Když dítě nemusí do školy aneb domácí vzdělávání

Možná přemýšlíte, že byste mohli své dítě vzdělávat raději doma a po svém. Už řadu let je domácí vzdělávání i u nás v České republice je možné, ač jde stále spíše o okrajovou formu vzdělávání. Nicméně počet doma vzdělávaných dětí rok od roku stoupá. Ministerstvo školství hlásí, že v roce 2015/2016 bylo doma vzděláváno 1339 dětí. S dalšími roky je zaznamenán další nárůst dětí a v současnosti jde o více než 2000 dětí. Domácí vzdělávání přináší mnoho kladů a také několik záporů.

Laicky se učení doma nazývá domácí vzdělávání. Jde o nepřesné označení individuálního vzdělávání definovaného školským zákonem. Můžeme ho označit také jako plnění povinné školní docházky na 1. a 2. stupni základní školy bez pravidelného denního docházení žáka do základní školy. Samozřejmě se jedná o alternativní způsob vzdělávání, které se od školního vzdělávání odlišuje tím, že žák je po celou dobu vyučování v domácím prostředí a jeho hlavním vzdělavatelem je vlastní rodič nebo jimi pověřená osoba. Podmínky pro povolení, průběh a zrušení individuálního vzdělávání na prvním a druhém stupni základní školy, včetně hodnocení individuálně vzdělávaných žáků stanovuje školský zákon v paragrafu 41 ve znění účinném od 1.9.2016. O povolení individuálního vzdělávání rozhoduje jen ředitel školy, kam je žák přijat k plnění povinné školní docházky. Doma vzdělávané dítě musí podle školského zákona konat za každé pololetí zkoušky z příslušného učiva ve škole.

Vznik domácího, individuálního, vzděláváním

Domácí vzdělávání má své počátky ve Spojených státech amerických, a to v 60. letech. Jde o legální formu vzdělávání, která je možná ve všech zemích Evropské unie (kromě Německa). V České republice bylo povoleno v roce 1998. Již od roku 2005 je rovnocennou formou plnění povinné školní docházky na 1. stupni a od roku 2016 i na 2. stupni základní školy. Legislativa umožňuje plnit individuální vzdělávání na každé škole, avšak rodiče volí pro své domácí školáky hlavně takové školy, které domácí vzdělávání podporují.

Domácí vzdělávání musí splňovat některé podmínky:

Žák je vzděláván v souladu s platným standardem základního vzdělávání, tedy v souladu s rámcovým vzdělávacím programem, neboli školním vzdělávacím programem školy, na které je dítě zapsáno.

Minimálně dvakrát za školní rok jsou výsledky vzdělávání hodnoceny. Tedy žák je ve škole „přezkoušen“. Může se jednat o rozhovor nad portfoliem. Výsledek hodnocení je žákovi vydáván obvykle ve formě slovního hodnocení, avšak podobu mohou navrhnout sami rodiče.

Rodič, který doma učí své dítě, musí mít minimálně středoškolské vzdělání s maturitou. Avšak může být udělena i výjimka. V případě 2. stupně základní školy je požadováno vzdělání vysokoškolské a také musí prostřednictvím zprávy z poradenského zařízení (pedagogicko-psychologické poradny či speciálně pedagogického centra) doložit „specifické vzdělávací potřeby“ dítěte. Jako např. výjimečné nadání, poruchy učení, problémy v sociální oblasti… Proti tomuto rodiče protestují.

Pokud rodiče neplní podmínky dohody, může škola vypovědět dohodu o zařazení dítěte do domácího vzdělávání.

Školy mohou rodičům pomáhat s vypracování plánů učiva a s výběrem vhodných pracovních sešitů a učebnic. Žáci v domácím vzdělávání se mohou účastnit akcí školy, kroužků, výletů, projektů.

Klady a zápory domácího vzdělávání

Každý rodič své dítě zná nejlépe, a tak ví, jak ho motivovat. V čem podporovat a kde přitlačit. Dítě nemusí známkovat ani testovat, protože při každodenní práci s ním už ví, co mu jde a co ne. Díky tomu dítěti zabere učení mnohem méně času než dětem ve škole.

Každému rodiči jde o dobro svého dítěte, a tak do domácího vzdělávání dávají maximum.

Rodič by se měl mít na paměti, že dítě, které nechodí do školy, by mělo mít dostatek sociálních kontaktů jinde. Mělo by se setkávat s vrstevníky, navštěvovat kroužky, sporty, atd. Zákon to nestanovuje, ale rodiče tak často činí ve prospěch dítěte a pro jeho rovnoměrný vývoj i v sociálních oblastech.

Rodičům může někdy chybět srovnání znalostí jejich dítěte se znalostmi vrstevníků, nebo také zpětná vazba, zda oni učí dobře a správně.

Rodiče až během domácího vyučování zjišťují, že práce s dítětem je náročná a nejsou si jisti, zda ji zvládnou. Proto vznikají různé kluby doma vzdělávaných dětí, kde se rodiče scházejí, podporují, vyměňují zkušenosti.

Žádný komentář

Vložit komentář