Jak na dítě v období vzdoru?

V období mezi druhým a třetím rokem života se u do té doby hodných, milých a poslušných dětí objevují v chování určité změny, které se nazývají vzdorem nebo také negativismem.

Jde o to, že dítě objevuje rozdíl mezi vlastním a cizím. Již si plně uvědomuje, že s matkou netvoří společnou jednotku, a že jeho vůle je nezávislá na matčině. A přesto že je jeho vůle primární a zatím nezralá, dítě ji nepřiměřeně a nesmyslně v mnoha situacích prasazuje. Pro rodiče je to kolikrát boj, který dítě vždy touží vyhrát. Dítě se snaží samo zvládat situace, často používá slova „já chci“ nebo „já sám“. V této době dítě musí zjistit, kde končí jeho svoboda a kde začíná svoboda jiných. Učí se poznávat hranice, za které nemůže svým chováním a jednáním jít. Učí se jasným pravidlům, které jsou založeny na jednoduchém a srozumitelném řádu.

Jak na dítě v tomto období?

Velkou chybou by bylo dítě lámat. Každé dítě je jiné, má jiný temperament, jiné osobnostní rysy. Těžko budete nutit pohodlné, pomalé či flegmatické dítě, aby spěchalo nebo živé, hbité, cholerické dítě, aby sedělo a ani se nehnulo. Odborníci doporučují demokratickou a spolupracující výchovu, tedy takovou, ve které bude dítě volně rozvíjet svoji osobnosti, ale zároveň natolik formující, aby mělo dítě jasnou představu o hranicích svého chování a jednání. Jen na rodičích je, zda budou situaci řešit trestem, převahou či autoritativním postojem nebo respektováním potřeb a přáních dítěte, samozřejmě pomocí hledání společných řešení.

Rodiče by neměli období vzdoru chápat jako něco, co se děje proti nim. Ze strany dítěte to není vůči rodičům nic osobního. Dítě se vzteká, protože musí, jinak to neumí. Například něco chtělo a nedostalo to. Jeho nervová soustava je ještě nestabilní, aby takovou situaci zvládla. A tak dítě reaguje zkratkovitě, tedy záchvatem vzteku, křikem či pláčem.

Několik učitečných rad, jak zvládat vzdorující dítě:

• Pozor na klasickou českou výchovu, typu „nesmíš, neumíš, neznáš, nedokážeš,...“. Na dítě mluvte klasně.
• Chovejte se tak, jak chcete, aby si i dítě chovalo. U batolat je nápodoba hlavní formou sociálního učení.
• Dítěti dejte vždy čas k ukončení hry. Upozorněte ho předem, že nastane nějaká změna. Např.odchod z dětského hřiště.
• Často dávejte dítěti najevo, že ho máte rádi. S dítětem se mazlete, hlaďte jej, masírujte. Hrajte si s ním a věnujte mu pozornost ve chvílích, kdy si hledá zábavu.
• Při záchvatu vzteku zachovejte klid, pokud to jde. Můžete zkusit odpoutat pozornost na něco jiného.
• Dítěti a jeho projevům se nevysmívejte. Pro dítě je to velmi ponižující. Vždy zachovejte vážnou tvář.
• V některých situacích, pokud to jde, ignorujte, ale přesto naznačte, že s jeho chováním nesouhlasíte.
• Využijte pasivní separace. Pokud se dítě vzteká např.v obchodě na zemi, nechte jej a pomalu odcházejte. Většinou se dítě zvedne a běží za rodičem. Nepřipouštějte si pohledy okolí.
• Potíže při jídle řešte následovně. Jezte v pravidelnou dobu a seďte s dítětem u stolu. Nechte jej jíst samotné, klidně i rukama, ale samo. Dítě i ubrus umyjete. Do jídla ho nenuťte. Nespěchejte na něj, některé dítě je pomalejší a s jídlem se loudá. Před jídlem mu nedávejte sladkosti.
• Rozlište ničení hraček ze vzteku a ničení při hře. Při hře nejde o rozbíjení, ale o destrukční vývojovou fázi, která ukazuje na zvědavost, co je uvnitř.
• Plesknutí přes ruku či plácnutí na zadek. Budete-li praktikovat často, mine se účinkem. Pokud bude silné, dítě bude trpět bolestí a stejně neposlechne (přeci bojuje). A hlavně pozor na to, zda dítě ví, za co je trestáno.
• Pokud dítě o vás nemá zájem, ale pak za vámi přijde, že si chce hrát, nezájem mu nevracejte, ale věnujte se mu. Dítě má krátkodobou pamět a vaše chování nepochopí, resp.pochopí tak, že ho nemáte rádi, když ho od sebe odháníte.
• Dobře zvažte použití odměny za to, pokud se dítě zklidní. Tím, že nabídnete odměnu, dítěti vlastně ustoupíte. Dítě poté zjistí, že tedy dosahuje toho, co chce.
• Netrestejte a nekárejte špatné chování, ale chvalte za správné chování, tím dítě posílíte v tom, jak se má chovat.
• Povolte dítěti, aby s vámi uklízelo, vytíralo,...aby se samo obouvalo, oblékalo. Pokud spěcháte, dovolte mu obléct třeba jen jednu věc. Dovolte mu, aby se podílelo na výběru oblečení.
• Byt uzpůsobte dítěti. Stoličku u umývadla, u záchodu. Nízké skříňky, ze kterých si dítě může vyndat věci samo.

• A hlavně...obrňte se trpělivostí!