Proč by se děti neměly strašit čerty?

Za pár dní tu je 5. prosinec, tedy den, kdy každý rok obchází domácnosti s dětmi trojice Svatého Mikuláše, anděla a čerta. Většina dětí se na tento den těší, tedy zejména na košík plný dobrot. Jsou ale děti, které se čertů bojí. Avšak respekt z čertů má snad každé dítě. Strašlivý, řetězem rachotící čert, který má metlu a z jeho huby se ozývá strašlivé bl-bl-bl.
Mezi jednu z nejhorších výchovných metod patří strašení dětí. Rodiče se ke strašení obvykle uchylují ve chvíli, kdy už jim dochází jiné výchovné prostředky. Strašením rodiče ničí dětskou duši. Dítě pak žije v neustálém strachu z toho, že když něco neudělá nebo naopak udělá, stane se mu něco strašlivého. Malé děti nejsou schopné podívat se na situaci s nadhledem. Věří bezmezně svým rodičům a tudíž si opravdu myslí, že to, čím je rodiče straší, se může stát. Opravdu se děti domnívají, že si je klidně může odnést čert do pekla. U starších dětí a dospělých se strach mění v legraci. U malých dětí však strach zůstává strachem.
Předškolní děti mají velkou představivost. Ještě nedokáží rozlišit, co je skutečnost a co je vymyšlené, co si dospělí vymysleli. Pro dítě jsou rodiče autoritou, bezpečím, prostě vším. Když by rodiče proti čertovi nezasáhli, dítě by se mohlo domnívat, že ho vydali čertovi napospas. Je proto nesmírně důležité postupovat s čertovským strašením taktně a dítě neděsit.

Tradice

V našem světě mají tradice své pevné místo. Na děti mají pozitivní vliv, že se vše děje tak, jak má. Děti mají rády pohádky, protože v nich jasně vystupují bytosti dobra a zla, mají vždy dobrý konec, tedy vítězí dobro nad zlem. Stejně jako s pohádkami by to mělo být i s mikulášskou tradicí. Dítě by mělo postavu Mikuláše, čerta a anděla vnímat čitelně a jasně. Mělo by vědět, že čert je sice strašidelný, ale Mikuláš je hodný a moudrý, a čert ho musí poslouchat. Dítě se sice vyleká, když ho postraší čert, ale musí vědět, že Mikuláš a anděl ho ochrání. A především musí věřit svým rodičům, že oni ho ochrání. Proto by tradici dítě mělo prožívat společně s rodiči. Strach by děti měly překonávat z náruče rodičů, tedy z místa, kde se dítě cítí bezpečně a chráněno.

Následky strašení

Následky nepřiměřeného strašení a strachu mohou být poměrně závažné. I přesto, že děti vědí, že čerti jsou převlečení dospělí, se může stát, že dítě se začne v noci pomočovat, začne koktat, mít noční můry, nebo se stane velmi bázlivým. Takové problémy pak mohou přetrvávat mnoho let, dokonce i do dospělosti, kdy mohou přerůst v nějaký druh fobie.
Když dítě strašíte čerty (a nejen jimi), stává se z něj člověk, který bude mít z nových situací jen strach. Namísto aby si s nimi uměl konstruktivně poradit. Takové dítě se ze strachu nebude chtít do nových věcí raději ani pouštět. Když rodiče své dítě nepřiměřeně straší, snižují u něj sebevědomí i dobrou náladu. Dítě bude žít v neustálém strachu a obavách.
Děti prožívají vše mnohem intenzivněji než dospělí. Do dětského podvědomí se zapisuje vše, u čeho dítě zažívalo velké pozitivní i negativní emoce. Dětský mozek si dokáže pamatovat věci z minulosti, které by dospělí považoval za nedůležité a dávno je zapomněl. Mozek si neumí vybírat jen ty informace, které budou užitečné. Vše, co přijme dětský mozek za své, pak dítě bude provázet po celý další život.

Jak prožívat mikulášskou tradici bez strašení?

S dětmi mluvte o návštěvě Mikuláše, čerta a anděla. Povídejte si, čeho se na čertech dítě bojí. Najednou nebude čert jen tajemná příšera, ale může se z něj stát kouzelná bytost. Svým dětem řekněte, že neznáte nikoho, koho by čert do pekla odnesl. Klidně dítěti řekněte i pravdu, že čerti jsou přestrojení lidé, když se bude ptát. Snažte se prožít Mikuláše bez stresu a s dárky. Spíš než strach u dítěte vyvolejte pozitivní pocity. Dětem se staňte oporou. A pokud se budou bát, obejměte je a chraňte. Potom může být mikulášská tradice pro dítěte příjemnou zkušeností.

O dětském strachu z čertů napsal krásná slova prof. Zdeněk Matějček

Víme dnes např., že trestat dítě strachem je nejen neúčinné, ale i výchovně zcestné. Aby čert strkal dítě do pytle nebo je vyplácel, aby se polepšilo, to se snad mohlo objevit kdysi za dob mého mládí, dnes by to však bylo vnímáno jako vyslovená krutost hodná žaloby za týrání. Pokud jde o chování, je dnešní čert postava prakticky neškodná, straší jen svým zjevem. Takže dnešní dítě ve svém strachu toho nemá tolik co překonávat.

Myslím, že dnešní český Mikuláš není ani kulturní přežitek ani pekelná výrobna psychických traumat ohrožujících mladou českou generaci. Jen je třeba užívat ho s rozumem a v souladu s vývojem poznatků z dětské psychologie. A dodejme, že dětské psychice spíše hrozí otřesy s následky hlubokými a trvalými z krutých trestů, ponižování, vhánění do stresových neřešitelných situací a všeho toho zlého, co se děje doma za zavřenými dveřmi, a nikoli z toho, co přichází v pohádkovém hávu zvenčí v podobě Mikuláše s čertem.

Přečtěte si i další články:

Žádný komentář

Vložit komentář