Děti a fenomén nedomazlenosti

Už jste slyšeli o fenoménu nedomazlenosti? Děti, které jsou tímto deficitem postihnuty, mohou mít během vývoje osobnosti mnoho problémů. Nedostatek něhy vede k hyperaktivitě, může z dětí udělat násilníky a agresory. Nedomazlenost může vést až k problémům v osobním a partnerském životě. Většina lidí, kteří tímto fenoménem trpí, si to neuvědomují a pocit nedomazlenosti mohou přenášet na další generace.
Fenomén nedomazlení (z angličtiny cuddle deficiency) je stav, který je popsán jako deficit lásky a fyzického kontaktu s rodiči. Ve většině případů se týká mužů, protože dřív nebývalo zvykem, aby se rodiče v dětství s chlapci mazlili. Dříve se běžně chlapcům říkalo: „Jsi chlap, tak něco vydržíš!“ Kluci přeci nebrečí!“. Víme, že tyto řeči jsou špatné. Deficit lásky a fyzického kontaktu s rodiči vede k nezdravému rozvoji osobnosti. Pozorovat jej můžeme i u dětí z dětských domovů, protože ani sebelepší vychovatelka nenahradí rodičovský kontakt a lásku. Fyzický kontakt rodičů s dětmi je zkrátka nenahraditelný.

Příznaky, projevy

Hlavními příznaky nedomazlenosti v dospělosti je nedostatek pocitu štěstí. Takový lidé pak mají zvýšenou potřebu a konzumaci nových výrobků, zážitků a touží po adrenalinu. Nejsou schopni se uvolnit, trpí vnitřní nejistotou, citovou labilitou. Často potřebují autoritativní ochranu (např. party, státu, či politické strany). Nezřídka se u nich objevují výbuchy vzteku. Problémy řeší alkoholem a mají sklony ke kouření. Konstruktivní kritiku takoví lidé berou automaticky jako útok na svou osobu.
Spouštěcím mechanizmem může být i porod císařským řezem, kdy se dítě neprodralo na svět přirozeně porodními cestami. Psychická pohoda při porodu může být rozhodujícím faktorem, který může podmiňovat celoživotní problémy.
U dospělých se nedomazlenost často projevuje po požití i malého množství alkoholu. Takoví lidé mají potřebu se k někomu tulit, avšak mohou narazit na osobu, které je to nepříjemné, pak dojde k nedorozumění. U dívek a žen se tento fenomén může projevit zvýšenou přítulností, která může vypadat jako vyzývavost. Poté dochází k dalšímu nedorozumění, poněvadž muž si tuto přítulnost vyloží jinak.

Co o nedomazlenosti říká odborná literatura?

Neuropatolog MUDr. František Koukolík o nedomazlenosti napsal:

„Po dostatku jídla a základní hygieně je třetím nejdůležitějším faktorem zdravého vývoje dítěte něžná milující péče.“
„Teprve nedávno se zjistilo, že součástí řady procesů vedoucích k depresi není jen nedostatek lásky, ale tak prostá skutečnost, že tito dospělí lidé nemají nikoho, kdo by je hladil.“
„Souvisí to samozřejmě ještě s další absurditou naší raně kapitalistické současnosti, tedy s nedoceněním žen coby matek a pečovatelek.“

Nenahraditelný kontakt rodičů s dětmi

Mnoho pokusů prokázalo životní důležitost možnosti být se svou matkou. Být hlazen a moci se přitisknout. U primitivních kultur je samozřejmost, kdy jsou děti spolu se svými matkami. Zato naše západní kultura již od porodu diktuje separaci (separace dítěte po porodu, kdy je dítě matce vzato a odneseno na zvážení a podobné procedury, zvláštní postýlka dítěte místo společného spaní, dítě samo v kočárku místo na těle matky v šátku, apod.).