Být maminkou…

Která máma nerozděluje svůj život na dvě etapy? Před dětmi a po dětech?

Jestliže v tom někdo zásadní změnu nevidí, tak já tedy rozhodně ano. Život před dětmi byl naprosto odlišný, v mnoha ohledech jednodušší, nenáročný na organizaci. To jsem se takhle rozhodla, že v sobotu nebudu vstávat, respektive že budu vstávat až rovnou na oběd, a tak jsem i udělala. Nebo jsem šla s kamarádkou odpoledne na kafe. Kafe se protáhlo na večeři a vrátila jsem se až k ránu. Byla jsem schopná protancovat noc. Dokonce jsem docela ráda nakupovala. Oblečení. Pro sebe. Zkoušela v kabince to a pak zase ono… Vařila jsem to, na co jsem měla chuť. A tak bych mohla pokračovat ve výčtu mých aktivit dál.

Teď po dětech je život jiný. Kafe piju. Doma. Sama. Nejčastěji studené. Případně i teplé s kamarádkou, jejími a mými dětmi. Kávu usrkneme a vrátíme zpět dozadu na linku, kam děti nedosáhnou. Pryč je kávová kultura. Místo cvičení na bicepsy nosím v rukou tašky s nákupem pro rodinu. Někdy pod křídlem jako pytel brambor nesu vzpouzející se dítě. To když chce jít jiným směrem než já. Bývá to poměrně často. Adrenalinu si ale užiju. Adrenalinu z nakupování si užiju, když vyrazím na nákup s dětmi. Vařím taková jídla, která jedí všechny děti. Vařím rychle a efektivně. Jsem mistr na těstoviny. Věčně něco nestíhám, tu a tam zapomínám. Ale zase jsem se naučila spoustu nových dovedností.

Umím nakreslit kočičku jak pije mlíčko, kočičku jak sedí na střeše, kočičku pod stolem, kočičku jak utíká před zuřivým psem. Na tanec jsem nezanevřela. Jen poslední roky tančím jinou choreografii, hlavně kolo, kolo mlýnský, zajíček v své jamce… Pche, alkohol nikdy neměl účinky takové, jaké teď. A taky jsem nikdy nedokázala tak rychle usnout jako teď. Možná proto, že jsem nikdy nespala tak málo jako teď. Přijde vám, že si stěžuju? Kdepak! Je to přesně naopak. Život je teď mnohem intenzivnější. Žiju naplno a život si užívám po plných doušcích. Děti se staly středobodem mého vesmíru. Mé srdce nikdy nebylo plnější.