Maminky.eu - těhotenství, porod, mateřství, kojenci, batolata, děti a vše kolem

Spací den

Dnes měla dcerka silně spací den. Ve svých třinácti měsících a poté, co usnula včera krátce po osmé večer a vzbudila se v šest ráno, spala ještě 2h a 50 minut dopoledne a 2h a 15 minut odpoledne. Až jsem měla strach, jestli je vůbec živá a chodila se na ni dívat na chodbu do kočárku. Spala jako šípková Růža. Obvykle spí 1h a 20 minut dopo i odpo. Asi ji vyčerpal program, kterým jsme si spolu vyplnily její dnešní chvíle bdění. Pokud to jde, nechávám ji, ať se baví podle svého. Obrním se andělskou trpělivostí, rafinovaně rozmístím nejrůznější lákadla, která na první pohled mají vypadat jako opravdová a dětem zakázaná a poté, co zvládneme ranní procedury (rozuměj nočník, přebalovací bitku, oblečení a snídani) a já zlikviduji následky (zejména odstraním suché či ožužlané drobky pečiva či piškotů jak z dítěte, tak z podlahy), dojde k vypuštění torpéda. Jinak to snad ani nazvat nedá. Nechápu, kde se v tom malém tělíčku bere tolik energie, ale jakmile naše beruška zavětří volnost, vyrazí na obvyklé kolečko po domě. Její první kroky směřují do kuchyně, kde zkušeným hmatem otevře skříňku s jejím nádobím a vyháže všechny mističky, talířky, hrnečky a lžičky, načež si jednu lžičku vybere a vetkne si ji do úst jako doutník. Pak se plynule přesouvá k další skříňce, kde zkontroluje, zda jsou na místě metličky od šlehače. Pro jistotu s nimi párkrát o sebe ťukne, zda se od včerejška nezměnil jejich zvuk. Metličky následně obloukem letí na zem a dcerka už sahá po magnetkách na lednici. Lžička dosud dlící v ústech prosviští vzduchem, aby uvolnila místo magnetkám. Tyto se po krátkém ožužlání rovněž odporoučí na zem. Následuje inventura igelitových tašek, několikero náročných výstupů po schodech, rozházení kolíčků na prádlo a tisíc dalších neplech. Dávám jí náskok asi tak 2 minuty - poté absolvuji stejnou trasu a uvádím vše do původního stavu. Při druhém kolečku mi většinou začne docházet šťáva a dcerka zvyšuje náskok. Zatímco já ještě uklízím mističky a lžičky, přičemž jedním okem pátrám, kam tentokrát odletěly ožužlané magnetky (druhým okem samozřejmě sledujitorpédo, dcerka už se s výrazem totálního zapálení pro věc sápe na pátý schod. To mne přiměje vykašlat se na magnetky a mazat na schody chytat dcerku. A to nemluvím o tom, co všechno provádí venku, kam jsme vyrazily po obědě. V každé ručičce jeden klacek, řítila se pampeliškami, přičemž těm, co byly v dosahu šikovně utínala hlavičky, nic nedbaje na chudinky včelky. Poté mne nad stočenou zahradní hadicí upozornila, že hadice dělá "ssssssss" protože je to přece samice od hada, sebrala a náležitě v ručičce požmoulala čerstvé ptačí hovínko, posbírala pár šutrů, prohrábla hlínu a pak už začala zpomalovat pohyby, což mne naplnilo nezměrnou radostí, protože to znamenalo, že je unavená a půjde zase hajat. Teď, když jsem to takhle napsala (a zdaleka nepopsala vše), se ani nedivím, že tolik spí. Já bych byla vyšťavená už po půlce těch jejích aktivit. Teď, když sedím u PC se sklenkou vína a slibuji svým bolavým zádům, že je za chvíli uložím na matraci k zaslouženému odpočinku, je mi na duchu báječně. Jen nesmím myslet na to, že zítra ráno se zase torpédoprobere, zažulí se na mne a po ranních procesech začne opět pošilhávat po kuchyňské skříňce....