Dospělí si myslí, že odměny a tresty jsou nejlepší výchovné prostředky. Přimějí dítě, aby něco nedělalo, nebo naopak něco udělalo. To je pravda. Ovšem dlouhodobě je jejich účinek spíš negativní. Pro vývoj dětské osobnosti znamenají odměny a tresty spíš riziko.
Odměny a tresty jsou výchovné nástroje. Většina rodičů si bez nich výchovu ani neumí představit. Fungují ve výchově už spoustu generací. Jde vůbec vychovávat bez odměn, pochval a trestů? Nebo je taková výchova nemožná a z dítěte vyroste malý tyran, který si bude dělat, co se mu zlíbí?
Tresty ve výchově
Tresty jsou ve výchově běžné výchovné prostředky. Rodiče s nimi zachází tak, že se domnívají, že dítě vychovávají. Dítě obvykle trestají pro ponaučení, pro výstrahu, aby se už neopakovalo nežádoucí chování, za které je nyní trestáno.
Rodiče často trestají proto, že oni sami byli v dětství také trestaní, proto tresty považují za normální výchovný prostředek. Většinou při trestání jde spíš o odreagování vlastních negativních emocí a frustrací nebo trestem končí výchovná bezradnost, bezmoc a nezvládnutí situace.
Pokud se jedná o tresty fyzické, ty většinou dítě zastraší a na určitou dobu dítě od nežádoucího chování odradí. Dítě, které je fyzicky potrestáno, začíná strach, frustraci a pocit ponížení, ublížení a vzteku. Všechny tyto pocity a emoce mohou v pozdější době (např.v pubertě) vyplout na povrch a projevit se v podobě agrese a násilného chování. Dítě dochází k názoru, že tělesné trestání – násilí je normální.
V případě trestů psychických je to s dopadem na dětskou psychiku ještě horší. Děti trestané psychickými tresty (zákazy, donucení k neoblíbené činnosti, slovně trestané) prožívají hluboce negativní pocity. Často se u nich může objevit pocity viny a méněcennosti. Dlouhodobé a soustavné psychické trestání vede až k projevům psychosomatickým a neurózám.
Nejbolestivější a nejškodlivější forma trestu je odpírání rodičovské lásky. Z takového chování rodičů si dítě odvodí, že se musí chovat určitým způsobem, aby ho rodiče milovali. Takové chování však odporuje rodičovské přirozenosti.
Odměny ve výchově
Ač se odměny oproti trestům mohou jevit jako neškodné, ba dokonce vhodné výchovné prostředky, opak je pravdou. I odměny, stejně jako tresty, jsou pouze vnějším výchovným prostředkem, který ukazuje nerovnocenný vztah rodiče a dítěte. Rodič donutí dítě něco dělat nebo nedělat, něco, co by bez odměny nebo jejího příslibu neudělalo.
Odměny rodiče používají k tomu, aby dítě motivovali. Při častém používání odměn ve výchově spíš dítě ztrácí o činnost, ke které ho chceme přimět, zájem. Odměnami se dítě učí dělat určité věci pro odměnu, nikoliv pro činnost či věc samotnou. Bez odměn pak nemá pro dítě daná věc či činnost smysl.
Odměny mohou být materiální (věcné, dárky, peníze), ale i odměny slovní (pochvaly).
Výchova bez trestů a odměn
Pomocí trestů a odměn můžeme chování dítěte usměrnit, tak jak vyhovuje rodičům. To je právě ten problém. Dítě se učí chovat se tak, aby to vyhovovalo vnějším požadavkům, ovšem bez skutečné vnitřní motivace.
Pokud se rodiče rozhodnou pro výchovu bez trestů a odměn, může to být ze začátku obtížné. Rodič se musí sám naučit novým výchovný metodám a dovednostem a zbavit se vzorců chování, které převzal od svých rodičů. Ve výchově, kdy rodič k dítěti přistupuje jako k partnerovi, rodič vytyčuje dítěti hranice a pomáhá mu osvojit řád s láskou a respektem. Děti by měly mít jasně dané hranice, které však nejsou vymezeny principem cukru a biče (odměn a trestů), ale tak, že znají názory a postoje rodičů a věcí, s čím mohou počítat. Rodiče by měli být na svých požadavcích trvat a být důslední.
Výchova bez trestů a odměn je náročnější. Vyžaduje trpělivost. Vždy se rodič musí nejdřív zamyslet a až potom jednat. Dát dítěti na zadek je jednoduché, rodiče u toho nemusí přemýšlet. Pokud si budou dítěte víc všímat a předvídat jeho chování, také včas řešit věci, dříve než budou naštvaní, bude výchova bez trestů a odměn jednodušší. Dítěti vše vysvětlujte, klidně opakovaně, co je potřeba. Zdůrazňujte pravidla fungování rodiny. Všechna svá rozhodnutí dítěti zdůvodněte. Jestli dítě poruší pravidla, nedodrží domluvené pravidlo, zachovejte klidnou hlavu. Důslednost je důležitá. Na dodržování domluvených pravidel trvejte. Dítěti dopřejte, aby si neslo důsledky svého chování. O dítě se zajímejte, mluvte s ním, povídejte si o jeho světě a o jeho pocitech. Na jeho potřeby reagujte. Najděte si na něj vždy dostatek času. Dítě však musí znát i potřeby rodičů, proto je před ním neskrývejte.
0 Komentáře