Není to tak dávno, co jsem tu jako Reality těhulka Terezka v dvaceti článcích psala o mém těhotenství s Emilkou. O strastech s početím pomocí umělého oplodnění, běžných těhotenských radostech i problémech a nakonec o vylodění naší milované holčičky Emílie. Od porodu uběhlo již více než sedm měsíců a tak mě napadlo, že napíšu, jak se nám daří.
Emilka je už od porodu optimistické a veselé miminko. Většinu dne je dobře naladěna, stále s úsměvem na tváři a v dobrém rozmaru. S úsměvem se budí, s úsměvem usíná. Samozřejmě se najdou chvíle, kdy si brekne nebo jinak projeví svou nespokojenost, ale stane se tak zřídka, snad jen tehdy, je-li unavená, hladová,...
Maminka míní a Emilka mění.
Měli jsme přichystanou dětskou postýlku. Krásnou s růžovými obláčkovými mantineli a kolotočemnad postýlkou. Pět měsíců se Emče v postýlce krásně spinkalo. Budila se jednou, dvakrát za noc na kojení. Zlaté miminko. Co myslíte, spinká Emilka v postýlce dál? Kdepak! Postýlka zeje prázdnotou. Ehm, stala se spíš odkladištěm oblečení a hraček, protože Emilka si usmyslela, že spaní s maminkou ve velké posteli je mnohem lepší. Je to kočka šikovná a maminka není v zásadě proti. Naopak společné spaní si náramně užíváme obě dvě. Když se v noci vzbudí a chce prso, není problém. Vyhrnu pyžamo a slečna se oblouží sama. A vůbec mi společné spaní přijde naprosto přirozené a nemíním to zatím nijak hrotit a řešit. Co jiného než to, co vzešlo ze mě a bylo mou součástí, patří ke mně ve dne, v noci. Mně je s ní dobře. Třeba jednou přijde chvíle, kdy si řeknu dost a Emilka pošupajdí do své postele, ale zatím ne. Zatím je nám takhle spolu dobře. Abych nezapomněla...Taťka dodává, že i jemu se spí v noci dobře....na gauči. Tož tak. 🙂
Neležím, otáčím se, plazím se, lezu a padám z postele.
Co taky čekat od skoro osmiměsíčního miminka? Kde jsou ty časy, kdy Emča jen ležela a rozhlížela se kolem. Vývoj nezastavíme a tak se i z našeho nic neumějícího miminka stala slečna průzkumnice. Koníky od začátku pásla zodpovědně, ráda a dobře. Brzy se začala přetáčet ze zad na bříško, takže na něm trávila stále víc a víc času. V půl roce se začala plazit a teď už jde na všechny čtyři. A jak to už bývá, nechala jsem ji na vteřinku na posteli bez dohledu a ona zrovna chtěla jít zkoumat něco na zem, takže hodila šipku rovnou do lina. Naštěstí bez újmy. Emča prošmejdí každý kout v místnosti. Při svých obchůzkách po bytě se nezapomene zastavit u psích misek. Ve vodě se ráchá ručičkama a cáká kolem, granule už málem ochutnala. Maminka však zavčas zasáhla a granule Emilce vzala. Další oblíbenou zastávkou jsou pantofle a boty vůbec. Tkaničky a podrážky zbožňuje. Dál je velmi šťastná, když se může zmocnit novin nebo časopisů. Párkrát už jí musela maminka lovit kus papíru přilepeného na patře. A vůbec zbožňuje všechny věci, které nejsou určeny pro miminka, natož pak do jejich pusinek. Pro příklad uvedu – psí ocas a vlastně psa celého (toho by láskou přímo sežrala), magnetky, propisky a tužky, baterie, ovladače na TV, mobilní telefony, pedály od klavíru... Asi jako všechna miminka. 🙂
Je mi dobře na světě.
A jak to u nás každý den vypadá? Ráno vypravíme brášku do školy a máme celé dopoledne pro sebe. Chodíme na procházky. Emilka se v kočárku prospinká. Nakoupíme, doma uklidíme, uvaříme. Po obědě přijde bráška ze školy. To Emča ožije, protože je s ním legrace. Šimonek má Emilku moc rád. Odpoledne přijde taťka, s kterým je také sranda. Taky chodíme na miminkovské plavání. Emča vodu miluje. Zkrátka a dobře – Emilka se má dobře na světě. A moc bych si (a také jí) přála, aby jí ten životní optimismus vydržel.
Darování vajíček
Tereza Holubová
Biopotraviny pro děti
Medusa