Enuréza – noční pomočování u dětí

V novém článku nakousneme téma, za které se někteří rodiče stydí, pokud se týká právě jejich dětí. Ale noční pomočování je tak časté, že zeptáte-li se ve skupině 10 maminek, zda se jejich dítě v noci pomočuje, najde se určitě jedna nebo dvě, které odpoví ano. V jakém věku byste tento problém měli začít řešit?

Stává se občas vašemu dítěti, že se v noci počůrá? Nebo je to pravidlem? Odkdy byste měli řešit, pokud se vaše dítě v noci pomočuje?

Co je enuréza?

Co vlastně toto cizí slovo znamená? Enuréza = pomočování – tímto slovem označujeme noční mimovolný únik moči u dětí starších 5 let. Není zpravidla spojené s žádnou psychologickou, psychiatrickou poruchou ani funkční nebo anatomickou poruchou močového systému.

Stupeň pomočení může být různý, a to od zvlhčení spodního prádla až po úplně vyprázdnění celého obsahu měchýře někdy i několikrát za noc.

Existují různé typy enurézy a je důležité je správně odlišit při volbě léčebné metody.

V ojedinělých případech může být pomočování projevem závažných chorob. Důležitý je údaj o současných denních obtížích v podobě úniku malého množství moče do spodního prádla většinou po předchozím náhlém nucení na močení, na něž tyto děti reagují zadržovacími postoji - křížením nohou, sedáním na bobek, stlačením močové trubice prsty. V těchto případech mluvíme o inkontinenci způsobené porušenou funkcí měchýře. Tuto skupinu dětí je potřeba pečlivě a podrobně vyšetřit pro významné riziko vad a infekce močového systému.

Je to častá porucha?
Asi 15-20% pětiletých dětí má v různé míře problémy s nočními úniky moče, jež ještě přetrvávají asi u 10% sedmiletých. Dokonce 0,5% dospělých trpí těmito obtížemi, někteří i celoživotně.

Od kterého věku je třeba enurézu léčit?
Z psychologických a sociálních důvodů převažuje názor, že enuréza by se měla aktivně řešit mezi 5. a 6. rokem, tedy před nástupem do školy.

Co způsobuje enurézu?
Enuréza je v podstatě způsobena oddálením dozrávání mechanizmů regulujících tvorbu moče, souhru mezi měchýřem a mozkovými centry a dozrání kapacity močového měchýře.

Je enuréza dědičná ?
V některých případech se vyskytovaly a vyskytují v rodině tyto obtíže u rodičů a pak následně u jejich dětí. Ale dědičnost hraje malou roli. V této oblasti stále pokračují výzkumy.

Ohrožuje enuréza zdraví dítěte?
Prosté noční pomočování je biologický vývojově podmíněný fenomén, který neohrožuje tělesné zdraví dítěte. Je však nutné zdůraznit, že musí být stanoveno přesně, že se skutečně jedná „jen“ o noční enurézu. Je nutné odhalit včas děti s inkontinentními obtížemi, poruchami vyprazdňování střeva. Na druhé straně řadě zvláště starších dětí přináší pomočování psychické a sociální potíže, omezuje je v aktivitách s vrstevníky, je zdrojem nižšího sebevědomí. Pro některé zůstává dlouholetou „noční můrou“.

Je vždy nutné podávat léky?
Před nasazením léků je vždycky nejprve nutné dobré zhodnocení konkrétní situace dítěte a jeho pitných návyků. Teprve po vyčerpání rezerv v režimových opatřeních je možné zvážit nasazení léků. Velmi důležité je získat pro spolupráci v dodržování těchto režimových opatření samotné dítě, aby nebylo pasivním divákem.

Máme dítě v noci budit?
Vlastně bychom měli spíše mluvit o vysazování, protože většina těchto dětí velmi tvrdě spí a v hlubokých fázích spánku se vůbec neprobudí. Proto lze docílit spíše pasivního vysazení na močení, o kterém ráno ani neví. Některé rodiny tento způsob začnou spontánně používat a někteří ho preferují místo léčebných opatření. Je laciný, vlastní problém neřeší, kosmeticky zachovává suché prostěradlo a pro některé rodiny je poněkud vyčerpávající, zvláště musí-li vysazovat dítě několikrát za noc.

Jaké jsou vlastně možnosti léčby ?
Způsob léčby zůstává závislý na specializaci lékaře a na zvyklostech v daném místě. Avšak vědeckým zkoumáním byl spolehlivý efekt prokázán jen u těchto způsobů: z léků pouze u desmopresinu a tricyklických antidepresiv - melipraminu. V některých případech pak lze využít i látek ovlivňujících močový měchýř – anticholinergika. Z nelékových postupů se nabízí budicí přístroje. V historii byla vyzkoušena celá řada léků i jiných metod, ale bez jasně prokazatelného efektu. Rozhodování závisí na místních zvyklostech, dostupnosti léčby, ale též na představách rodičů i samotného dítěte.