Nošení dětí II.

Pokračování obsáhlého článku o nošení dětí. Tentokrát nošení a pozitivní vliv na matku, nošení a páteř dítěte. Jak je to s rovnou podložkou? A nakonec souhrn vyjádření České pediatrické společnosti k nošení.

Nošení a pozitivní vliv na matku

Nošení dítěte ve vertikální poloze je méně fyzicky náročné pro nosiče, než jakékoliv nošení bez pomůcky, nebo nošení v poloze klubíčko, kdy je dítě bokem k nosiči. Dáno je to umístěním těžiště. To je při vertikálním nošení velmi blízko k našemu přirozenému těžišti. Pokud je dítě nošeno vertikálně, matka je nucena držet se vzpřímeně, protože v této poloze je miminko nejlépe stabilizované a podporuje to požadované zakulacení miminka v úvazu. Zatímco nošení miminka v klubíčku bokem k nosiči nutí matku deformovat její jinak vzpřímený postoj.

Při vertikálním nošení se předpokládá i pozitivní vliv na svalstvo pánevního dna matky. Miminko je umístěno na břiše matky a jeho pohyby a kopkání nožiček pozitivně ovlivňuje svalovou aktivitu v této oblasti.

Nošení a páteř dítěte

Po narození dítěte je jeho páteř zcela zakřivená (totální kyfóza). Zakřivení souvisí se správnou polohou kyčlí. K narovnání páteře dochází ve třech etapách a tento proces trvá asi 1 rok. Narovnávání probíhá shora dolů. Páteř mohou podpírat a držet teprve správně vyvinuté svaly. Během prvních týdnů života se pozvolna narovnává krční páteř. Dítě v poloze na břiše zvedne hlavičku, samo ji drží, hýbá s ní a otáčí. Později to zvládne i na zádech. Narovnání sedmi krčních obratlů se říká krční lordóza.

Dále dítě posiluje svaly, kterými se ohýbá (na hrudi a bříšku) a narovnává (na zádech). Dochází ke zvolnému narovnávání střední části páteře s dvanácti hrudními obratli. Říká se tomu hrudní kyfóza. Jakmile dítě umí samo sedět, je dokončeno druhé zakřivení páteře.

Lézt se dítě naučí teprve tehdy, když je páteřní chrupavka zpevněná a trénovaná a když jsou svaly dostatečně silné. Později se dítě začíná přitahovat do stoje, a zkouší první krůčky. K tomu potřebuje sílu a nosnou podporu pěti bederních obratlů. Esovité zakřivení páteře je pomalu dokončeno. Mluvíme o bederní lordóze.

Rovná podložka

Většina rodičů se jistě setkala s názorem, že dítě ke svému vývoji potřebuje rovnou podložku. Rovná podložka je přeci od toho, aby se páteř srovnala a díky ní nabyla ten správný tvar. Rovná podložka je však jen pověra. Stejně jako zavinování dětí s rukama a nohama. Děti se dříve zavinovaly s nohama a rukama, protože dítě krčilo nožky a rozmachovalo se ručkama do prostoru a obecné mínění kázalo, že je nutné děti svázat a narovnat, aby z nich vyrostli rovní dospělí. Avšak dítě krčí nožky a lapá ručičkama naprosto vrozeně, umožňuje jim to stabilizovat se na těle matky. Dítě tedy potřebuje podložku, která je rovná asi jako tělo matky. Žádnou jinou totiž dítě po dobu vývoje existence lidského druhu nemělo.

Aby dítě mělo volnost pohybu nemusí být na rovné podložce (postýlka, ohrádka, koberec). Hlavičku může s přehledem zvedat a plazivé pohyby dělat na odpočívající matce. Půjde mu to dokonce lépe, protože bude mít méně práce s gravitací. A nejen to. Je totiž pokusy ověřeno, že na těle matky se dítě lépe plazí. Na těle matky totiž většina dětských reflexů a činností funguje lépe (úchopový reflex také funguje lépe na lidský prst než na tužku, apod). Dítě má volnost pohybu, pokud se o něj stará milující matka, která s dítětem je a reaguje na jeho potřeby (kojení, kontakt,…). Dítě, které jen neleží na pevné podložce, toho během dne nacvičí dost. Dítě, nošené v šátku, totiž odvede v šátku mnoho pohybu a při nošení se zapojuje jeho vestibulární aparát.

