Máte doma rok a půl staré dítko nebo vás toto období brzo čeká? Přečtěte si, jak to chodí u nás.....
Nerada porovnávám děti mezi sebou, každé je přeci jiné, ale vždycky mě potěší, když se jako maminky trápíme se stejnou věcí, se stejným problémem 🙂 Je pravda, že mezi osmnáctiměsíčními dětmi jsou obrovské rozdíly, každé už je opravdu osobnost a každému jde něco jiného, něco jiného ho i baví.
Fyzický a pohybový vývoj
Jakoubek je opravdu velkej kluk – má 13,5kg a asi 90cm, čímž převyšuje většinu ze svých vrstevníků a dokonce i dvouletých dětí.... No, má být po kom vysoký.
Jakoubek chodí od 13 měsíců. Předtím chodil za ruku, ale neuměl se sám zvednout a jít, takže ho považuju za skutečného samochodce od jeho 13 měsíců. Od té doby se vyloženě rozběhal. Umí sejít ze schodů i vyjít do schodů s pomocí zábradlí (drží se oběma rukama a vykračuje nahoru/dolů). Hrboly už mu nedělají takové problémy jako dřív.
Ujde už docela dost dlouhé vzdálenosti – vždy s nějakým cílem – na kačenky, na pejska.... všude se zastavuje, všechno zkoumá, všechno sbírá, chce chodit jiným směrem, než matka potřebuje.... ale jde. Musí. Kočárek bude muset od února přenechat bráškovi nebo sestřičce:-)
Vyleze na židli a sedne si na ní. Slézá z postele nožičkama napřed (jak jsme ho to učili hned jak se naučil vylézt na ni, aby si nerozbil.......ústa.... :-))
Rád hází míčem – pokaždé to letí jinam, občas se mu povede do něj kopnout.
Rád tancuje.... a doprovází se zpěvem.... 🙂 Jeho tanec spočívá v divokém přešlapování z nohy na nohu, přičemž na pravou jakoby dopadá (říkáme mu „žofré“ nebo „pejrak“), a točení se dokola.
Nočník aneb odmítám nočník, odmítám záchod, plína to jistí
S nočníkem nemáme zatím žádné úspěchy. Když ho na něj chci posadit, propne se jak luk, natáhne nohy a neskrčí je, nesedne si. Koupili jsme tedy malé prkénko na záchod v domnění, že tam by to mohlo jít lépe. Bavilo ho to asi týden. A to velmi! Chodili jsme tam často, na jeho popud, vždycky ze sebe nějakou kapičku vymáčkl, ale pak už ho to omrzelo a teď jsme ve stádiu, kdy si nesedne už ani na záchod.....
Občas říká „čůjá, utikat“, to znamená, že čůrá a mělo by se utíkat na záchod. Když tam doběhneme, nesedne si. A už je většinou hotovo. Označení „čůjá“ používá pro čůrání i kakání. Pro kakání někdy „bobík“, ale to většinou zazdí a když se ho ptám, jestli „dělá bobíka“, zapírá.....
Chválíme ho vždycky, když se o čůrání zmíní, máme radost, že poznal, že se něco děje. Ale zřejmě jsme něco udělali špatně nebo k tomu Kubík ještě nedospěl a zatím nám žádní odplenkování nehrozí. Nehrotíme to, ono to někdy prostě přijde.... a zřejmě se dočkám období, kdy budu mít dvě děti s plínkama...uf! To bude!
Řeč
Jakoubek je velkej povídálek. Od roku do roku a půl udělal co se týče řeči opravdu obrovskej pokrok. Zná spoustu slov, spojuje je do jednoduchých větiček. Rád si povídá a o něčem rozumuje. Jedna z jeho nejoblíbenějších hraček je knížka. Nejradši má knížky se zvířátky, o těch by se dokázal bavit donekonečna. U zvířátek rozlišuje „vejikej“ a „majej“ = které je veliké a které malé.
Rád si poslední dobou povídá o tom, které zvíře má kopyta a které tlapky 🙂
Povídá si i s cizími lidmi, zatím se moc nestydí. Na ulici oslovuje neznáme lidi, říká jim „ahoj“ a mává jim nebo komentuje, co se právě kolem děje - „paní nese“, „kojo jede“..... apod.
