Podzimní básničky pro děti

Foukej, foukej, větříčku,

shoď mi jednu hruštičku.

Shoď mi jednu nebo dvě,

budou sladké obě dvě.

Shoď mi kaštan, kaštane,

vždyť se ti nic nestane.

Když mi jeden kaštan shodíš,

jenom trochu hlavou hodíš.

Na zem jabka padají,

ptáci křídla zdvihají.

Léta balí fidlátka,

podzim klepe na vrátka.

Vlaštovičko, leť,

už je na tě čas.

Listí žloutne, poletuje,

po strništích vítr duje,

bude brzy mráz.

Kopu, kopu, brambory,

mám jich plné komory,

uvařím je na loupačku,

pozvu na ně naši Kačku,

ta se bude mít, ta se bude mít.

Místo slunce, místo mraků

je dnes nebe plné draků.

První, druhý,

vedle třetí,

smutným nebem radost letí.

Mám zelenou barvičku,

tou nakreslím travičku.

Žlutou tužkou housata,

zasvítí jak ze zlata.

A červená barvička?

Ta nakreslí jablíčka.

Už jsou zralá, nízko visí,

pojďte děti, kousněte si!

Podzime, podzime,

zas už nosíš deště,

pěkně tě prosíme,

počkej chvíli ještě.

Kam vkročíš, podzime,

tam je plačtivý den,

pěkně tě prosíme,

počkej ještě týden.

Vítr fučí, vítr skučí.

Pojďte pouštět draky!

Každý spěchá na kopeček

a já běžím taky.

Ať si vítr jak chce skučí,

ať se mraky mračí,

vypustíme na oblohu

celou letku dračí.

Říjen, barevný je sen,

jen pohleďte do oken.

Žlutá, červená a hnědá,

malíř říjen plátna hledá.

S každým lístkem dal si práci

a znovu se k němu vrací.

Léta listí mezi stromy,

poletuje mezi domy.

Stromy spolu závodí,

kdo je nejdál odhodí.

Tenké, tlusté, kulaté,

cesty jsou už zaváté.

Sluníčko se rozloučilo

s kytičkami, s travičkou.

Na cestu jim zamávalo

paprskovou ručičkou.

Jděte všichni honem spát,

musím podzim přivítat.

Ježek spadl do hlíny,

umazal si bodliny.

Umýval se ve vaně,

vystydla mu snídaně.

Spadla hruška zelená,

natloukla si kolena.

A teď pláče, naříká,

že jí šťáva utíká.

Stojí, stojí, bedla,

ráda by si sedla.

A vzala si pletení,

noha už jí dřevění.

Hruška na zem padala,

tlesk, plesk, bum!

Ježečkovi na záda,

tlesk, plesk, bum!

Ježeček se zlobil hned,

tlesk, plesk, bum!

Hrušku za to celou sněd,

tlesk, plesk, bum!

Už se vrány slétají,

vítr běží po kraji.

Podzim střásá žluté listí,

kominíček komín čistí,

brzy bude listopad.

Děti za sklem koukají,

jak se vrány slétají,

kterak padá žluté listí,

kterak stromy vítr čistí,

aby země mohla spát.

Podzim si koupil malovánky,

pastelky a barvičky,

bílou míchá na beránky,

hnědou barví zajíčky.

Stromy někde natřel rudě,

jinde celé ze zlata,

vybarvené listí pouští

z větví rovnou do bláta.

Hoř, ohníčku, hoř,

ať neštípe kouř.

Hoř, ohníčku na poli,

upečeme brambory.

Až upečem, hned je sníme,

do popela dáme jiné.

Hoř, ohníčku, hoř,

ať neštípe kouř!

Už je podzim, hnědá hlína

lepí se nám na paty

a z modrého nebe zbylo

jenom Hance na šaty.

Draku, hledej mezi mraky

ještě kousek plátýnka,

ať si může modrou sukni

ušít také maminka.

Na podzim po celé dny prší

a moknou pole, mokne dům,

v pelíšku skrytém za hroudami

je zima malým zajíčkům.

A když jdou ráno děti oraniskem,

zajíčka v brázdě vyplaší, a zajíc vezme nohy na ramen

a peláší a peláší.

V listopadu listí padá

hlíně na prokřehlá záda.

Země má to listí ráda.

I ten potok má je rád.

Může přece si s tím listím

na lodičky hrát.

Ze stromu až z vršku,

shodil větřík hrušku

do trávy jak na podušku.

Ještě, že tam tráva byla,

jinak bych se uhodila.

Na podzim když zlátne listí na stromech,

nech nám kousek léta, vlaštovičko, nech.

Nech nám kousek písničky,

malý skřivánku,

aby nám začala dál z ranních červánků.

Zajíc se schoval do pelechu,

brouci se zavrtali v mechu,

liška si mokrý kožich suší.

A venku prší, prší, prší.

Draci už nelétají nad strání,

kdekdo ke kamnům rychle uhání,

jen vítr krouží kolem komínů.

Hraje na ně píseň pro Zimu.

Padá listí zlaté, rudé.

Je ho plná zahrada.

A co potom padat bude,

až to listí opadá?

Potom bude padat sníh,

co ho bude ve větvích.

Co ho bude všude, všude,

jen to slunko bude rudé.

Vyletěl si pyšný drak,

vyletěl až do oblak.

Z vysoka se dívá na svět,

strašil by a neví jak.

Rozhlíží se do všech stran,

náhle spatřil hejno vran,

ale vrány se mu smály,

že je ještě malý pán.

Ospalé sluníčko

vykouklo maličko.

Do mlhy se těžko vstává:

Kdepak je zelená tráva?

A kde jsou kapičky rosy?

Neslyším pípnutí kosí!

Nevidím žížalky v hlíně...

Tak se jen protáhlo líně,

teď zeširoka zívne

a jde zas spát.

Je chladné podzimní ráno

a není s kým si hrát.

Tichoučké jsou kroky lišky

za soumraku v lese.

Jako chmýří pampelišky

když se vzduchem nese.

Jako chmýří pampelišky

jako křídlo ptáka.

Takhle tiše chodí lišky,

když se večer smráká.

V září, v září, slunce září,

podzim bude v kalendáři,

žlutou barví topoly,

děti jdou zas do školy,

ať se jim tam dobře daří.

V září, v září, slunce září,

podzim bude v kalendáři,

draky zas pustíme,

jablíčka si sklidíme,

všichni už se moc těšíme.

Vlaštovičko, leť,

už je na tě čas,

listí žloutne, poletuje,

po strništi vítr duje,

bude brzy mráz.

První zralá švestka v sadě

první mrazík na zahradě

první ocún u lesíčka

první výstřel na zajíčka

první žluté listí v trávě

to k nám přišel podzim právě.

Jablíčko, jablíčko,

kulaté jak sluníčko.

Sladké jako med,

puso, sněz ho hned!

V doubravě zlátnou jasany,

pavouk tam sítě souká,

čmeláci, ti jsou samý spěch,

sbírají šťávu na květech,

než uvadne jim louka.

Vzal si mrak černý frak,

pozval paní bouřku.

Na taneček na kopeček

točili se v kroužku.

Tančili, rejdili,

až to v nebi hřmělo.

Setmělo se, blýskalo se,

potom zapršelo.

Draku, ty jsi vážně drak?

Hudry, hudry, je to tak.

A máš zuby dračí?

Mám dva a to mi stačí.

A co s těmi zuby jíš?

Princezen mám plnou spíž.

I ty lháři, každý to ví,

že jsi jenom papírový!