Člověka postel provází již od pravěku. Původně lidé měli jen místo na podlaze vystlané suchou trávou, která izolovala chladno od země. Časem suchou trávu nahradily zvířecí kůže. Nicméně zem není až tak moc rovná jako postel dneška. První vyráběné postele se objevily až s rozvojem prvních měst a říší (typu Mezopotámie, Egypt). Mluvíme o 3000 let př.n.l. Avšak do té doby nám rovné postele chyběly a lidstvo to nijak nepoznamenalo. Děti svůj psychomotorický vývoj zvládly i bez rovné podložky.

Stanovisko České pediatrické společnosti k nošení

Pozitiva nošení dětí:

• Těsný kontakt dítěte s matkou/otcem – úzká psychická vazba.
• Snadný přístup k prsu a sání. Lepší hmotnostní přírůstky.
• Zvýšená sekrece oxytocinu matky při častém dráždění prsu jako prevence laktační psychózy a poporodní deprese matky.
• Nošené děti jsou od narození klidnější, méně pláčou. Dochází k bezprostřednímu ukojení jejich potřeb (teplo, kontakt, výživa, péče a pozornost matky).
• Prevence kojeneckých kolik. Tlak na bříško a poloha v šátku zlepšují peristaltiku.
• Dítě slyší matčin dech a tep. Vnímá rytmické pohyby při chůzi. Podobné jako před narozením.
• Časná socializace dítěte. Dítě má ve vertikální poloze větší rozhled a více impulzů. Nošené děti se stávají dříve „nezávislými“. Časně prokazují „samostatnost“ v dosahování potřeb (kojení apod.).
• Časnější psychický vývoj. Hojné smyslové vjemy, zkušenosti, rozvoj svalového tonu a rovnováhy, časné učení.
• Prevence plagiocefalie (oploštělé záhlaví u dětí ležících na zádech v postýlkách a kočárcích).
• Prevence rizika SIDS.

Možná negativa nošení dětí:

• Předčasná vertikalizace. Obavy z možné deformity páteře a nevyváženého vývoje svalového napětí. Neexistují však studie, které by toto prokazovaly.
• Pozice s těsnou abdukcí kyčlí. Riziko tendence k možnosti luxace (vykloubení) kyčlí. Dítě by v šátku mělo mít nohy pokrčeny tak, aby úhel mezi stehenní kostí a trupem byl nejméně 90%, lépe ještě víc. Přitom by abdukce v kyčlích měla být taková, aby úhel mezi stehenními kostmi byl skoro 90 stupňů. Pak je tato poloha považována za příznivou pro správný vývoj kyčelních kloubů.
• Možná rizika časných úrazů. Pád rodiče s dítětem v šátku, náraz o nábytek.
• Riziko asfyxie (zadušení dítěte) v nevhodném závěsu. Předklon hlavičky, ucpání úst a nosu tělem matky nebo látkou závěsu.

Moderní společnost „znovuobjevila“ nošení kojenců a malých dětí jako ideální metodu úzkého kontaktu dítě – rodič. Za optimální považujeme především psychický aspekt této těsné vazby, u nedonošených dětí navíc i aspekt výživový, protiinfekční a termoregulační. Možné negativní dopady na vývoj skeletu – páteř, pánev, kyčle – sice nebyly přesvědčivě prokázány, nelze je však bagatelizovat. Nesporná rizika (úrazy, zadušení) této metody však nutno brát v úvahu a správnými technikami nošení dětí je prakticky eliminovat. Z hlediska péče o dítě nejsou tedy proti nošení dětí v šátku zásadní námitky. Je ale třeba zdůraznit, že nelze doporučovat praktikování této metody jako „celodenní nošení“, časový faktor hraje důležitou roli, určitě není vhodné nosit děti v šátku skoro celý den. Přiměřená doba nošení dětí v řádu několika hodin denně. Nošení nemůže nahrazovat spontánní pohybovou aktivitu dítěte.