Hudební nadání

Hudba je s lidmi od nepaměti. Hudbu lidé používali jako komunikační prostředek, prostředek k dosažení jednoty mezi sebou navzájem. Hudba má relaxační a léčivé účinky, rozvíjí, zlepšuje paměť, inteligenci a motorické dovednosti. Je důležitá pro emoční rozvoj i sebevyjádření... V posledních desetiletích je hudební vzdělávání dětí samozřejmostí.

Rodiče zjišťují, v jakém věku začít s výchovou dítěte hudebním směrem, kdy je dobré začít se systematickým hudebním vzděláváním v základních uměleckých školách či hudebních kroužcích. Hudební vývoj dítěte však začíná již od jeho narození, ba i dřív. S největší pravděpodobností již u maminky v bříšku. Ovšem nejdynamičtějším obdobím pro hudební rozvoj je předškolní a mladší školní věk.

Prenatální hudební zkušenost

V hudební literatuře je možné dočíst se o případech, kdy profesionální hudebníci v dospělém věku poznávali skladbu jako jim povědomou až známou, avšak s touto se za svůj život nesetkali. Vysvětluje se to tím, že jejich matka v období těhotenství poslouchala nebo interpretovala danou skladbu a přes její vnímání a prožívání skladbu vnímalo i nenarozené dítě. Proto se doporučuje zpěvem či poslechem působit na rozvoj hudebního nadání budoucích dětí. Plod je schopen pamatovat si akustické podněty, které na něj opakovaně působí, asi od 30. týdne. Miminko reaguje tak, že se začne v děloze pohybovat. Poslech hudby je pro maminku v těhotenství zdrojem pohody a relaxace. Po narození pak mnoho dětí reaguje na známou hudbu tím, že se zklidní a usnou.

Kojenci, batolata a hudba

V tomto věkovém období je hudební vývoj součástí psychického a tělesného vývoje. Dítě svět objevuje všemi smysly. Dominantní je sluch, rozvíjí se tónová a zvuková diferenciace. Znamená to, že dítě rozpoznává hlasy blízkých.

Mezi 2.-7. měsícem věku dítěte jde o významné období, kterému se říká kritické nebo také senzitivní období. Plasticita mozku je velmi výrazná a nervové děje se do mozkové struktury trvale vtiskávají. Dítě si vytváří silná citová pouta k jedné osobě – obvykle matce. Zde může matka využít svůj zpěv, melodické a rytmické básničky či říkanky v komunikaci s dítětem. Pomocí zpěvu se u dítěte zesiluje průběh tohoto senzitivního období a dítě později může najít v hudbě a zpěvu, se kterým se setkalo, zalíbení. Navíc společný zpěv s matkou upevní citové pouto a urychlí socializaci dítěte.

Samotný hudební vývoj je spjat s prožívání rytmu, spíš než s melodickými projevy. Dítě vnímá rytmus spíš než melodii. Souvisí to s probíhajícími biologickými rytmy v těle (tep, dýchání,...). Dítě začíná cítit rytmus, může se hýbat, ač nekoordinovaně.

Výrazným rozvojem prochází i hlas dítěte. Od novorozeneckého křiku po různé polohy hlasu již u čtyřměsíčního miminka. Miminko zkouší, co jeho hlas dokáže. Zkouší napodobovat slyšené projevy.

Během 2.roku života je možné u některých dětí rozpoznat projevy intonace písniček. A ve 3.roku života je spontánní prozpěvování pro dítě typické. Dítě si zpívá po svém.

Předškoláci, školáci a hudba

Období začátku hudebního rozvoje je období, kdy dítě navštěvuje mateřskou školu. Učitelky s dětmi zpívají, říkají básničky a říkanky, hrají na nástroje. Dítě má v tomto věku tělesné i duševní předpoklady pro aktivní kontakt s hudbou. Dítě zpívá, poslouchá, pohybuje se do rytmu a může se zapojit i instrumentálně.

Mezi 4.-6.rokem se rozvíjí motorický a sluchový analyzátor. Umožňuje rozvíjet sluchově-fonační spoje, které jsou základem intonačně čistého zpěvu. Pokud se dítě naučí poslouchat svůj hlas, je schopné pěkného hlasového projevu. Dětský hlas je slabší, lehký. Nemá se přepínat v síle a doporučuje se neunavovat hlas dlouhým zpěvem. Kromě zpěvu a sluchu se rozvíjí i tělesná motorika. U dítěte jsou tedy splněny předpoklady pro hru na jednoduchý hudební nástroj. Pro děti v mateřských školách mají orffovské nástroje.

Jestliže dítě projevuje zájem o hudbu a hru na nástroj, může začít s učením již v předškolním věku. Nejčastěji doporučovaným nástrojem je zobcová flétna.

Co s nadáním?

I když celá rodina zpívá falešně, neznamená to, že dítě nebude mít hudební nadání. Hudební nadání má v určité míře každý z nás. U někoho je však víc rozvinuté. Aby dítě mohlo hrát na nějaký hudební nástroj, musí být fyzicky i psychicky připravené a zralé. Vychází se z tělesných dispozic i povahových vlastností.

Pokud se rozhodnete, že dítě bude hrát na nějaký hudební nástroj, zjišťujete, který bude ten nejlepší. Oblíbené jsou dechové nástroje. Ideální průpravou pro všechny dechové nástroje je zobcová flétna. Pomáhá pro rozvoj správného dýchání, a dokonce i při léčbě astmatických potíží. Není finančně náročná a když u ní dítě vydrží, může se pak rozhodnout pro jiný dechový nástroj. Od osmi let se hodí příčná flétna a klarinet. Náročnější jsou pak další dechové nástroje – hoboj, fagot, z žesťových – trubka, pozoun, lesní roh, tuba.

Dalším oblíbeným nástrojem jsou klávesové nástroje (klavír, keyboard v dnešních domácnostech nezabírá tolik prostoru).

Oblíbené jsou i smyčcové nástroje (housle, violoncello,...). Tyto nástroje se vyrábí i pro malé děti, již asi od 3 let. U smyčcových nástrojů je obtížný začátek.

Ze strunných nástrojů vede kytara, která je atraktivní tím, že dítě může hrát nejen doma a v hudební škole, ale i mezi vrstevníky, na táborech,... Kytara je často nástrojem samouků. Není hlučná a pořízení není finančně náročné.

Pokud dítě začne navštěvovat základní uměleckou školu nebo soukromé hodiny u učitele hudby, je potřeba, aby se dítěti učitel líbil, aby chodilo z hodin nadšené, veselé. I nadané a šikovné dítě bude muset cvičit. Lépe než pedantství bude nenásilný přístup. Důležité je, aby hra dítě bavila, aby mu přinášela radost a vydrželo u ní co nejdéle.