběr zúžíme na zda chce chlebíček se sýrem či s máslem.

Dítě může pomáhat s přípravou jídla, ale také může po dojedení pomoci odklízet od stolu, případně naskládat nádobí do myčky. To zvládne i předškolák.

Čistota a hygiena

Už od malých batolat vyžadujeme, aby si s naší pomocí umylo ruce před jídlem nebo po návratu z venku.

Stejně tak batole zvládne se samo namydlit, opláchnout ruce, utřít se ručníkem. Pokud něco dítěti nejde, můžeme mu samozřejmě pomoci.

Malé holčičky učíme, aby se po vyčurání samy utřely toaletním papírem.

Čištění zubů dětem sice můžeme dovolit, ale pečivě je potom přečistíme sami. Přeci jenom nechceme, aby dítě mělo zubní kaz a ústní hygiena je důležitá.

Oblékání

Jakmile dítě projeví snahu se samo obléci, necháme ho. Pro dítě je důležité, když udělá chybu, aby si ji uvědomilo a mohlo opravit. Obvykle jdou dětem lehce obléci kalhotky, dětské kalhoty, dětské kraťasy. Vrchní oblečení je obtížnější, pokud je přes hlavu. Ale zase lehce zvládají ponožky nebo jednoduché nazouvací boty. My rodiče jim pomůžeme s tím, která bota je levá a která pravá.

Stejně tak může dítě samo přichystat si dětské oblečení. Pokud je to možné, nejdeme-li třeba na svatbu, nechte dítě, ať si zvolí, co si vezme na sebe. Dejme mu vybrat třeba ze dvou, tří triček atd.

Úklid

Hned jak dítě začíná pobírat rozum, měli bychom ho hned zapojit do úklidu. Samozřejmě nemůžeme po dvouletém dítěti chtít, aby roztřídilo hračky do krabic, ale pomoci házet kostičky jistě zvládne. A bude ho to bavit. Starší děti pak naučme hračky třídit a neházet vše na jednu hromadu. Dítě by mělo vědět, kam která hračka patří.

Prvňáček by měl umět zkontrolovat svůj penál a školní batoh. Zkontrolovat, zda má ořezané pastelky, případně je ořezat. Zjistit, zda se mu v aktovce neválí stará svačina nebo prázdné obaly od bonbónů. Stejně tak při psaní úkolů by si dítě mělo umět udržovat pořádek na stole.

Jejda, co když dítě něco vylije nebo vysype? Nic se neděje. Nezlobme se na něj a nekřičme, ale nechme ho, ať si po sobě nepořádek uklidí. Smetáček s lopatkou či hadr a společnými silami může dát dítě věci do pořádku. Jen pozor na rozbité hrníčky, skleničky, talíře, zkrátka střepy. To buďme opatrnější.

Balení věcí

Chodí dítě na kroužek na plavání nebo jede se školou na výlet? Pak ho nechme, nechť si samostatně sbalí. Můžeme dítěti pomoci návodnými otázkami, zda nebude mít hlad a žízeň, zda nebude pršet, jestli se budou koupat,… Dítě, kdykoliv někam jde nebo jede, by mělo vědět, co má s sebou sbaleno a kde to má, aby si bylo schopno vyndat z batohu svačinu, náhradní oblečení, kapesník,…

Řešení situace, komunikování

Nebuďte otroky svých dětí. Nechte je, ať si různé problémy, které zvládne, vyřeší samo. Neřešme jim spory s kamarády či učiteli, pokud nejde do tuhého. Dítěti se bude v budoucnu hodit, když bude umět komunikovat, naučí se vyjednávat, v některých situacích ustoupit či najít kompromis. Dítě se naučí, že k životu patří omluva, odpuštění, ale i situace, kdy si musí stát za svým.