Když se miminko v bříšku přestane hýbat

Těhotenství je krásné, avšak nejisté, období. Nastávající maminka se těší na miminko. Jenže někdy se ho nedočká. Dnes nebudeme mluvit o časném potratu v prvních týdnech těhotenství, ale o tom, když se miminko přestane v bříšku hýbat. Jde o tzv. syndrom mrtvého plodu. Patří sem všechna úmrtí plodu během těhotenství a při porodu, kdy se narodí plod s hmotností více než 1000 g a nejeví žádné známky života. Je to velmi smutná zkušenost.

Každá těhotná znejistí, když se sníží intenzita pohybů plodu, případně pokud pohyby necítí vůbec. To se může stát a nic to neznamená. Miminko má svůj režim spánku, kdy může těhotná cítit pohyby méně. Pokud tento stav trvá déle, měla by navštívit lékaře. Většina žen jde k lékaři se špatnou předtuchou, že něco není v pořádku. První, co lékař udělá, je, že zkontroluje srdeční ozvy plodu. Pokud ozvy nenajde ani poslechově stetoskopem, ani kardiotokografem, udělá ultrazvukové vyšetření. Pokud ani tam nenalezne srdeční akci plodu, jedná se definitivně o diagnózu mrtvého plodu. Žena sama sleduje při vyšetření tu hrůznou skutečnost, že její miminko už nežije. Náhle je v šoku, plná zděšení, paniky a bezradnosti. Může se stát, že žena odmítá diagnózu přijmout, domnívá se, že to není možné, že jde o omyl. Jde o obranný psychický mechanismus popření. První hodiny až týden či dva se může žena cítit emočně otupělá. Vše se jí jeví jako neskutečné, cítí se osamělá. Pociťuje úzkost, zlost. Ptá se, proč se to stalo právě jí? Co bylo špatně? Hledá viníka, ošetřujícího lékaře, členy rodiny, sami sebe, Boha. Všechny tyto reakce na ztrátu jsou přirozené.

Porod mrtvého dítěte

Zdrcená a nešťastná žena je hospitalizována. Provádí se základní krevní vyšetření a vyvolává se porod pomocí podání prostaglandinů. Doporučuje se porod vést co nejšetrněji a ženě tlumit porodní bolesti, protože celá situace je pro ni už tak dost bolestivá a stresující. Žena může cítit vztek na mrtvé dítě a chce, aby už bylo co nejrychleji venku, chce mít vše co nejdřív za sebou. Je dobré, aby proškolený personál s ženou pečlivě plánoval následující porod a jeho průběh. Aby informoval o rituálech rozloučení se s dítětem, aby vysvětlil důležitost tohoto aktu pro proces truchlení. Rozhodnutí je samozřejmě na ženě. Truchlení v tomto případě je obtížné. Matka nepoznala skutečný objekt truchlení, dítě nežilo mimo dělohu, nemá na něj žádné konkrétní vzpomínky. Psychologické poznatky ukazují, že pro proces truchlení je mnohem horší, pokud bylo mrtvé dítě po porodu ze sálu rychle odneseno a žena ho neviděla a nemohla se s ním ve své náruči seznámit i rozloučit zároveň. Taková žena pak může trpět iluzí, že její dítě se narodilo živé a bylo jí vzato, slyší ho plakat apod. V západních evropských zemích je běžné, že rodiče tráví nějaký čas o samotě při svíčkách se svým mrtvých dítětem, pořizují si jeho fotografii, jsou v kontaktu s duchovním, schovávají si pramínek vlasů, či dělají otisk ručičky či nožičky. Zkrátka by jim zůstal hmatatelný důkaz a vzpomínka na dítě. V ČR je ještě takovéto rituální chování považováno za absurdní. Podle odborných psychologických studií však toto rituální rozloučení usnadňuje proces uzavření celé události a napomáhá započetí ozdravného procesu truchlení.

Po návratu domů

Po propuštění z nemocnice matka, ale i otec, pociťují zmatek. Období akutního zármutku je charakteristické bolestivým smutkem, střídáním touhy a hněvu. Mohou se objevovat i myšlenky na dítě, provázené zoufalstvím, pláčem. Je důležité, aby se rodiče co nejdříve vyrovnali se svou ztrátou. Truchlící rodiče se mohou cítit osamělí. Je pro ně obtížné být v přítomnosti malých dětí či těhotných. Rodiče zaujímají negativní postoj vůči jiným dětem. Odborně se to nazývá pocitem „prázdné náruče“. Během této fáze se mění spánek, jídelní návyky, zejména nechutenství, kolísíní nálad, zhoršuje se paměť, objevují se pocity společenské uzavřenosti a problémy se soustředěním. Proces truchlení může trvat měsíce nebo i roky. Rodiče nikdy na své dítě nezapomenou. Oporou pro rodiče v náročné životní situaci, kterou porod mrtvého plodu je, je odborná psychologická pomoc. Poskytuje podporu a poradenství, jak žal zvládat, podporuje psychologický přístup místo medikace. Rodiče získávají naději toto období projít a najít nový směr.

Příčiny úmrtí plodu

Po porodu se plod i s placentou odesílají na patologii, aby se zjistila příčina úmrtí.

Příčiny mohou být různé. U téměř poloviny se příčina úmrtí vůbec neurčí. Pokud se příčina zjistí, ze strany matky se může jednat o těžkou preeklampsii matky, HEELP syndrom, cukrovku, onemocnění jater, ledvin, srdce, užívání drog a léků. Ze strany plodu může být důvodem úmrtí genetická odchylka, vrozené vývojové vady, metabolické vady, Rh inkompatibilita. Důsledkem špatné funkce placenty může plod v děloze nedostatečně růst. Další příčiny souvisejí se špatnou funkcí placenty, jako předčasné odlučování lůžka, vcestné lůžko, nádory placenty. Jednat se může i o pupečníkové komplikace, jako pravý uzel na pupečníku, obtočení pupečníku okolo plodu, krevní sraženiny, které ucpou pupečníkové cévy, vyhřeznutí pupečníku před hlavičku dítěte…

Nové těhotenství

Je důležité, aby žena měla dostatek času na smíření se se ztrátou dítěte. Další těhotenství sice může pomoci jako emoční vzpruha, ale může také potlačit probíhající truchlení. Takto potlačené truchlení by se mohlo později po dalším porodu nečekaně vrátit ve formě deprese. Očekávané dítě by mělo být novým jedincem, nikoliv náhradou za zemřelé idealizované dítě.