Anonymní uživatelka nám poslala následující článek:
Máme dvě děti, ale plánované rodičovství nám nějak nejde. Děti si nás nacházejí samy. Přicházejí nepozvány, anebo je zveme, a ony ne a ne přijít.
První dítě jsme počali v době, kdy jsem končila vysokou školu, státnice jsem dělala v raném stádiu těhotenství s nevolnostmi a při promoci jsem málem znehodnotila šat pánovi s berlí. Samozřejmě že vím, jak se děti dělají, proto nechci tvrdit, že to byl omyl. Nebyl. Je to dnes již jedenáctiletý kluk. Ale nebylo to v plánu. Druhé dítě jsme chtěli, moc, ale nepřicházelo. Uběhl jeden rok, druhý, třetí ...šestý a my pořád jen s jedináčkem. Tak jsme zavítali do centra asistované reprodukce, kde jsem po třech neúspěšných inseminacích nakonec otěhotněla pomocí IVF, neboli umělého oplodnění. Po devíti měsících se narodila dcera. Dnes dvou a půl letá.
Máme dvě děti. Hurá. Máme splněno! A tak jsem si naplánovala svůj návrat do práce. Já na to plánování zkrátka moc nejsem, poněvadž co se stalo dál, je opět jen důkaz toho, že plánovat nám moc nejde.
Užívali jsme si prázdniny. Jezdili na kole, chodili po výletech, do lesů, skal a hradů. Jeli na vodu. Já si konečně po více než dvouletém kojení dopřála trochu toho alkoholu a s tím spojené zábavy. A jako vždy, když jedeme na vodu, i tentokrát jsem dostala menzes. Po týdnu menstruování a po bezva chvílích, které jsme strávili na vodě, jsme se vrátili domů, a mně menstruace přešla ve špinění. Sakra co toto?! Jako by nestačilo, že jsem si menzes vyžrala na vodu, kde je to s hygienou takové nijaké, ještě budu špinit i doma. Jen tak z hecu jsem si koupila těhotenský test a on, Bože, pozitivní. Jak to? Já která jsem neotěhotněla deset let, co nepoužíváme žádnou ochranu! Vždyť mám být neplodná, ne? To bude určitě nějaký průšvih, třeba mimoděložní těhotenství. Tak honem k doktorovi. Dutinka v děloze. Uf! No jo, ale to znamená, že jsem těhotná.
Jasně že jsme měli a máme radost. Když už si nás ta dušička našla, tak jí věřím, že to s námi dotáhne až do porodu a dál. Že je u nás na správném místě. Nechci, aby si někdo myslel, že je to omyl. Jen jsme s tím už nepočítali, neplánovali. Ale však víte, jak je to s tím naším plánováním.
A jak je to s tím úslovím „Přej a bude ti přáno“? Došlo mi to až zpětně, ale to by mohlo být ono. Tam by mohl být zakopaný pes. V červenci nám bratránek se ženou sdělili, že podstupují už poněkolikáté IVF, tak jsem posílala prosby výš. Prosila jsem dost intenzivně. Jak to dopadlo s bratránkovým pokusem nevím. Co mě napadlo, bylo, zda to nemohl ten nahoře splést? Anebo jen mi bylo dopřáno to, co jsem přála jiným?
Darování vajíček
Tereza Holubová
Biopotraviny pro děti
Medusa