Abyste si nepředstavovali, že Kuba mluví v dlouhých větách...to ne... Jeho věty jsou například: Pejsek hajinká = Pejsek leží, spinká
To maminka papá = Maminka jí „to“.
Kubíku deboj, honej. = To si říká, když jde kolem velkej pes, je trochu strašpytel, tak se ujišťuje, že se nemá bát, že pes je hodnej.....
To Kubík pučí. = Když něco půjčuje kamarádům (ale většinou zásadně nic nepůjčuje – viz další bod)
Kubík a jeho „majetek“
Jakoubek si říká Kubík. Vše, co si přivlastní je „Kubíka“.
Když se ho zeptáte, jak se jmenuje, řekne, že je Kubík. Zná jménem i několik svých kamarádů, jméno maminky a tatínka, jména obou babiček, obě tety, asi tři moje kamarádky (tety) a jméno a příjmení svého bratránka.
Co se týče majetkových poměrů, má ve všem jasno. Co právě drží v ruce, je „Kubíka“. Zásadně se o nic nechce dělit. Když mu některé jiné dítko chce něco vzít, ukořistěnou věc si silně brání a u toho křičí ze všech sil „To Kubíka“.
Často doma nebo i venku mluví o tom, že „to Kubíka“ a „Kubík pučí“ a vyjmenovává kamarády, kterým by byl ochoten určitou věc půjčit, ale když na to dojde...... nepůjčí.....
Snažím se mu vše vysvětlovat...že ta věc je jeho, ale půjčit ji může.... nebo že ta věc je všech dětí (třeba v mateřském centru), teď ji má Kubík, ale že potom si ji půjčí zase někdo jiný..... atd atd. Snad časem pochopí 🙂
Jídlo
Rád jí. Vždycky rád jedl a jedl všechno, co jsem mu kdy podstrčila. A to ve velkém množství. Ještě si vzpomínám, jak jsme začínali s kašičkami a když dojídal cinkala lžička o prázdný talíř a Kuba spustil děsný řev, že už nic nebude..... 🙂
Musím jen poznamenat, že poslední dobou je dost vybíravý a poroučí si, co chce jíst a co naopak „nece“. Ale jí....co by za to jiné maminky daly...že? 🙂
Umí se najíst sám, jogurty a „hustá“ jídla dopraví do pusy bez problémů, s polívkama je to horší, tam musím asistovat.
Často začne jíst sám a v půlce mi podává lžičku se slovy „maminka“ a maminka musí krmit....je to lenoch.
Spánek
Nikdy nebyl velký spáč. Asi od roka spí jednou denně. Chodí spát po obědě. Teď už do postýlky, dřív do kočárku. Když je nouze a jsme někde vyjetí, prospí se bez problémů i v kočárku.
Spává většinou hodinu, maximálně hodinu a půl.
Večer chodí spát před osmou, povídáme si, čteme, prohlížíme knížky, zpíváme (vše za světla), pak zhasínám a odcházím a Kubík si usne sám. Většinou si mě ještě jednou či dvakrát přivolá, tak ho položím a on usíná.
Zatím spí v malé postýlce, ale protože mu chystáme na únor sourozence :-), bude od začátku prosince trénovat ve velké posteli. Na ten přechod jsem zvědavá.
Spí většinou celou noc ve své postýlce, k ránu si nás zavolá a bereme si ho k sobě do postele, kde ještě chvíli dospíme. Vstáváme mezi půl sedmou a sedmou.
Až teď koukám, kolik jsem toho o svém rok a půl starém dítku dokázala napsat. Nezapomněla jsem na něco??? 🙂 Asi ano....
Doufám, že jsem ale svým sáhodlouhým článkem nikoho neotrávila...... a pokud máte některá podobně staré dítko, napište, jak to chodí u vás.
Zdraví vás Jamalka a rok a půl starý Jakoubek.
Přečtěte si další články o vývoji děti:
Darování vajíček
Tereza Holubová
Biopotraviny pro děti
Medusa