Když musíme s miminkem cvičit? Bobath koncept

U dětí vývojově opožděných nebo postižených je nedílnou součástí komplexní léčby i rehabilitace. Mnoho rodičů se ocitne v situaci, kdy se dítě nechce přetáčet na bříško, nesedí, neleze, nechodí, a tak lékař doporučí rehabilitaci. A to většinou Vojtovu metodu. Avšak je zde i metoda manželů Bobathových, neboli Bobath koncept. Obě metody jsou založeny na různých principech a používají se v dětské rehabilitaci. Obě metody mají jak své zastánce, tak i odpůrce. Je tedy na fyzioterapeutovi nebo na rodičích, který z přístupů zvolí. Před zahájením rehabilitace je nutné dítě nechat důkladně vyšetřit a stanovit problém, který se terapií začne řešit.
Bobath koncept je méně známá metoda. Avšak také účinná. Terapeut zde provádí s dítětem pohybové aktivity, které dítě zná. Využívá se tak vlastní aktivity dítěte, kterou terapeut pouze svým vedením upravuje. Také to naučí rodiče. Dítě se tak necítí být nuceno zůstávat v určité poloze jako u Vojtovy metody. U Bobath konceptu dítě při cvičení většinou nekřičí, nepláče.

Bobath koncept

Bobathovu metodu vyvinula Berta Bobathová (původem z Německa) se svým manželem Karlem Bobathem (původem z Československa). Usídlili se společně ve Velké Británii, kde pracovali na tomto konceptu a založili Bobath centrum v Londýně. Ještě na začátku 20. století převládal názor, že u lidí s poruchou centrální nervové soustavy není možné žádným přístupem zlepšit ovládání svých pohybových dovedností. Bobathovi svými revolučními myšlenkami ukázali, že zlepšení postižené oblasti je možné. Pomohli mnohým lidem postižených mozkovou mrtvicí. Prosazovali i myšlenku, že tělo funguje jako celek. Třeba že chůze a její kvalita závisí na postavení ramenního kloubu apod.
Přestože byl Bobath koncept (stejně jako Vojtova metoda) původně vytvořen pro děti s dětskou mozkovou obrnou, je možné tuto rehabilitaci provádět i s jiným postižením. Horní věková hranice není nijak omezená. Pro novorozence a kojence je nadstavbový model – Baby Bobath.
Bobath koncept vychází z nejnovějších neurofyziologických poznatků o vývoji motoriky dítěte. Někdy se zazývá jako neurovývojová léčba.

Terapie je funkčně založená (prakticky). Terapeut s dítětem provádí pohybové aktivity, které se vyskytují v běžném denním životě a využívá tak vlastní aktivity dítěte. Terapeut tedy pouze svým vedením modifikuje a za použití specifických technik dítěti umožňuje prožití normálního pohybu.
Rodiče jsou instruováni v tzv. handlingu – manipulace s dítětem, manuální vedení, stimulace správných pohybových vzorů během běžných denních aktivit (jako je krmení, kojení, nošení, hygiena, sebeobsluha apod). Takový handling by se měl aplikovat celý den, což je obzvlášť v začátcích terapie pro rodiče obtížné. Rodiče by handlingu měli používat ve všech denních situacích tak, aby podpořili správný vývoj dítěte.
Další prvkem terapie je senzomotorická stimulace. Ta posouvá správný vývoj dítěte dopředu. Do seznomotorické stimulace patří například cvičení na nejrůznějších labilních plošinách (gymball, overball, úseče, posturomed, lavičky, bosu atd.). Bobathova metoda je tedy velmi úspěšná při léčbě nestabilit a poruch kořenových kloubů (zmrzlé rameno, bolest kyčelních kloubů, apod.).
Ať už se rodiče v terapii svého dítěte rozhodnout pro jakýkoliv přístup, vždy je nutné vyhledat nejprve fyzioterapeuta s cerfitikátem pro danou metodu či koncept. Jen tak budou mít rodiče jistotu, že terapeut ví, co dělá. Musel splnit přísná kritéria závěrečné zkoušky a zaručuje tak určitou kvalitu péče.

Žádný komentář

Vložit komentář